Rudolf Sikora hledí na člověka z až vesmírného nadhledu, spojuje umění s vědeckým poznáním a zacházení lidstva s přírodou komentuje obrazy zaplněnými vykřičníky. Naproti tomu Vladimír Havlík se toužil přikrýt drnem trávy nebo na holé hrudi zkoušel bolest, když si nechal přikládat hořící sirku k tělu. Performance, které vycházely z jeho lyrického vztahu k přírodě, neměly podněcovat k aktivismu, byly "jen" prostředkem pro společný prožitek pár přátel. Dílo umělců Sikory a Havlíka nyní porovnává výstava nazvaná Sníh kámen hvězda strom v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se