Rudolf Sikora hledí na člověka z až vesmírného nadhledu, spojuje umění s vědeckým poznáním a zacházení lidstva s přírodou komentuje obrazy zaplněnými vykřičníky. Naproti tomu Vladimír Havlík se toužil přikrýt drnem trávy nebo na holé hrudi zkoušel bolest, když si nechal přikládat hořící sirku k tělu. Performance, které vycházely z jeho lyrického vztahu k přírodě, neměly podněcovat k aktivismu, byly "jen" prostředkem pro společný prožitek pár přátel. Dílo umělců Sikory a Havlíka nyní porovnává výstava nazvaná Sníh kámen hvězda strom v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se