Mísení starého a nového vytváří moderní bydlení horského střihu

Hostinné je malé město ležící nedaleko Trutnova v Podkrkonoší. Zatímco historickému jádru v údolí vévodí renesanční radnice se sochami dvou obrů, po okolních kopcích je rozeseté množství rodinných domků i starých chaloupek, které slouží k rekreaci. Jejich majitelé je postupně rekonstruují, na některých se ovšem zub času podepsal až příliš a nejjednodušší a také nejlacinější variantou se jeví jejich zbourání a nahrazení novostavbou.

Majitel jednoho takového stavení z poloviny 19. století nechtěl jít touto cestou. Chalupa měla ovšem zásadní technické a funkční nedostatky v podobě nedostatečné izolace, vlhkosti a komplikované dispozice. Oslovil proto pražské architektonické studio FADW, aby tyto vady vyřešilo. Měl s nimi dobrou zkušenost již z dřívějška a oslovení architekti Jan Fousek a Daniel Pexa rovněž ani na chvíli neváhali. "Tento projekt byl pro nás jasná volba," vzpomíná zpětně jeden z autorů Daniel Pexa. "Na začátku jsme udělali jednoduchou studii, spíše takové náměty a koncepční úvahy na stavební úpravy, které se klientovi velice líbily," dodává.

Problém ale nastal ve chvíli, kdy majitel stavení zjistil, že navržený rozsah změn budovy i interiéru je nad jeho finanční možnosti. Zároveň však nechtěl jít cestou kompromisů a architektům slíbil, že je osloví později. Svůj slib dodržel a skutečně se zhruba po čtyřech letech ozval, že chce začít se stavebními úpravami. A tak se začalo rodit Stavení v Podkrkonoší, neotřelé prolínání starého a nového, které z původního stavení vytvořilo nadstandardní bydlení v souladu s dnešními trendy.

Zůstalo jen to, co dodávalo místu atmosféru

Architekti Fousek a Pexa se rozhodli ze starého stavení zachovat zděné části přízemí. Dřevěný přístavek však vystavěli znovu tak, aby byla zachována půdorysná stopa, výškové uspořádání i materiálová skladba typická pro tuto oblast − kombinace načervenalého pískovce, omítaných ploch původních zděných konstrukcí a dřevěný obklad svislými prvky. Poměrně razantní stavební úpravy si mohli dovolit i z toho důvodu, že nebyli zatíženi znalostmi o historii stavení. "V zásadě byla historie patrná v samotném domě a dala se celkem dobře identifikovat. Konstrukce, dispozice, materiály. To jsme využili. Všechna další inspirace, vodítka, nápady pramenily z porovnávání s obdobnými stavbami v oblasti Podkrkonoší," vysvětluje Pexa. "Zachovali jsme ty části stavby, které měly nějakou atmosféru, bylo z nich cítit, že k domu samozřejmě patří a logicky doplňují celkový koncept řešení − průnik původního a nového. Pryč pak musely nepůvodní a nekvalitní konstrukce," doplňuje Jan Fousek.

Ani skutečnost, že se nedochovalo dřívější vybavení, však nebyla pro autory na škodu. "Hodnotné a inspirativní byly spíše některé stavební prvky jako například zdivo z místního načervenalého kamene, kamenná ostění dveří a další drobné prvky," říká Jan Fousek. A právě drobnostem a nejrůznějším detailům věnovali oba architekti zvláštní pozornost. To s sebou neslo také těžkosti. "Největším problémem v době stavby bylo shánění dodavatelů, kteří by se k tomuto na detail náročnému projektu zavázali," říká Jan Fousek. Složitá pak byla i následná koordinace dodávek různých dodavatelů a výrobců.

Mísení starého a nového vytváří moderní bydlení horského střihu

Dalších 5
fotografií

Bez kudrlinek

Detaily nalezneme v celém stavení mnohdy na nečekaných místech − větrací otvory pro lednici, členění hladkých ploch dveří gravírovaným vzorem evokující tradiční konstrukční řešení dveřních křídel. Architekti neopomenuli ani barevné ladění jednotlivých částí domu. Spodní podlaží je záměrně spíš tmavší se zemitějšími odstíny dřevěných prvků, podkroví je naopak barevně odlehčené, ve světlých tónech běleného dubu.

Zvláštní péče se dočkal i nábytek. Autoři chtěli dosáhnout rustikálního naturalistického, až hrubého vzhledu bez použití tradičních zdobných prvků a kudrlinek. Záměrně proto vybírali dubové dýhy s výraznou kresbou, s lokálními změnami v odstínu, s výraznými suky. Materiálové a barevné řešení se pak do značné míry přizpůsobovalo načervenalé barvě vnitřního kamenného ostění. Tomu se podřídila rovněž volba načervenalých dlaždic s patchworkovým motivem za kuchyňskou linku.

Jak oba architekti upozorňují, podařený výsledek je do značné míry zásluhou dobré souhry mezi nimi a investorem. "Klientovi musíme touto formou ještě jednou poděkovat. Dohodli jsme s ním určité mantinely, které se týkaly navrženého řešení a materiálů, a klient nám nechal nadmíru volnou ruku. Kompromisy se dělaly, a to kvůli omezeným prostorovým možnostem objektu i kvůli konstrukčnímu řešení. Dovolím si ale tvrdit, že akceptovaný kompromis nakonec nemá vliv na užitné vlastnosti domu," poznamenává Pexa.

Negativní reakce ze sociálních sítí neřeší

Dispozičně je stavba řešená tak, aby měli obyvatelé jak dostatečně velký prostor pro společné aktivity, tak soukromí pro chvíle odpočinku. Srdcem domu je proto velkorysá světnice s prostornou pohovkou, jídelní kout s masivním stolem a dlouhou kuchyňskou linkou. V přízemí pak nalezneme dvě ložnice − pro rodiče a pro děti − a společnou koupelnu. Ta je jedním z příkladů vzpomínaných kompromisů, které bylo potřeba udělat kvůli původní dispozici objektu. Podkroví je zcela vyhrazeno relaxaci, obsahuje chodbu s knihovnou, panoramatickým výhledem do okolní krkonošské scenerie, dvě ložnice, koupelnu a půdu s hernou.

Stavba 4/2021

Stáhněte si přílohu v PDF

Fakt, že se jedná o dům pro rodinu, pak klade na architekty i větší nároky, a to zejména kvůli množství atypických řešení, která se v konečném součtu vyrovnají i mnohem větším stavbám. "Vždy jde o velice osobní záležitost, což vyvolává přirozené emoce. A pro většinu klientů jde o domov se všemi možnými přívlastky a v neposlední řadě o životní investici," vysvětluje Fousek, proč je potřeba u takových projektů dosáhnout něčeho víc než pouhého stavebního díla. Při zpětném pohledu však architekti s úsměvem dodávají, že doposud nemají od klienta zásadní stížnosti k některému z navržených a uskutečněných řešení.

Netradiční rekonstrukce se dočkala i negativních reakcí, zejména na sociálních sítích. Autoři se tím ovšem nenechali vyvést z míry. "Důležitý je pro nás názor klienta, náš úsudek a samozřejmě respektování genia loci," dodává Jan Fousek. Sám by si přitom z tohoto projektu přenesl do vlastního bydlení právě onen jedinečný vztah mezi starým a novým, který z jeho pohledu vytváří příjemnou atmosféru. Daniel Pexa pak Stavení v Podkrkonoší považuje za své nejzdařilejší dílo. "Dům jsme vymysleli a dotáhli nejdál − tedy od hrubé stavby až po vybavení interiéru," říká.