Evropa se vydává z krize po zelené cestě. Tuzemsko táhne s sebou

Před rokem se začal celý starý kontinent potýkat s koronavirovou krizí. Již tehdy bylo jasné, že pandemie a s ní spojená restriktivní opatření budou mít obrovský dopad na evropskou ekonomiku. Evropská unie se přitom jen pár týdnů před tím dohodla na ambiciózním plánu ochrany klimatu. Veřejnost jej zná pod termínem Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu.

Ta má jasný cíl. Evropská unie by se měla do roku 2050 stát klimaticky neutrální, což znamená, že bude vypouštět jen takové množství emisí skleníkových plynů, kolik je schopná zachytit. Skleníkové plyny jsou totiž zodpovědné za rychlé oteplování planety Země, které má negativní dopad na přírodu i celé ekonomické sektory.

Snižování emisí se tak stalo hlavním pilířem evropské klimatické politiky. Evropa doufá, že pokud se jí podaří dosáhnout klimatické neutrality, splní tak závazky vyplývající z mezinárodní Pařížské klimatické dohody. V ní se téměř 200 států světa zavázalo, že udrží nárůst průměrné teploty Země pod úrovní 2 °C v porovnání s předindustriálním obdobím, tedy s roky 1890−1900. Za posledních sto let se podle webu Fakta o klimatu zvýšila průměrná teplota Země vlivem lidské činnosti o více než stupeň. Pokud by se planeta oteplovala současným tempem, do roku 2100 bude průměrná teplota oproti letům 1890−1900 vyšší o 4 °C, což by ohrozilo řadu živočišných i rostlinných druhů. Cílem je tedy udržet oteplování a emise, které jej způsobují, v co nejnižších mezích.

„Zaměříme se na udržitelnou infrastrukturu, obnovitelné zdroje energie, energetickou účinnost. Naše města a venkov zezelenají, naše služby i výrobky budou ekologičtější, stejně jako zemědělství a potraviny. Doprava bude čistší, budeme investovat do moderních technologií, a dostaneme se tak na cestu k udržitelné budoucnosti,“ shrnul vize Evropské unie místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který má naplňování Zelené dohody na starosti.

Jeden z nejzasaženějších států? Tuzemsko

Shodu na ambiciózní zelené politice hledaly členské státy unie několik let. Mezi odpůrce patřily zejména země střední a východní Evropy, které jsou závislé na uhelné energetice a těžkém průmyslu. Zelená dohoda na ně totiž bude mít mnohem větší dopad než na státy západní či severní Evropy, které uhlí nikdy netěžily a nemají ani tak rozvinutý těžký průmysl.

„Zelená dohoda je nesmírně složitá věc, která bude mít obrovské dopady na Česko. Dobře se bude plnit v severských zemích, možná i v Německu, protože je extrémně bohaté. Ale složité to bude pro země střední Evropy,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák.

Podle loňské studie společnosti McKinsey je pro Česko dosažení klimatické neutrality do roku 2050 reálné, vyžadovalo by to však investice v hodnotě čtyř bilionů korun. Česko by muselo nejen odstavit uhelné elektrárny, ale uvést do provozu nové bloky jaderných elektráren. Dalším klíčem k úspěchu jsou masivní investice do obnovitelných zdrojů energie, zejména pak do solárních panelů.

Svůj díl práce musí odvést i průmysl. Klimatická neutralita bude vyžadovat vyřazení výrobních závodů poháněných energoplynem a uhlím. Průmysl se bude v následujících letech postupně elektrifikovat a využívat čistou elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Zelená dohoda zasáhne i dopravu. Český vozový park se bude muset v následujících letech kompletně transformovat. Hromadná doprava by měla jezdit na elektřinu, stejně jako většina osobních vozidel. Podle studie McKinsey by mělo v Česku již do roku 2030 jezdit alespoň 49 procent elektrických nebo hybridních vozidel, jinak bude pro zemi obtížné cíl klimatické neutrality do roku 2050 splnit. Potenciál má také renovace budov − zejména jejich kvalitní zateplování. Právě na to chce Česko v následujících letech vsadit.

