Skoro týden po uzavření hranice si Polák Stefan Mańka z Cziesyna s kolegyní a kamarádkou z Českého Těšína jen telefonoval a psal. Ve čtvrtek oba zašli k řece, aby na sebe alespoň zamávali a řekli si pár vět. "Už jsme to nevydrželi. Chtěli jsme se vidět, člověku chybí lidský kontakt," popsal Mańka, který bydlí na polské a pracuje na české straně dvojměstí. "Jsme na sebe už zvyklí, známe se 15 let, takže je dost zvláštní si jen telefonovat," usmívá se Češka Petra Slováček Rypienová a zvednutou rukou zdraví Stefana vzdáleného zhruba šedesát metrů.

Nejsou jediní. Přátelé či rodinní příslušníci teď na sebe z protilehlých břehů hraniční řeky Olše mávají a volají často. Po zavedení schengenského režimu v roce 2007 a zrušení hranice si oba Těšíny zase zvykly být spolu. Čeština s polštinou se tady na ulicích, v obchodech i restauracích střídají stejně samozřejmě jako mezinárodní expresy na místním nádraží. Řada lidí proto nese náhlé opětovné rozdělení kvůli koronavirové infekci těžce.

Poláci dokonce vyvěsili na svůj břeh transparent s nápisem Stýská se mi po tobě, Čechu. A skupina českých mladých lidí na to hned další den zareagovala dvěma vzkazy. Na protější zábradlí pověsili nápisy I ja za toba, Polaku (I mně po tobě, Poláku) a Chybíte nám, Poláci. Nedávno se na polské straně objevila další zpráva, tentokrát vzkaz jediné dívce − Czekam na Ciebie Regi (Čekám na Tebe, Regino).

Tklivých příběhů rozdělených rodin či dvojic si všimla i polská média. "Nevěděla jsem, že touha může tak bolet," posteskla si například v tamní mutaci časopisu Newsweek Těšíňanka Edyta Klimoszová. Její snoubenec nyní pobývá v jejich společném bytě na české straně, zatímco ona ve chvíli, kdy se na mostě Přátelství objevil plot a vojáci, uvízla v Polsku. Oba pracují v pobočce automobilky Hyundai v Nošovicích, ona po dočasném uzavření továrny odjela navštívit své rodiče, kteří potřebují její pomoc. Nyní si s partnerem jen telefonují, případně na sebe zavolají pár teskných vzkazů přes řeku.

Uzavření tří hraničních mostů a pohled na druhý břeh, který je teď podobně jako za komunistického režimu zapovězený, vyvolávají smutek nejen u zamilovaných.

Mnoho obyvatel tady kvůli nákaze zažívá možná větší úzkost než lidé jinde. "Je to hořká připomínka starých časů, kdy jsme za sebou nemohli. Dívat se přes řeku a vidět najednou vylidněné nábřeží a ulice, takové město duchů, je depresivní," říká Mańka, jeden z autorů polského nápisu.

Polští přátelé chybí i autorům české odpovědi, vysokoškolačce Lucii Lendlové a jejímu spolužákovi Dominikovi Folwarcznému. Oni už si na jiný než otevřený Těšín nepamatují. "My mladší se stýkáme přes hranice vlastně odjakživa a bez nějakých předsudků. Pro nás byl Těšín vždycky jedno město. Zůstalo nám za řekou strašně moc kamarádů," říká na upraveném nábřeží s lavičkami studentka polštiny Lendlová. Její kamarád Folwarczný, který se kromě studia zabývá i hudbou, se svojí kapelou Izabel a polskou skupinou Bartnicky dokonce o nynější situaci nahrál v češtině i polštině píseň s názvem Dva
břehy.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se