VŠE o... společenské odpovědnosti firem

Před 50 lety publikoval Milton Friedman vlivný článek s názvem Společenskou odpovědností firem je zvyšovat své zisky. Friedman snad doufal, že volbou provokativního názvu přiměje své názorové odpůrce k tomu, aby si tento článek přečetli. Bohužel, řada Friedmanových kritiků se ve čtení nedostala dále než k samotnému názvu.

Název článku je lehké dezinterpretovat jako obhajobu jakéhokoliv chování, které zvyšuje zisky podniků, od zaměstnávání dětí v nelidských podmínkách po znečišťování životního prostředí. Friedman nic takového neobhajuje. Spíše odpovídá na otázku, za jakých předpokladů lze tvrdit, že společenskou odpovědností firem je zvyšovat své zisky. Friedman se zároveň domníval, že tyto předpoklady byly v jeho době většinou splněny. To však neznamená, že jsou splněny vždy a všude.

Friedman především předpokládá situaci, kdy podniky respektují zákony, neuvalují náklady na ostatní a na trhu panuje konkurence. Jinými slovy, nenastávají významná "tržní selhání". Jádrem jeho argumentu je, že cíle firmy by měly být stanoveny akcionáři, a nikoli třetí stranou. Manažeři by pak měli tyto cíle sledovat. Pokud manažeři nereprezentují zájmy akcionářů, zrazují tím odpovědnost, kterou vůči nim mají. Svým chováním na ně uvalují "daň" ve formě nižších zisků, a to bez jejich souhlasu. Friedmanův argument je tak analogií principu "žádné zdanění bez zastoupení".

Proč by však akcionáři měli usilovat pouze o zisk? Akcionáři pochopitelně mohou sledovat jiné cíle a Friedman není proti společenské odpovědnosti jako takové. Klíčovou otázkou však je, zda má smysl odpovědnost realizovat právě přes firmy. Podle Friedmana by podniky měly vykonávat pouze činnosti, ve kterých mají výhodu oproti ostatním. Pomineme-li daňové důvody, je obtížné si představit, že by například manažeři výrobce kanalizačních potrubí dokázali lépe rozhodnout, na jakou charitu přispět, případně že by byli schopni přispět s nižšími náklady.

Od napsání článku se však situace změnila: firmy jako Google a Facebook mají významnou monopolní sílu a Friedmanův předpoklad konkurenčního trhu je tak často porušen. Zároveň je v některých případech efektivnější realizovat společenskou odpovědnost prostřednictvím podniků než jinými cestami. Ekonom Alex Edmans poukazuje na to, že Coca-Cola disponuje logistickou sítí uzpůsobenou k doručování chlazených nápojů. Tuto síť však též využívá k distribuci léků, jež je třeba udržet v chladu, do afrických vesnic. Coca-Cola dokáže naplnit tento cíl s nižšími náklady než jiné subjekty. Jak ale upozorňoval Friedman, realizace odpovědnosti skrze firmy má i v takovýchto případech svá úskalí. Může vést k obcházení demokratických mechanismů.

Půl století po svém vydání zůstává Fridemanův článek skvělým výchozím bodem diskuse o společenské odpovědnosti podniků. To však neznamená, že by diskuse měla tímto článkem i skončit. Jelikož čelíme novým výzvám, Friedmanův článek nám nedává jasné odpovědi na to, jak těmto výzvám čelit. Dává nám však návod, jak o těchto výzvách uvažovat.