Pořízení zoologické jsem neplánoval

Vystudoval genetiku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a jako vědecký pracovník působil na prestižních evropských univerzitách. Po návratu do Česka založil developerskou společnost Ekospol a v roce 2015 vrátil k životu zoologickou zahradu v Táboře. Má vlastní psí chovatelskou stanici a vede vědecký výzkum. Dalo by se říci, že Evžen Korec, předseda klubu Cane Corso, je zvířaty, jimiž je obklopen od dětství, tak trochu posedlý.

Jste majitelem developerské firmy a zároveň ředitelem zoo. Jak to jde dohromady?

Ke zvířatům jsem se dostal už v raném dětství, a byl jsem jimi tedy obklopen mnohem dřív, než jsem založil developerskou firmu. Vždycky mě zajímala genetika, odmalička jsem měl psy, choval jsem papoušky a bažanty. Postupně přibývala další zvířata, ať už doma nebo na farmě − a od roku 2015 také v zoologické zahradě.

Pořízení zoologické jsem nijak neplánoval. Když se dostala do insolvence a rozprodávala se zvířata, jel jsem si tam koupit papoušky a zůstal jsem šokován stavem, v jakém zde zvířata přežívala. Pokud se dostane do insolvence podnik, propustí se lidé a firma se zavře. V zoo ale zůstanou zvířata, o která je třeba se postarat.

Pořízení zoologické jsem neplánoval

Dalších 7
fotografií

Zoo Tábor se věnuje především ochraně ohrožených druhů. Na jaká zvířata se mohou návštěvníci těšit?

Naším cílem je záchrana genofondu ohrožených zvířat, aby úplně nezanikl. Obávám se totiž, že ohrožených zvířat bude stále víc.

U nás v zoo máme například tygra ussurijského − na celém světě jich je ve volné přírodě pouze pět set. Chováme vzácné velké papoušky, kterých stále ubývá a jsou ohroženi vyhubením. Zajímavým chovancem je samec fosy madagaskarské. Fosa je endemitem Madagaskaru − vyvinula se a je přirozeně rozšířena pouze na tomto území. Nepatří do žádné skupiny šelem jako psovité nebo kočkovité, tvoří samostatnou skupinu a je velmi vzácná.

Pověstný je váš chov zubrů. Jak se vám daří a na co jste v této oblasti nejvíc hrdý?

Zubr žil do středověku na celém území střední Evropy, poslední kus žijící ve volné přírodě byl zastřelen po první světové válce. Dnes zubři žijí v zoologických zahradách a zubřích rezervacích, a to v počtu několika tisíc kusů. Díky tomu mají velkou šanci na záchranu. Z chovného stáda v táborské zoo jsou mláďata vypouštěna do zubřích rezervací − letos na jaře jsme vypouštěli mládě, zubra Tábora, do nové rezervace u Rokycan. Stává se tak zakladatelem stáda v této rezervaci a z toho máme velkou radost. Mám za sebou skvělý tým, který se na tomto úspěchu významně podílí, a na to jsem velmi hrdý.

Kromě zoologické zahrady v Táboře máte "zvěřinec" i doma. Jakými zvířaty jste doma obklopen?

Přímo doma máme psy, papoušky, kočky a třeba kapry koi − to jsou kapři vyšlechtění v Japonsku. Dorůstají až do délky půldruhého metru, ti naši mají necelý metr. Kapři koi se běžně dožívají padesáti let, mohou však žít až sto let.

Většina našich zvířat žije na farmě, kterou řídí manželka Jana. Tam máme koně, kozy, ovce, okrasné holuby, bažanty a pávy. Je zde vybudováno také zimoviště pro zvířata ze zoo, například pro vzácné papoušky.

Společně s manželkou provozujeme i chovatelskou stanici psího plemene cane corso. V ní chováme sedm výstavních psů, mimo jiné špičkového krycího psa a mezinárodního šampiona jménem Aristokrat Korec Corso. Velmi pečlivě vybíráme, kam se dostanou námi odchovaná štěňata. Žadatel o štěně musí splňovat vcelku přísná kritéria.

