VŠE o... expertech v časech pandemie

Profesor Stanfordovy univerzity John Ioannidis před pár týdny poukázal na to, že nemáme dostatek informací na to, abychom věděli, jaká strategie boje proti pandemii koronaviru je účinná. Ioannidis je tak jedním z mála expertů, kteří přiznali, že nemají odpovědi na palčivé otázky, jež trápí veřejnost. Proč se experti zdráhají přiznat, že něco nevědí?

Ekonomové Matthew Backus a Andrew Little se pokusili na tuto otázku najít odpověď. Argumentují, že přiznání neznalosti může znamenat dvě věci: buď dotyčný expert není v dané oblasti dostatečně kompetentní, nebo daný problém není řešitelný. Protože laik není schopen poznat, zda je daný problém řešitelný, experti mají motivaci dávat odpovědi i na otázky, které ve skutečnosti zodpověditelné nejsou. Pokud tak totiž neučiní, budou považováni za nekompetentní. Proč je to problém?

Pokud experti poskytují odpovědi na otázky, které smysluplně zodpovědět nelze, může to vést ke špatným rozhodnutím. Zároveň to může vést i k odvedení pozornosti od obtížných problémů a společnost pak není ochotna investovat zdroje do jejich řešení. Pokud například experti tvrdí, že vědí, jak zastavit pandemii a zároveň minimalizovat její negativní dopady, bude společnost méně ochotna vynaložit prostředky na nalezení skutečného řešení. Z dlouhodobého hlediska může také dojít ke snížení důvěry v experty. Společnost pak nebude ochotna využít jejich odbornost v dobách, kdy by z ní mohla těžit.

Abychom motivovali experty k poctivé komunikaci, nestačí bohužel zpětně porovnat jejich předpovědi s realitou. Důvodem je, že jako laici často nedokážeme poznat ani zpětně, zda daný problém byl řešitelný, nebo nikoliv. Pokud by kompetentní expert po pravdě přiznal, že nezná odpověď na danou otázku, protože je nezodpověditelná, laik bude tuto poctivost považovat za nekompetenci, protože nedokáže ověřit, zda je otázka skutečně nezodpověditelná. Expert by komunikoval poctivě tehdy, pokud by mu nezáleželo na tom, jakou reputaci má mezi laiky.

Jací experti tedy budou spíše komunikovat poctivě a budou ochotni přiznat neřešitelnost neřešitelných problémů? Budou to ti, kterým více záleží na tom, jakou mají reputaci u ostatních kompetentních expertů, a méně na tom, jakou mají reputaci u laiků. Kompetentní expert totiž není jen ten, kdo dokáže dát odpovědi na zodpověditelné otázky, ale také ten, kdo rozpozná, které otázky jsou zodpověditelné a které nikoliv. Expert, který předstírá, že zná odpovědi na všechny otázky, může sice získat respekt mezi laiky, ale ztratí jej mezi ostatními experty.

Není překvapivé, že to byl právě Ioannidis, kdo se nebál poukázat na to, co všechno o pandemii nevíme, a co tedy nemůžeme smysluplně předpovědět. Ioannidis se totiž jako vědec proslavil tím, že poukázal na chybné metody používané v empirických výzkumech. V sázce je tudíž jeho reputace akademika, který důsledně dbá na používání adekvátních metod.

Doufejme, že více expertů bude, podobně jako Ioannidis, soustavně identifikovat otázky, které při daných znalostech zodpověditelné jsou, a ty, které nikoliv. Na odpovědích kvalifikovaných expertů totiž v současné situaci záleží více než kdy jindy.