Rudolf Sikora hledí na člověka z až vesmírného nadhledu, spojuje umění s vědeckým poznáním a zacházení lidstva s přírodou komentuje obrazy zaplněnými vykřičníky. Naproti tomu Vladimír Havlík se toužil přikrýt drnem trávy nebo na holé hrudi zkoušel bolest, když si nechal přikládat hořící sirku k tělu. Performance, které vycházely z jeho lyrického vztahu k přírodě, neměly podněcovat k aktivismu, byly "jen" prostředkem pro společný prožitek pár přátel. Dílo umělců Sikory a Havlíka nyní porovnává výstava nazvaná Sníh kámen hvězda strom v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se