Ať se znovu staví velké, třeba i dvougenerační byty

Když se podíváme do minulosti, jaká byla z pohledu architektury 90. léta a jaká je současnost?

Možná bych nahlédl ještě dále, do období výstavby panelových domů. Protože i když jsou dnes paneláky zatracované, tak byty v nich byly dispozičně promyšlené, z dnešního pohledu jsou vlastně prostorově velkorysé. Byty v současné zástavbě nemají například úklidovou komoru či prostornou skříňovou chodbu − kam pak lidé uloží žehlicí prkno, kam schovají kolo? V 90. letech se také ještě myslelo na prostor a dispozici, ovšem současnost je ve znamení developerských projektů, které cílí spíše na cenovou dostupnost, s prostorem se šetří. Developer chce mít třeba 60 procent bytů v novém projektu o dispozici 2+kk s rozlohou 45 metrů čtverečních, protože si spočítá, že na takový byt lidé cenově dosáhnou nebo na něj dostanou hypotéku.

Dá se říct, že se dnes byty nestaví s ohledem na okolí, ale s ohledem na finanční dostupnost?

Když to budeme chtít říci ošklivě, tak ano. Samozřejmě že hlavní roli hraje zisk developera. Kdyby stavěl větší byt za cenu, kterou mohou lidé v regionu zaplatit, nevydělal by tolik. Mylná je ale i představa, že developeři na projektech extrémně vydělávají. Možná v Praze, ale jinde ne. Stavění je stále dražší, zdražují materiály, práce i pozemky. Získání stavebního povolení se extrémně prodlužuje.

Zároveň se mění životní styl. Někteří lidé zůstávají v párech, nemají děti, jiní jsou single. Hraje i to roli v měnících se dispozicích bytů?

Jistě, hraje. Potom jsou tu také takzvané investiční byty. Ty si investor pořídí s tím, že v nich nebude bydlet, ale obratem je pronajme, takže třeba neřeší právě tu chybějící úklidovou komoru nebo úložné prostory. Ale v tom bytě někdo bydlet musí. Někdo, komu podobné zázemí bude dříve či později chybět.

Zmínil jste paneláky, na ně je pořád nahlíženo jako na levné a nenáročné bydlení. Jak se výstavba bytů posunula s ohledem na kvalitu nebo materiály?

Když budu mluvit za naši firmu, tak jsme se vždy snažili a snažíme se použít v projektu ty nejlepší dostupné technologie a materiály. Největší skok podle mě nastal právě mezi 90. lety a současností. Je patrné, že dnešní úroveň řešení je někde jinde.

Stavíte i rodinné domy. Jak na vás působí český venkov? Občas jsou k vidění zajímavé výtvory lidové architektury…

Snad je to trochu v české povaze, že se potřebujeme za každou cenu odlišit od souseda. Co nenapadne Angličana nebo Holanďana, tak Čecha ano. Děláme i urbanistická řešení pro obce. Regulační plány nastavují prostorové regulativy, třeba jak daleko by měl být dům od hranice sousedova a obecního pozemku, jaká by měla být podlažnost, jaké by měly být tvary střech a podobně. Pak tou obcí jedu a nestačím se divit, co v místě i přes tato doporučení vzniklo.

Radnice Úřadu městského obvodu Plzeň 2.

Foto: archiv Václava Ulče

Co nejčastěji vidíte? Jsou to třeba křiklavé fasády?

Ano, křiklavé fasády jsou fenoménem. A netýká se to jen rodinných domů. Podívejte se třeba na panelové domy. Za minulého režimu byly šedivé, jeden jako druhý, ale měly řád, čistotu stylu a dobrý urbanismus. Teď jsme ve druhém extrému, jsou čím dál barevnější. Přitom kolikrát nejsou dodrženy základní zásady barevnosti fasády. Obecně platí, že méně je více. Správný fasádník by měl vědět, že na vnějším rohu nemůže přecházet v jinou barvou. Fasáda domu není obrázek, nejsou to barevné šaty. Všimněte si ale, že často ostění oken zůstávají bílá, i když fasáda domu je barevná. Když se ptám proč, dostávám odpověď: Aby barva neubírala světlo dopadající oknem. To je ale naprostý nesmysl.

