VŠE o... kvalitní státní správě a laskavé péči o veřejný prostor

Kvalitní veřejná správa a upravený veřejný prostor mohou být spojené nádoby. Přesvědčuji se o tom při svých každoročních cestách do mého oblíbeného Švýcarska a Německa. Profesně se zabývám managementem, především veřejné správy, dnes se říká moderně public managementem. Veřejný prostor je místo, které je přístupné široké veřejnosti, vlastněné obcí nebo státem. Typickým představitelem je náměstí, zahrada, park, ale i chodník. Kdo veřejný prostor utváří? Kvalitu tohoto prostoru utváříme sami podle toho, jak si veřejného prostoru vážíme.

Filozofie veřejného prostoru je základem pro pochopení toho, co se děje s okolím našich domovů. V době minulé bylo zřejmé, že to, co je za dveřmi našich obydlí, patří všem − tedy lidu, všemu pracujícímu lidu, vládě, straně… V okolních zemích je tento veřejný prostor zkrášlován přímo obyvateli, popřípadě municipalitami. Občané Rakouska, Německa, Švýcarska i jiných zemí na západ od naší republiky rozšířili své domovy, svůj svět do svého okolí, do své vesnice či městečka. Na mé poslední cestě mě ve Švýcarsku fascinoval kruhový objezd upravený nádhernými květinami, stromy, starým vesnickým povozem i lavičkou s malými kamenitými cestičkami. Nebo malá veřejná zahrada velkolepě upravená mezi soukromými domy ve francouzském Annecy. Samozřejmě všudypřítomné bezbariérové přístupy všeho druhu v Basileji. Zaujal mě i autobus veřejné dopravy v Ženevě, který při nástupu cestujících elegantně poklekne, nakloní se směrem k cestujícím, aby i starší mohli pohodlně nastoupit.

Tyto maličkosti jsou v silném kontrastu s tím, co mě čeká vždy, když se vracím z letiště Ruzyně autobusem 119 na stanici Nádraží Veleslavín. Po dlouhé a unavující veřejné diskusi vybudoval dopravní podnik eskalátory pro turisty, aby nemuseli tahat kufry po schodišti. Ale překvapivě obousměrné pouze u nástupní části stanice autobusu. Pokud se vracíte z letiště, čeká vás tahání kufrů směrem dolů do metra po schodišti… Dalším smutným příkladem je fakt, že všechny stanice metra v Praze nejsou vybaveny bezbariérovým přístupem. Není to levná záležitost ani předvolební trhák. Jako příklad mohu uvést vybudování výtahu do stanice metra Karlovo náměstí: cena 250 milionů korun, doba výstavby 24 měsíců. Takovými počiny se ale měří úroveň vyspělosti společnosti.

Ministr zahraničí Beneš sliboval na mírové konferenci v Paříži v roce 1919, že se Československo stane zemí kantonálního uspořádání jako Švýcarská konfederace. Když nedošlo na tyto sliby, bylo by hezké se této zemi přiblížit alespoň úrovní péče o veřejný prostor. Pojďme se inspirovat a začít maličkostmi, přemýšlet, zkrášlit své okolí, otevřít a rozšířit soukromí svého domova dál do své komunity. A vláda by možná měla zvážit, jak přerozdělit větší procento daňových příjmů do municipalit, aby i radnice mohly pomoci při této krásné, kreativní činnosti.