Příběh Jakuba Kulhánka, kterého staronový šéf ČSSD nominoval překvapivě na post ministra zahraničí, je ilustrativním příběhem promarněných šancí sociální demokracie. Kulhánek, od mládí přesvědčený sociální demokrat, má výbornou zahraniční školu, americký Georgetown. Měl i dobrou pověst odbornou, účastnil se relevantních konferencí, často vystupoval v diskusích a v Asociaci pro mezinárodní otázky, think-tanku převážně mladých odborníků, byl, slovy jednoho z bývalých kolegů, „bystrý, pracovitý a dobře publikoval“.

Pak začal pracovat pro Jana Hamáčka, který se pohyboval v různých funkcích, kde se mu hodilo, že mu radil poradce s titulem z prestižní západní univerzity. Mladý Kulhánek měl najednou otevřené dveře k pozicím náměstka ministra obrany, ministra zahraničí a ministra vnitra, vždy otevřeně navázaného na nynějšího šéfa sociální demokracie. Jistou bouři vyvolal, když pro tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku napsal článek pro americký časopis Foreign Policy, v němž se Sobotka přihlásil k odkazu politiky Václava Havla. To nebylo úplně typicky sociálnědemokratické, chápáno v rozměrech, které straně zanechalo dědictví Miloše Zemana.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se