Maďarova rezignace demonstruje chaos

Rezignace jedné z tváří boje proti koronaviru, epidemiologa Rastislava Maďara, naznačila, že je v Česku něco hodně špatně − v systému i v komunikaci směrem k veřejnosti. Maďar, na kterého se premiér Babiš s ministrem zdravotnictví Vojtěchem pokusili hodit "omyl" s nošením roušek ve školách, se ohradil, že on nic takového nenavrhoval. A odešel s tím, že se nenechá vláčet bahnem. Kdo s nápadem roušek ve školách, který způsobil takové pozdvižení, vlastně přišel, je tedy záhada, což ukazuje na dva neblahé jevy: vláda nemá absolutně žádnou strategii, co se týká boje s pandemií koronaviru, a zcela evidentně se řídí náladou veřejnosti. A na základních způsobech ochrany − kam patří i nošení roušek − se často neshodnou ani lékaři. Bohužel ani ti, kteří jsou v poradních týmech a zdravotních radách k ruce našim politikům.

Půl roku po propuknutí pandemie stále nevíme nic. Data o počtu nakažených, která média každodenně dramaticky oznamují, jsou prakticky − kromě vyvolání paniky a strachu − na nic. Relevantnější jsou počty těch, kteří vyžadují nemocniční péči. Nedávný případ z Pardubic, kdy krajská nemocnice odmítla ošetřit pacienta se symptomy nemoci covid-19, který po obíhání dalších nemocnic zemřel, naznačuje, že ne všichni, kdo by v nemocnicích měli být, tam jsou. Z různých rozhovorů s lékaři také vyplývá, že neexistuje shoda na tom, zda jde nyní o druhou vlnu, či zda doznívá ta první. Anebo jestli virus slábne, a proto je méně mrtvých, nebo zda je nutné pozitivní vývoj přičíst vyššímu počtu nakažených mezi mladými lidmi a lepší znalosti lékařů, jak nákazu léčit.

Ve chvíli, kdy z prostředí odborné veřejnosti zaznívají extrémně různé názory na všechno spojené s nemocí covid-19 a je jedno, jestli jde o nošení roušek, délku karantény, nakažlivost, nebo průběh nemoci, se nelze divit tomu, že veřejnost odmítá jakákoliv opatření. Podobný vliv mají i viditelně nesmyslná nařízení, jako je například znovuzavedení povinného rouškování malých dětí v místech, kde bude rouška povinná.

Opakování drastických opatření, k nimž většina zemí včetně Česka přistoupila letos na jaře, je s ohledem na stav ekonomiky nepředstavitelné. Postupné "červenání" semaforů a povinná karanténa pro cestovatele ovšem naznačují, že se konce prázdnin obávají vlády i lékaři z celé Evropy. Nošení roušek tam, kde to dává smysl, a u lidí, u nichž to dává smysl, či trvání na hygieně rukou jsou tou nejjednodušší a nejlevnější prevencí. V Česku, kde se kvůli možná až příliš širokému spektru veřejně prezentovaných názorů těch, kteří by o koronaviru měli něco vědět, nakonec stal odborníkem na covid-19 úplně každý, ale spíše vítězí totální dezorientace. Stát neví, co má nařídit, a lidé nevědí, co se jim vlastně chce dodržovat. A to před podzimem není úplně nejlepší zpráva.

Vojtěch přichází o dalšího odborníka. Po Prymulovi odchází i Maďar

25. 8. 2020 ▪ 5 min. čtení