Co si pod tím máme představit?

Rozhodně musí mít zkušenosti s chovem velkých psů a disponovat zahradou nebo venkovním výběhem. Cane corso je velké plemeno, není to pes do bytu a já jsem zásadně proti tomu, aby mí psi, ale nejenom oni, končili v útulcích. K čemuž by mohlo dojít v případě, že majitel časem zjistí, že psa v bytě mít nemůže. K uzavření rezervační smlouvy vyžaduji návštěvu zájemce u nás v chovatelské stanici, aby viděl nejenom rodiče psa, ale i to, v jakých podmínkách u nás zvíře žije. Následně někdo z našeho týmu jede na místo, do něhož by se měl pes od nás přestěhovat.

Postupně s novými majiteli našich psů budujeme dlouhodobý vztah, díky němuž se nám mohou majitelé kdykoliv ozvat − například když mají potíže a potřebují se poradit.

Všem, kteří se chystají pořídit si domů psa, a to bez ohledu na plemeno, bych doporučil, aby se začetli do mých knih "Jak prodloužit život vašeho psa" a "Chov psů − příručka zodpovědného chovatele". Ta právě vyšla.

Jaká je hlavní náplň činnosti klubu Cane Corso?

Cílem chovu psů je odchovávat co nejzdravější a na pohled co nejkrásnější jedince, kteří odpovídají standardu plemene, mají vyrovnanou povahu, vhodné genetické předpoklady a vítězí na výstavách. Jde také o rozvíjení plemene. Předci psa cane corso jsou známí už dva tisíce let − z doby Mezopotámie. V době starověkého Říma byli nasazováni v bitvách. Později však málem vyhynuli. Italové plemeno zachránili, ovšem teprve v roce 2007 bylo plemeno cane corso oficiálně uznáno Mezinárodní kynologickou federací (FCI). Psi tohoto plemene jsou výbornými společníky a ochránci majitele a jeho majetku. Zvlášť dobrý vztah mají k dětem.

Podmínky pro chov psů nastavujeme tak, aby se toto majestátní plemeno vyvíjelo co nejlépe. Dobré nastavení systému vede k tomu, že se množí pouze psi, kteří jsou pro to vhodní. Chybné nastavení znamená, že se mohou množit zvířata s genetickou vadou a může to vést až ke kolapsu daného plemene v zemi.

Hlavním úkolem klubu je nastavení chovatelských podmínek. Dále je to péče o členy tak, aby všichni chovatelé v klubu dostávali spolehlivý servis. Každoročně pořádáme i klubovou výstavu.

Zdaleka ne všechna zvířata mají stejné životní podmínky jako plemena chovaná pro výstavy. Jaký je váš pohled na chov zvířat v klecích?

Klecové chovy považuji za nejhorší způsob týrání zvířat. Zaráží mě, že například chov slepic nebo králíků v klecích je u nás stále legislativně povolen. V klecích nemají zvířata dostatečný životní prostor, jsou natěsnaná velmi blízko sebe a šíří se tam choroby i přesto, že zvířata dostávají preventivně antibiotika. Přirozeností slepic je hrabat, což jim není umožněno, a jsou ve stálém stresu. Aby slepice mohla hrabat, potřebuje žít ve výběhu s trávou. Při klecovém chovu je však dno drátěné, aby trus mohl propadávat dolů. Pro slepici je to velmi nepřirozené a trvale stresující. Zvířata v klecových chovech jsou tak degradována na funkci strojů zajišťujících produkci. Odpovědní spotřebitelé by neměli být lhostejní a měli by nákup živočišných produktů z klecových chovů bojkotovat.

V klecích ale žije i řada domácích mazlíčků, které nikdo stresovat nechce. Jejich majitelé je mají rádi, považují je za členy rodiny a přejí si pro ně to nejlepší. Co byste jim doporučil?

