I na periferii vzniká kvalitní architektura

Netradiční realizace nazvaná "Dům v ruině" je podle trojice architektů ze znojemské kanceláře ORA manifestem, který ukazuje, jak je možné zacházet se starými domy. "Není nezbytně nutné přijít o autenticitu stáří, demolovat ani rekonstruovat dogmaticky podle památkářů," říká Jan Hora.

Ruinu staré usedlosti v Zadním Arnoštově u Jevíčka nedaleko Svitav popisují architekti z kanceláře ORA jako "znásilněný dům". Původně obytné stavení ze 17. století bylo za minulého režimu drasticky přebudováno na skladovací prostory. Opuštěná stavba několik posledních desetiletí chátrala, dokud se neobjevil brněnský podnikatel. Přestože se už v minulosti zasloužil o rekonstrukci středověkého paláce na brněnském Zelném trhu, dům v Jevíčku představoval přece jen větší výzvu. Oslovil proto znojemskou architektonickou kancelář ORA a zrodila se tak jedna z nejzajímavějších přeměn v české architektuře za poslední dobu. "Ten dům nám hned učaroval," vysvětluje Jan Hora, proč se v ORA do projektu pustili. Kromě něj tvoří architektonický tým jeho manželka Barbora Hora a Jan Veisser.

Ze zchátralé sýpky, která bývala domem, se měl stát znovu dům, navíc s veškerým komfortem a standardy dnešní doby. Přibližně taková výzva byla před trojicí z ORA. Architekti překvapivě rychle našli směr, kterým se vydat. "Je to jeden z projektů, kdy jsme jeli na první dobrou. Koncept byl jasný brzy a velmi rychle jsme našli shodu se stavebníky," vysvětluje Jan Hora.

I na periferii vzniká kvalitní architektura

Další 3
fotografie

Dům v domě

Na celou věc šli takříkajíc od lesa. "V samotném konceptu není nic zásadně výjimečného. Naším cílem bylo najít co nejjednodušší řešení," nastiňuje architekt. Ihned zavrhli rekonstrukci do původní podoby i jakékoliv jiné imitace a vycházeli čistě z toho, že z budovy zbyla jen cihelná obálka a střecha. Rozhodli se proto zachovat stávající stav romantické ruiny a moderní izolovaný dům "vložit" doslova dovnitř. "Dům není standardně zateplený, v tom je ten vtip, nové konstrukce jsou skoro nezávislé na starých. Je to taková vzájemná hra vykukování a skrývání. Nové konstrukce jsou založené na nových základech a jsou z izolačních tvárnic. Proto původní konstrukce mohla zůstat víceméně v podobě ruiny," nastiňuje Jan Hora unikátní přístup, který v architektonické kanceláři ORA zvolili.

Ironií je, že nic z toho by nebylo možné, pokud by dům nebyl v minulosti "vyvrhnut" a degradován na pouhý sklad. "Měřítko domu se liší podle toho, jestli v něm přebývají lidé, nebo věci. To je základní komplikace při transformování zemědělských nebo průmyslových objektů. Zde jsme se vraceli k původnímu smyslu, dům byl pro lidské měřítko nastavený. Kdyby zde nedošlo k té původní degradaci, budeme se držet více při zemi," podotýká architekt. Jeho kancelář navrátila domu původní dvě patra a volně nakládala i s fasádou. V obvodovém zdivu tak nalezneme množství jizev upomínající na minulost, jeden otvor ve zdi dokonce architekti ponechali, protože je fascinoval svým tvarem.

Sýpku Arnoštov, jak se objekt oficiálně jmenuje, nyní užívají majitelé k rekreaci. Lze si ho ovšem také pronajmout a utéct sem s početnou rodinou či přáteli za klidem a tichem Malé Hané. V domě se nachází čtyři ložnice, pět koupelen, kuchyně a velkorysý obytný prostor s výhledem do okolí. Nejedná se přitom o jediné dílo od kanceláře ORA, které slouží široké veřejnosti k rekreaci. V roce 2017 řemeslníci podle jejich návrhu dokončili rekonstrukce penzionu Štajnhaus v Mikulově. Tam se podařilo přenést a zachovat pro dnešní dobu pitoreskní středověký objekt ze 16. století s nerovnými stěnami a nepravidelnými otvory.

