Na hotovost bych v příštích letech nesázel

Peníze jsou často vnímány jako bezpečné, stabilní útočiště. Mám volnou hotovost, ale nevím, co s ní, tak si ji zatím nechám, koneckonců inflace je nízká… nebo ne?

Jenže měny, a to i ty nejslavnější, mohou rapidně ztratit svou hodnotu nebo rovnou zaniknout. Své by mohl vyprávět holandský gulden, britská libra nebo i československá koruna roku 1953 (ač v socialismu přece neexistovala inflace). Přibližně ze 750 měn, které od roku 1700 existovaly, jich přežilo kolem 20 procent a všechny z přeživších byly několikrát znehodnoceny.

K velkému znehodnocování peněz typicky dochází v momentě, kdy se ekonomiky začnou potýkat s velkým zadlužením (třeba nyní), které je čím dál těžší snížit. Kromě přiškrcení výdajů a restrukturalizace dluhů, což jsou oba bolestivé a deflační kroky, existuje ještě jeden, zdánlivě veselý, způsob, jak se nepříjemných dluhů zbavit − tisknutí peněz. Krok, který v posledních měsících nabral na popularitě a objemu.

Nyní můžete namítnout, že se vesele tiskne už od poslední krize a koš spotřebitelských cen příliš nezdražil, tak o jakém znehodnocení mluvím. Ale co nemovitost nebo akcie? Tam už si výrazné inflace všiml snad každý. Důležité totiž je, kde nově natisknuté peníze skončí, protože tam bude docházet k největšímu relativnímu znehodnocování peněz. Zjednodušeně řečeno se jedná o klasickou dynamiku nabídky a poptávky. Rostoucí objem peněz sníží jejich hodnotu, zatímco klesající objem jiného aktiva, koupeného za tyto peníze, relativně poroste. Bylo v posledních deseti letech lepší držet akcie, nebo hotovost?

Krátkodobě může být politika tisknutí prospěšná. Pokud nové peníze zvyšují produktivitu, která následně splácí dluhy, vše je ještě udržitelné. Problém nastává v momentě, kdy nové peníze míří spíše k udržování současného stavu a místo růstu produktivity akorát zvyšují zadlužení. Hádejte, v jaké situaci jsme dnes.