Zoufalá situace si žádá zoufalou politiku

Před půl rokem bylo evidentní, že pokud mají vlády zabránit hospodářské depresi, musí spustit mohutnou rozpočtovou a měnovou expanzi. To se do značné míry povedlo a ekonomiky začaly z hlubokého dna expandovat rychleji, než se čekalo. Řada institucí během léta upravila pesimistické prognózy pro HDP nahoru.

S druhou vlnou se vrátily obavy z útlumu. A na měnověpolitickém kolbišti dochází k zásadním proměnám. Poslední takovou změnou byl náhlý příklon britské centrální banky k využití záporných úrokových sazeb. V naší prognóze počítáme z 80 procent s tím, že poslední vývoj směřuje k brexitu bez dohody. Dovolte mi vsunout otázku, kolik Britů by v roce 2016 zvedlo ruku pro brexit, kdyby věděli, jak nechutný ten proces bude a že nakonec Británie odejde bez dohody? Pro Británii to znamená další negativní šok ekonomiky, který si vyžaduje od centrální banky stimul. A ten tedy přijde v podobě snížení úrokových sazeb do záporu pravděpodobně už začátkem roku 2021.

Připomeňme dále americký Fed, který nově zavádí cílování průměrné inflace a implicitně tak nyní bude směřovat k inflaci nad dvě procenta. To jde ve prospěch posílení eura proti dolaru. ECB sice dodává střednědobou likviditu, ale dodatečné stimuly nepřicházejí. Přitom ECB připouští, že posilování eura je překážkou zvýšení inflace na cíl. Teď provádí revizi své strategie. Mohla by tak upravit inflační cíl podobným směrem jako Fed.

Situace vypadá zoufale a bylo by třeba rychlejšího kroku. Trh tak do konce roku čeká další navýšení programu nákupu aktiv zhruba o 350 miliard eur. My počítáme s 500 miliardami. Ale v rámci probíhající revize své strategie by ECB mohla očekávané kroky dopředu komunikovat a snažit se inflační očekávání zvýšit. Jak mocná byla pouhá slova Maria Draghiho v roce 2012, když slíbil, že udělá cokoliv, aby zabránil rozpadu eurozóny!