Všude se staví stejně

Není ostatně náhoda, že realizace Jana a Barbory Horových a Jana Veis­sera nalezneme převážně v menších městech a obcích. Samotná zkratka jejich architektonické kanceláře ORA znamená Originální regionální architektura. Ačkoliv se původně jednalo o narážku na OMA, Office for Metropolitan Architecture, světoznámou nizozemskou architektonickou kancelář, název plně vystihuje skutečnost, že se autoři snaží vytvářet kvalitní architekturu všude, včetně českého a moravského venkova. Ten totiž podle Jana Hory trpí mnoha neduhy. "Každý region má svá specifika, ale většina z nich má dnes jedno společné a to je absence zodpovědného územního plánování a hloupá urbanistická expanze, která jakákoliv lokální specifika smývá. Všude se staví stejně a většinou stejně špatně. A to samé platí také o většině rekonstrukcí. Polystyren je všude stejný," shrnuje svoje poznatky architekt.

Tím, že se Horovi s Veisserem zaměřují právě na venkov, najdeme některé z jejich realizací i na místech, kde by člověk běžně originální výtvory architektonických kanceláří nečekal. Některé projekty rodinných domů vznikly ve vískách o pár stech obyvatelích, nebo dokonce na úplné Bohem zapomenuté samotě. Autoři se přitom nepovažují za nějaké průkopníky, právě naopak. "I na periferii vzniká kvalitní architektura, ale dá se říct, že člověk pracuje s omezenějšími prostředky a musí se tomu umět přizpůsobit. Špičková architektura by měla reprezentovat především veřejný sektor, což se neděje tak často, jak by mělo. Ale domnívám se, že se to zlepšuje," uvádí Jan Hora.

Kvalitní architektonický návrh přitom není podle něj tím hlavním kritériem, potkat se musí více věcí. "Jsou města, která to zajímá, a jiná, pro která to není důležité. Platí ale, že kvalita jednotlivých staveb není tak zásadní. Dobře organizovaná čtvrť skládající se z průměrných domů může být skvělé prostředí pro život. Pole rozdělené na čtverce se špičkovými vilami za zdmi bude vždy nehostinnou pouští. A může jít jinak o skvělou architekturu," domnívá se.

Projekt není lokomotiva

Za nedostatkem kvalitních veřejných staveb vidí především snahu tlačit na co nejnižší cenu. "Projekt není lokomotiva, lavička nebo automobil. Není to průmyslový výrobek, kde je možné srovnat parametry. Ve chvíli, kdy se tendruje, ještě neexistuje. Je pochopitelné, že pro starostu malé obce je složité najít dobrého architekta, zvlášť pokud nemá kontakty v oboru. Na větší veřejné zakázky by měla být nějaká forma architektonické soutěže standardem. Ale pokud chcete opravit obecní hasičskou zbrojnici, těžko podobnou soutěž uspořádáte. Myslím, že je dobré z pozice obce oslovit více autorů a nechat si zpracovat více vizí. To ovšem vyžaduje aktivní přístup a odvahu překročit hranice vlastní představivosti," zamýšlí se Jan Hora nad možným řešením.

Přestože sám nemá žádný vysněný projekt, ví naopak velmi přesně, do čeho by se nikdy s týmem nepustil. "Nikdy bychom nenavrhovali obchodní centrum, které zdecimuje půl města, ani továrnu na plastové výlisky uprostřed pole. Nikdy bychom také nenakrájeli pole na tupé čtverce," říká striktně. "Nikdo nás ale pravděpodobně s takovým zadáním ani neosloví," usmívá se.

Na druhou stranu si uvědomuje, že jím vyjmenované případy jsou poměrně extrémní. Jako architekt se u většiny zakázek menším dilematům, kde je hranice méně zřetelná, nevyhne. "Člověka navíc vždycky svádí pokušení myslet si, že by to šlo udělat lépe. Že se řítíte špatným směrem, zjistíte až v rozjetém vlaku, který není možné zastavit. Zatím se nám to ale naštěstí nestalo," uzavírá Jan Hora.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Stavba.