Ing. arch. Václav Ulč

Vystudoval Fakultu architektury na ČVUT v Praze. Kariéru začínal ve Stavoprojektu Plzeň. V roce 1991 s kolegy založil architektonické studio AVE, které se podílelo například na realizaci pobočky České spořitelny v Plzni, budovy radnice ÚMO Plzeň 2, Galerie u Zvonu, rekonstrukce náměstí Republiky v Plzni nebo obytného souboru Plzeň – Sylván.

Jak se díváte na rodinné typové domy?

Když si někdo vybere typový dům, musí se spokojit s řešením, jaké nabízí. Typový dům, aby se dal povolit, by měl pasovat na pozemek. Jeho osazení a napojení na inženýrské sítě je tedy nezbytné. Projektantům se ovšem stává, že za nimi přijde klient, který má pozemek, ale vybral si typový dům s ohledem na terén zcela nevyhovující. Musí se třeba změnit dispozice nebo předělat na svažitý pozemek a podobně. A především musí projekt někdo autorizovat, tedy převzít odpovědnost. Tyto činnosti samozřejmě něco stojí.

Jaký je největší rozdíl mezi typovým domem a domem navrženým od architekta?

Od architekta získáte dům na míru. Na vaše konkrétní životní potřeby. Když k nám přijde klient, že chce stavět, jsme nejraději, pokud je to ve fázi výběru pozemku. Potom se bavíme o tom, jaký je životní styl investora, respektive celé rodiny, jaké jsou jejich představy. Partneři nebo manželé je mají často rozdílné. Někdy je to dlouhá diskuse.

Jak náročný tento proces je?

Záleží na tom, jak jdeme do hloubky a jak je člověk náročný. Naše činnost zahrnuje mnoho výkonů. Diskutujeme o variantách dispozičního řešení, vzhledu domu, o technickém řešení, probíráme detaily, materiály, finance. Doporučujeme, co dává smysl.

Úroveň české architektury určitě roste, vyvíjí se a srovnává krok se zahraniční architekturou.

Nevím, jaké máte zkušenosti, ale někdy se zdá, že se lidé architektů bojí, že nevědí, co přesně čekat…

Rád bych věřil, že už si snad nikdo nemyslí, že architekt udělá jen hezčí fasádu a dům zdraží. O tom naše práce není. Architekt řeší dům komplexně od začátku do konce, od prvotního návrhu dispozice a orientace domu ke světovým stranám až třeba do detailního projektu nebo interiéru. Navržený dům by také měl projednat na úřadech a získat stavební povolení. Musíme znát všechna řemesla, která s výstavbou domu souvisí, dohlížíme na to, aby vše bylo, jak má. Architekt ve spolupráci se stavebním inženýrem koordinuje všechny profese − projektanty, statika, požárního specialistu, zahradníka a další. Na projekční přípravě běžného domu se podílí celá řada profesí, na přípravě velkého bytového souboru ještě víc. Pokud projekt v naší firmě nasmlouváme, bereme si ho celý na starost, včetně všech povolení. Jsme s klientem až do kolaudace a ještě třeba rok až dva po ní, kdy se mohou projevit nějaké nesrovnalosti nebo chyby.

Jedním ze současných trendů jsou pasivní domy. Jak se na ně díváte?

Nejsem velký zastánce pasivních domů. Nedokážu si představit, co povinnost stavět úsporné domy bude znamenat třeba pro rodinu na venkově, která si chce postavit prostý domeček a najednou musí mít rekuperaci, řízené větrání a nemůže otevírat okna. Samozřejmě že to nebude dodržovat. Domnívám se také, že takovou rodinu nebude zajímat, že ušetří na provozních nákladech − pro ni budou důležité náklady na výstavbu domu. A ty se pochopitelně s využitím moderních technologií zvyšují. Navíc si myslím, že energetická úspornost je pouze jedním z řady kritérií dobrého domu. V domě by se především mělo dobře bydlet.

