Dražší, horší, ale domácí aneb Jak pandemie mění svět nákupů

Včera jsem si koupila svetr v kavárně. A sójové latéčko, což byl původní záměr návštěvy výdejního okénka. Oblečení bylo ve výloze jako doplňkový prodej. Trochu to připomínalo nákupní zvyky v Polsku devadesátých let minulého století, kdy smíšené zboží nabízelo slanečka, ke kterému si kdokoliv mohl dokoupit ponožky, případně lampičku Tiffany. Nebo Írán na přelomu milénia, kdy šel člověk s dopisem na poštu a odešel s kobercem. Ani v jedné ze zmíněných zemí se ovšem člověk nemusel obávat, že při nákupu čehokoliv páchá protistátní činnost, za kterou může dostat několik let natvrdo.