Česko musí reagovat rychle. Jinak hrozí, že se znovu stane montovnou

Na počátku koronavirové krize se jim přísnými opatřeními povedlo zastavit postup pandemie tak, že je zasáhla méně než jiné. Do virem způsobené ekonomické krize vešli s nízkým dluhem, rozpočtem v přebytku a nejnižší nezaměstnaností mezi vyspělými zeměmi. Prvotní záměr pomoci podnikatelům formulovali Češi ambiciózně. Jak to, že ale z krize vyšli hůř než sousedé?

Budoucí historik se bude možná ptát právě tak. Tedy pokud se rychle nevzpamatujeme a neuvědomíme si, že českou ekonomikou se začíná řítit krize likvidity, nedostatku hotovosti, způsobeného výpadkem příjmů podniků a podnikatelů v řádu mnoha set miliard korun.

Krize likvidity přináší důsledky, které řetězí a násobí ztráty všech. Firmy umírají, neboť zjišťují, že jejich odběratelé nemají hotovost na zaplacení. Konkurzy a likvidace přinášejí ztráty z dlouhého nevyužití výrobních linek i toho, že bankrot je sám o sobě nákladný.

Řada chytrých lidí, kteří by mohli dělat něco užitečného, se věnuje ze společenského hlediska neproduktivnímu, ale skvěle honorovanému získávání likvidity ze zdrojů, kde ještě je, pro ty, kteří ji potřebují. Většinou s využitím nepříliš voňavých metod. Finančníci v takové době říkají, že "cash je král".

Ekonomové dodávají, že krize vede ke zvýšení transakčních nákladů ekonomiky. A k propadu cen většiny reálných aktiv, růstu nezaměstnanosti a propadu mezd. Nakonec se situace promítá do výpadku příjmů státního rozpočtu. Starší z nás to pamatují ze druhé poloviny 90. let i z počátku tisíciletí.

Občané zatím hotovostní krizi na výplatě nepozorují. Došlo ke správnému odložení řady daňových a podobných odvodů. Moratoria na splátky problém odloží a přenesou do bank. Moratorium na nájemné přenese problém od nájemníků k majitelům nemovitostí. Stát tak má několik týdnů čas na další řešení.

Vláda ho slíbila už na počátku krize v podobě balíčku využívajícího státních záruk úvěrů firmám pro vznik nových úvěrů v řádu stamiliard korun. Kapacity k takové operaci mají ale jen komerční banky. Ukazují to i problémy koronavirových programů ministerstva průmyslu, kde žádosti schvaluje Českomoravská záruční a rozvojová banka. Tu žadatelé zahltili, přitom se jedná o rozdělování maximálně několika desítek miliard korun.

Je třeba převést odpovědnost i rozhodování o velkém programu úvěrů se státní zárukou na komerční banky. Aby se chovaly odpovědně, musí nést i část rizik. Státní garance proto musí pokrývat jen část nových úvěrů. Takové programy existují v jiných zemích, například ve Švýcarsku z nich už firmy půjčky čerpají.

V přípravě takového programu ale začínáme dramaticky zaostávat. Už minulý týden ho schválil rakouský parlament, včera jej oznámili Maďaři. A Němci už také "jedou". Další vyčkávání je mimořádně nebezpečné pro českou ekonomiku i pro společnost.

Pandemie se zpomaluje a výroba se začíná obnovovat. Je evidentní, že svět čeká krize poptávky, ne všechna výroba se obnoví. Výhodu budou mít podniky s dostatkem hotovosti. Neboli − pojmenujme si to polopaticky − výhodu budou mít podniky rakouské, německé či maďarské vůči těm českým. Češi budou těžko vyjednávat o cenách svých vstupů, když nebudou moci platit, nebo výrobků, až budou zoufale potřebovat, aby jim odběratel pokud možno dopředu zaplatil. Další podniky ze světové výroby pro nedostatek hotovosti i s pracovními místy vypadnou.

Česká ekonomika neumře, jen bude zase pracovat pro vnější odběratele "ve mzdě", navíc ve velmi nízké mzdě. Spoustu podniků budovaných přes čtvrt století si znovu levně koupí zahraniční podnikatelé a firmy.

A většina české politické scény se mezitím bude strašit hyperinflací a růstem státního dluhu, aby jí uniklo, že bez rychlé akce přichází nejen vlna poklesu cen a výprodejů, ale v konečném důsledku také zbytečného propadu příjmů státu. Ti z nich, kteří to v politice přežijí − tolik jich zas asi nebude −, pak budou za pár let řečnit o tom, jak se během lepších časů zisky vyváží z Česka ven.

Ještě je čas, ale moc ho už není.