Přirozený (de)stabilizátor?

Existuje jistá pravidelnost v tom, jak každá turbulence na trhu pro českou měnu je doprovázena turbulencí na stránkách českých médií a sociálních sítí. Zastánci i odpůrci přijetí eura využijí nejnovější data, aby poukázali na to, že je přijetí či odmítnutí eura tím správným krokem.

Poslední taková turbulence přišla během jara tohoto roku. Česká měna oslabila skoro o tři koruny za euro, což samozřejmě rozhněvalo zastánce přijetí společné měny, kteří poukazovali na to, jak Češi kvůli koruně zchudli a jaké to bude mít dopady na solvenci českých podniků. Odpůrci jim na to odvětili, že oslabení koruny je přece dobrá zpráva, a přidali odkaz na základní ekonomické učebnice: slabší koruna bude přece znamenat, že část negativního ekonomického šoku bude vykompenzována. Jednoduše, plovoucí směnný kurz funguje jako přirozený stabilizátor v časech ekonomické krize.

S odstupem několika měsíců se můžeme na tyto argumenty podívat s nadhledem díky tomu, že víme, jakým směrem se koruna od té doby vydala. Poté co dosáhla téměř 28 korun za euro, nám koruna posílila a poslední měsíc je stabilní, lehce nad 26 korunami za euro. Tím pádem asi třetina původního oslabení reflektovala změnu ekonomické situace − hlavně pak snížení úrokového rozdílu vůči eurozóně − a dvě třetiny pak nejistotu na finančních trzích. Ta první třetina je ta, na kterou se soustřeďují odpůrci eura.

Naopak zastánci eura se soustřeďují na ty zbylé dvě třetiny. Touto optikou mají "větší pravdu" zastánci eura. Nicméně také záleží na tom, jak dlouho který efekt trvá − není jasné, zda dva měsíce slabé koruny jsou opravdu zásadním problémem pro české firmy a občany. Tak jako tak, ani jedna strana nemá úplnou pravdu: směnný kurz je jak stabilizátor, tak destabilizátor.