Alan Karlsson nikdy o ničem dlouho nedumal. Takže sotva mu ten nápad projel hlavou, stařec otevřel okno svého pokoje v přízemí domova důchodců v södermanlandském Malmköpingu a vylezl na záhon.

Tenhle manévr mu dal zabrat a není divu, protože Alan se právě ten den dožil 100 let. Za necelou hodinu měla ve společenské místnosti domova vypuknout narozeninová oslava. Měl se jí zúčastnit sám starosta. A reportérka místních novin. A všichni ostatní staříci a stařenky. A celý personál v čele se zlou sestrou Alicí. Objevit se na ní nehodlal pouze sám oslavenec."

Alan Karlsson, hrdina humoristického románu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel švédského spisovatele Jonase Jonassona, měl neuvěřitelné štěstí. Zaprvé proto, že v době, kdy se román psal i odehrával, neměl nikdo tušení o existenci koronaviru. A zadruhé, že z ústavu, ze kterého se neodchází, dokázal utéci.

Koronavirus, zhouba ústavů?

Bohužel na české seniory padl koronavirus. A vlastně i totální uzávěra neboli izolace. A až nyní se zhruba 62 tisíc ústavních klientů připravuje na to, že uvidí své blízké, které kvůli koronaviru a předcházející chřipkové epidemii neviděli dlouhé měsíce. Příprava mnohde připomíná bojové manévry: do ústavu smí ve stejný čas maximálně dva lidé "zvenku", takže se sestavují pořadníky a návštěvy jsou časově limitované. Vstup do pokojů je zakázaný, jídelna jako místo setkání, nejlépe s dvoumetrovým odstupem, plně vyhovuje. Ne, nejde o kritiku ústavů − dělají, co mohou, aby ochránily své klienty. I proto řada z nich vůbec své brány zatím neotevřela a stále promýšlí, jak na to.

Koronavirus jen zviditelnil slabiny české ústavní péče pro seniory, nemohoucí i zdravotně postižené, jež se opírá o velkokapacitní zařízení, kde mají klienti jen minimální prostor pro individuální plány a potřeby. Jednota pro deinstitucionalizaci, k níž se přidalo dalších 16 akademiků a akademiček, proto na začátku května vyzvala ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou ke stažení připravované novely zákona o sociálních službách. Novela prý nejenže rezignuje na postupné zrušení velkokapacitních ústavů, ale ani nebrání vzniku nových. Naopak chybí plán rozvoje komunitních a individuálních služeb, který sice popisuje Národní strategie sociálních služeb, nicméně tento popis přechodu k "lidským službám" zůstává stále na papíře.

"Od té doby se nic nezměnilo, dodnes čekáme na oficiální odpověď ministryně Maláčové," uvedla Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci a metodička změn v sociálních službách.

Zbývá vám ještě 70 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 159 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
Máte již předplatné?
Přihlásit se