Soubor plzeňských bytových domů Sylván.

Foto: archiv Václava Ulče

S výstavbou pasivních domů pomáhají i dotace, ty by mohly náklady alespoň lehce snížit.

Jistě, ale nejsem velkým příznivcem dotací, protože z mého pohledu pokřivují trh a zvyšují tvorbu korupčního prostředí.

Když se dotkneme současného urbanismu, tak stále přetrvává trend, kdy se rozrůstají okraje měst i některých obcí. Jak se na to díváte?

Vesnice se vylidňují, lidé přicházejí do velkých měst nebo střediskových obcí, což není dobře. Zároveň není dobře, že se stále staví nové objekty na zemědělské půdě, na krásných loukách a úrodných polích. Přitom v centrech obcí i měst zůstávají opuštěné domy a průmyslové areály.

Doporučoval byste lidem spíš kupovat starší domy a rekonstruovat je? Jak je k tomu motivovat?

Motivaci bych viděl ve zdražení výstavby na zemědělské půdě. Když zemědělský pozemek měníte na stavební, musíte zaplatit poplatek. Ten by měl být násobně vyšší než dnes, aby bylo výhodnější stavět na stávajících stavebních pozemcích a nezabírat další a další louky nebo pole.

Byty v současné zástavbě nemají například úklidovou komoru či prostornou skříňovou chodbu.

Myslíte si, že tento trend bude přetrvávat?

Přál bych si, aby skončil, ale nedokážu odhadnout, kdy a jak se tak stane. Pokud ale v takové výstavbě budeme pokračovat, krajina bude trpět. Všímám si také, že vznikají uzavřené resorty bohatých. Mluví se o tom, že budou stále větší a uzavřenější. Ti méně šťastní pak budou žít v malometrážních bytech připomínajících ubytovny. Tohle není dobrý trend.

Vidíte i pozitivní vývoj?

Ale ano. Úroveň české architektury určitě roste, vyvíjí se a srovnává krok se zahraniční architekturou, což je skvělé. My se rádi jezdíme dívat, jak staví kolegové v zahraničí. Je snadné sednout do auta a zajet třeba do Vídně. Na povolání architekta je příjemné, že se učíme tím, že koukáme. A pak se snažíme přesvědčit developera o našem řešení.

Jaké by podle vás mělo být budoucí bydlení?

Každý by si měl uvědomit, co pro něj znamená slovo "bydlení" nebo slovo "domov" a podle toho formulovat svoje požadavky na architekturu, na domek či dům, ve kterém chce bydlet. Proto bych si přál, aby projekty bydlení byly více promyšlené, než jsou teď. Nyní jsou trendem už zmíněné pasivní a nízkoenergetické domy, ale je to jen jeden úhel, jak na bydlení pohlížet. Bydlení by se mělo znovu soustředit do center měst. Měli bychom je cíleně urbanizovat a nenechat města rozrůstat do šíře. Myslím si, že právě urbanismus příliš neumíme. Nové bydlení by mělo být také flexibilnější. Třeba aby mohlo být možné pospojovat byty, rozdělit je nebo dostavět patro domu. Nejsem zastáncem současného trendu, který podporuje, aby si každý koupil malý byt a tam se zavřel. Ať se znovu staví velké, třeba i dvougenerační byty. A pokud mluvíme o ekologii, tak ať se konečně dohodneme, že šikmé střechy do měst jsou přežitek, a začneme realizovat rovné střechy a na nich zeleň. Přestaňme vodu na stavebních pozemcích likvidovat, ale naopak ji začněme zachytávat a využívat. A přidejme do bytových domů také komunitní a nebytové prostory, aby lidé žili více spolu.

Článek byl publikován v příloze Stavba.