Osamělost v čase koronaviru: Izolace nás ničí jako hlad, změny v chování lze zpozorovat rychle

Když jsem v polovině října dostal koronavirus, strávil jsem déle než dva týdny v posteli, pečlivě izolovaný od manželky i dvou dětí. Nejhorší na tom všem nakonec nebyly ani horečky, ani pocit, že se nemůžete nadechnout, ani ta protivná únava, která vám brání vést normální život. Nejhorší byl neustále narůstající pocit osamělosti.

Jako těžkého introverta, který se v rámci možností straní společnosti, mě to samotného překvapilo. Během pouhých dvou týdnů jsem na sobě v přímém přenosu mohl pozorovat řadu změn v myšlení i chování. Byl jsem nervóznější, úzkostnější, protivnější a podrážděnější. Bylo to dokonale ironické. Čím osamělejší jsem byl, tím více jsem toužil po společnosti ostatních. A zároveň jsem ztrácel schopnost komunikovat s nimi normálně.