Zelený kabaret: S ČSSD proti oligarchizaci

Strana zelených předvedla na svém sjezdu pozoruhodnou myšlenkovou operaci. Na jednu stranu se usnesla, že se bude účastnit jen předvolebního projektu, který "přispěje k zásadní změně politické kultury v Česku a k ukončení oligarchického srůstání politické a ekonomické moci a autoritářského stylu vládnutí, a to včetně odmítnutí spolupráce s Andrejem Babišem a hnutím ANO". A na stranu druhou zahájila jednání o spolupráci s ČSSD, stranou, která přesně to, čemu Zelení chtějí zabránit, po čtyři roky účastí ve vládě Andreje Babiše umožňovala. George Orwell by nad takovou ukázkou doublethinku zajásal.

Zelení přece nemohou být tak naivní, aby si mysleli, že záleží na tom, co si do případné smlouvy o spolupráci napíšou. ČSSD, dostane-li se do sněmovny, udělá jen to, co bude považovat za výhodné pro sebe. Když nabídne nejvíc Babiš, půjde s Babišem. Jasně to ukazuje bohatá historie "zásadových" prohlášení sociálních demokratů, že tohle nebo tamto je už moc a že z Babišovy vlády odejdou. Neodešli. Žádný projev oligarchizace, tedy brutálního střetu zájmů premiéra je k tomu nepohnul. Nepohnuly je k tomu ani četné projevy autoritářství, včetně těch, kdy je Babiš válcoval jak finišér asfalt. Proč by se to mělo najednou změnit?

Z druhé strany je úsměvné, že ČSSD v sobě znenadání našla ostrý ekologický akcent. Jan Hamáček na sjezdu zelených sliboval, že "podpoří konec uhlí v roce 2033", tedy o pět let dříve, než navrhla Uhelná komise. A dopustil se bonmotu, že "na mrtvé planetě nejsou pracovní místa". Ano, část ČSSD takhle uvažuje. Ale na dlouhodobě a stabilně ekologickou ČSSD si může vsadit jen ten, kdo si odmítá pamatovat, jak politici téhle strany podporovali prolomení uhelných limitů na severu Čech a jak prezident Zeman, který má stále na řadu členů ČSSD nezanedbatelný vliv, dokola mluví o "zeleném šílenství".

Přes všechny vzletné řeči je to se spoluprací obou partají jednoduché: ČSSD potřebuje někoho, kdo jí pomůže dostat se přes pět procent. A zelení touží po jedenácti letech živoření zase mít aspoň dva tři poslance. Obě partaje si tak nějak zbyly. Spojuje je pud sebezáchovy. To je jistě silné pouto, které ovšem nutně skončí dnem voleb.