Doporučil bych jim to, aby se na svět podívali pohledem daného zvířete. Přestože se narodilo pod střechou, předchozí statisíce let žil druh venku. Je proto velmi důležité nechat i tyto domácí mazlíčky občas proběhnout venku, a to i v zimě. Protože jsou ale choulostiví na teplotu, v zimě je stačí venčit krátce. V létě by však měli venku trávit ideálně několik hodin denně. U malých zvířat, jako je třeba zakrslý králík, je určitě nutné myslet na bezpečný výběh, který je v každém případě nezbytné chránit před přirozenými predátory. K nim patří například lasice, kuny či káňata. Určitě bych tato zvířata ve výběhu nenechával přes noc. Pozor také na zabezpečení přirozené stravy, jako je tráva nebo mrkev. Domácí mazlíčci by neměli dostávat pouze granule.

Věnujete se i vědecké činnosti. Na čem aktuálně pracujete?

Nosným programem jak z hlediska reintrodukce (vysazení druhu do místa původního výskytu, odkud vymizel nebo byl vyhuben − pozn. red.), tak z pohledu vědeckého výzkumu jsou pro nás zubři. Sledujeme u nich rozdíl střední doby dožití mezi pohlavími. Zjistili jsme, že u samic je dvakrát delší než u samců, což je významné zjištění. Doposud držel rekord jeden druh velryby, který byl díky našemu výzkumu překonán, a my jsme získali velkou citovanost v prestižních odborných publikacích.

Jak se u zvířat zkoumá jejich dlouhověkost?

Výzkum děláme na molekulárně genetické úrovni. Z chlupů srsti zvířat, která se dožila vysokého věku, izolujeme DNA a společně s laboratoří doktora Hejnara z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd zkoumáme, které geny za dlouhověkost odpovídají. Dlouhověkost je totiž geneticky určená a cílem výzkumu je nalezení genů, které ji umožňují.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Naše devítiletá zubřice Karla bude na podzim převezena do velké rezervace na severu Španělska, jejíž součástí je i jeskyně Altamira. V ní byly nalezeny jeskynní kresby zubra, dá se tedy říct, že zubr se vrací domů. Jedná se o nádhernou obrovskou rezervaci o rozloze 1500 hektarů − pro srovnání, rezervace u nás mívají plochu do sta hektarů. Jde tedy v podstatě o vypuštění do volné přírody a je to také poprvé, co náš zubr poputuje do zahraničí.

Co říkáte na zabíjení přebytečných zvířat ohrožených druhů v zoologických zahradách?

Zodpovědný chovatel množí zvíře jen tehdy, má-li pro potomstvo zajištěny vhodné podmínky. Je nezodpovědné množit zvířata ohrožených druhů a pak je zabíjet, protože je není kam umístit. Toto se bohužel odehrává i u nás v České republice. Nezodpovědní chovatelé přitom někdy s nabídkou přebytečných vzácných zvířat ani neosloví všechny zoologické zahrady. Pokud zabití zvířat ohrožených druhů v zoologické zahradě vyjde najevo, je velmi silně odsouzeno mnoha tisíci lidí na sociálních sítích. To svědčí o tom, že lidé k osudu zvířat nejsou lhostejní. Sílící protesty veřejnosti by pak měly vést k tomu, že kritizované zoologické zahrady od této barbarské praxe co nejdříve upustí.

Které ze svých svěřenců máte nejraději?

Všechny! Zvláštní vztah mám ale ke krkavcům a velmi rád mám tygra ussurijského, papoušky a medvědy. Ačkoliv se to téměř neví, krkavec je velmi inteligentní a učenlivý pták. V mnohém si je hodně podobný s papouškem, jen mu chybí líbivé pestré peří. Naučí se rozeznávat lidi i hlasy a dokáže mluvit hlasem konkrétního člověka. Protože se jedná o ohrožený druh, je možné ho chovat jen s povolením. Krkavci, které máme v Zoo Tábor, původně vypadli z hnízda a zahrada je získala ze záchranné stanice.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Život se zvířaty.