Poměrně ostrá a zejména invektivami protkaná debata kandidátů na prezidenta Spojených států se v ekonomické rovině točila hlavně okolo dvou témat: zdanění a pracovní místa. Zatímco rozdílnosti na téma zdanění vycházejí z fundamentálně odlišného vnímání toho, jak by měla být ekonomika nastavena ve smyslu vytváření a přerozdělování produktu, dostatečným vytvářením pracovních míst se urazit snad téměř nikdo nedá.

Americká ekonomika se sice prozatím zotavuje poměrně rychle, nicméně je také nadopována různými stimulačními opatřeními, z nichž některá brzy skončí. Zároveň Bidenův argument o tom, že americké oživení má spíše tvar písmene "K", čímž narážel na jeho nerovnoměrnost napříč různými vrstvami společnosti, včetně zvláštního chování akciových trhů, je v podstatě pravdivé. Slovní přestřelku ohledně toho, kdo vytvoří více pracovních míst, pokud bude zvolen, je potřeba brát spíše jako kabaret.

Jakkoli by podle některých odhadů Bidenovy plány vedly k vytvoření až o 7,4 milionu pracovních míst více než v případě vítězství Trumpa, a to zejména v kontextu důrazu na tzv. zelená odvětví, je naopak otázkou, kolik jich může zaniknout v odvětvích "tradičnějších". Na druhou stranu zaměření se na infrastrukturální výdaje je jistě něco, co Spojené státy potřebují jako sůl, jelikož tato oblast zůstává dlouhodobě podfinancovaná. A samozřejmě "zelené" projekty nejsou jedinými, které se pro toto dají vytěžit. Oba kandidáti budou mít tak možnost "tvořit" pracovní místa právě tam, potenciál mají velký.

Mezitím zotavování amerického trhu práce pokračuje i bez ohledu na to, kdo bude příštím prezidentem, kdy v září výrazně vzrostl počet vytvořených pracovních míst téměř napříč odvětvími podle vzorce "rychlý propad, rychlý nárůst", typického pro relativně flexibilní americký trh práce. Dokud ale budou existovat limitující protipandemická opatření, návrat trhu práce do normálu bude trvat déle bez ohledu na to, kdo bude příštím americkým prezidentem.