Místo pyžam a šatů šijeme roušky, musíme se ale sami státu nabízet, říkají podnikatelé

Přestože v Česku platí od 18. března až do odvolání zákaz vycházet ven bez zakrytého nosu a úst, k dostání stále nejsou ani ty nejobyčejnější roušky. Na ulicích jsou nejčastěji vidět lidé s rouškou ušitou svépomocí doma.

Nedostatek zdravotních ochranných pomůcek řeší kromě statisíců jednotlivců také domovy důchodců nebo nemocnice − jedna zdravotní sestra potřebuje na jednu denní službu několik roušek, jedno nemocniční oddělení jich dohromady spotřebuje desítky za den.

"Stát selhal už na počátku epidemie, když se ukázalo, že nemáme zásoby zdravotnického materiálu v hmotných rezervách. To pak nezachrání ani obří letadla s materiálem z Číny," říká prezident České lékařské komory Milan Kubek. Podle něj ale ani dodávky z Číny nestačí. "Krize bude dlouhá, snad stát zmobilizuje své kapacity," říká Kubek.

Ústřední krizový štáb v čele s ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD) v úterý ustavil dva týmy k zajištění ochranných pomůcek, jeden má "zmapovat domácí kapacity".

Podle opozice to však stát měl udělat již dávno, jako jednu z prvních věcí. "České firmy měly v počáteční fázi kapacitu, mohly vyrábět roušky, ale stát s nimi nejednal, spíš se mu vnucovaly," říká poslankyně Miroslava Němcová (ODS). To potvrzuje třeba i senátor Pavel Fischer. "Vím o firmách, které nabízely řešení, ale byly odmítnuty. Je tady obrovská poptávka po ochranných prostředcích, ale vláda neumí mapovat poptávku a pracovat cíleně s českými firmami," míní.

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo seznam několika desítek firem, které šijí roušky nebo umí třeba dodat bavlnu na výrobu. Jak ale zjistily HN, většina z nich se na seznam dostala proto, že sama aktivně nabídla pomoc některé státní instituci. Například firma Hanscraft Jana Voříška. "Už na počátku bylo evidentní, že stát sotva zvládne zajistit pomoc pro nemocnice a zdravotníky, tak jsme nabídli pomoc, napsal jsem hasičům, spolkům, nemocnicím," popisuje Voříšek, jehož firma běžně vyrábí vířivky. Na ty šije termokryty z koženky, proto mají zaměstnankyně se šitím zkušenosti. Poté se mu ozvalo ministerstvo průmyslu, jestli ho "může dát na seznam".

Mnohé české textilní firmy šijí roušky už několik týdnů i bez intervence státu. "Kdyby nás stát oslovil, určitě bychom vyšli vstříc a masivně se zorganizovali. Podle mých odhadů by české textilky mohly ušít až 400 tisíc roušek denně. A to počítám jen ty velké, ne babičky, divadla a další dobrovolníky," říká ředitel společnosti Evona Stanislav Pantůček. Místo pyžam a šatů dnes v Evoně ušijí tisíce roušek denně, zhruba 11 tisíc už darovali třeba lidem v Chrudimi. Díky objednávkám menších firem nemusel propouštět.

A podobně mluví i majitel textilky Spoltex Kravaře Jindřich Stoklasa, který na trhu působí 30 let. Místo spodního prádla teď šijí roušky. "Učili jsme se to za pochodu, ale dnes uděláme několik tisíc roušek," líčí Stoklasa. Roušky věnoval charitě a taky místní policii. "Kolovaly informace, že kluci na hraničním přechodu s Polskem nemají ani kapesníky," říká Stoklasa. Překvapilo ho, že se dlouholeté textilce nikdo ze státu neozval již před několika týdny. "Ale vím, že už se snaží zjistit, kdo kolik může ušít a dodat."

Ministr vnitra Hamáček kritiku odmítá. "Je důležité si uvědomit, jaká je spotřeba a kolik musíme všeho mít. Jsou to miliony týdně. Lítá sem jedno letadlo za druhým a stejně to stačí tak akorát," uvedl Hamáček.

S českými firmami prý spolupracovat chce. "Proto jsme vytvořili tým, který to bude koordinovat," podotkl Hamáček.