Česko dostalo bilion na zelenou proměnu

Navzdory obrovským dopadům se premiér Andrej Babiš rozhodl Zelenou dohodu v Bruselu odsouhlasit, měl však jednu zásadní podmínku − Evropská unie musí průmyslovým zemím poskytnout dostatek peněz na investice do nových zelených technologií. Unie jeho prosbu vyslyšela a Česko získalo z rozpočtu EU téměř bilion korun, který může investovat do svého ekonomického rozvoje, zejména pak do zelené proměny.

„Prim by měly hrát investice do ekologické mobility a obnovitelných zdrojů energie. Důležité je také snižování energetické náročnosti, ať už u obytných budov, nebo v provozovnách firem,“ zdůrazňuje poslanec Evropského parlamentu Mikuláš Peksa (Piráti), který se věnuje otázkám klimatické politiky EU. Česko by ji podle něj nemělo vnímat jako hrozbu, ale naopak jako příležitost, jak se oprostit od zastaralých a špinavých technologií.

Peksa navíc připomíná, že řešení klimatických změn s sebou přináší vyšší náklady než opatření zaměřená na jejich omezení. S tím souhlasí i Evropská komise. „Pokud nebudeme v oblasti ochrany klimatu a životního prostředí aktivní, bude to pro nás představovat ekonomickou pohromu. Více než polovina světového hrubého domácího produktu je závislá na přírodě a službách, které nám poskytuje. Pokud se podíváme na náklady 'nicnedělání', je jasné, že si neinvestovat do zelené transformace nemůžeme dovolit,“ vysvětlil Timmermans.

Pandemie jako odrazový můstek pro změnu

Zatímco průmysl se dopadů Zelené dohody obává, experti na ochranu klimatu novou unijní doktrínu vítají. Mimo jiné kvůli tomu, že Evropa konečně vyjádřila svůj zájem starat se o planetu. „Hlavním pozitivním dopadem Zelené dohody pro Evropu je, že od základu mění přemýšlení nad politickými prioritami. Stvrzuje, že ochrana klimatu a životního prostředí už není druho- nebo třetiřadým tématem, ale určující otázka naší společné budoucnosti. V tomto smyslu jde o vizionářský počin, který může pomoci vrátit vyprázdněné politice pozitivní obsah,“ uvádí Tomáš Jungwirth, analytik a vedoucí klimatického týmu Asociace pro mezinárodní otázky.

Pandemie na klimatických ambicích podle něj nic nezmění. Právě naopak. Mohla by se stát odrazovým můstkem k rychlejší transformaci. S tím souhlasí i europoslanec Peksa. „Zelená dohoda není v rozporu se snahami o snížení dopadů ekonomické krize,“ podotkl poslanec.

Česko bude moci čerpat hned z několika zdrojů − od klasických strukturálních fondů určených na zvyšování ekonomické úrovně regionů až po Modernizační fond, jehož cílem je podpořit proměnu energetiky států střední a východní Evropy. Další příležitost představuje Fond spravedlivé transformace, který bude k dispozici pouze pro uhelné regiony, tedy pro Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj.

Nyní je na Česku, aby si dobře rozmyslelo, jak chce peníze investovat. Podle Evropské komise by si mělo připravit takové projekty, které mu pomohou opět nastartovat ekonomický růst, vymanit se z krize a zároveň povedou ke snížení emisí a dalším ekologickým krokům.

„Ačkoliv v řadě oblastí není připravenost projektů velká, současný enormní zájem například o podporu z Modernizačního fondu na výstavbu nových obnovitelných zdrojů energie nebo setrvalá poptávka po investiční pomoci na rekonstrukce budov ukazuje, že zájem tu je. Domácí stavební průmysl příležitosti plynoucí ze Zelené dohody jistě přivítá a nezapomínejme, že obnovitelné zdroje energie vytvoří více pracovních míst, než kolik jich v dalších letech zmizí v těžbě a spalování uhlí,“ podotkl analytik Jungwirth.

Přestože EU je odhodlána své klimatické cíle splnit a zachovat přitom ekonomický růst, Jungwirth o tom zatím pochybuje. „Dostupná čísla ukazují opak. Podle všeho se tak v nadcházejících letech nevyhneme upřímné debatě na téma, jestli chceme za každou cenu krátkodobě hospodářsky expandovat, anebo zda i nad tím převáží imperativ dlouhodobé udržitelnosti. Zelená dohoda k takové diskusi otevírá cestu,“ uzavřel Jungwirth.