Proč se snažím, když stejně všichni umřou? Pandemie ničí psychiku zdravotníků

Zdravotní sestra Lenka Konečná dřív chodila do práce ráda. Když bylo potřeba, dobrovolně se hlásila o směny navíc. Když se ale na přelomu roku nemocnice začaly až po okraj plnit pacienty s covidem-19 a nápor na zdravotníky sílil, postupně se zhoršoval i psychický stav Konečné.

V lednu ji čekala dvoutýdenní pauza a třicetiletá sestra netušila, jestli se po ní do pražské Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) ještě vrátí. „Seděla jsem tady a říkala, že už nikdy nepřijdu. A myslela jsem to vážně. Měla jsem pocit, že všichni ti lidé umřou. Že to, co dělám, je úplně zbytečné,“ popisuje. Takový pocit má pořád, ale jak říká, už s ním umí lépe pracovat. Pomohla jí i konzultace s psycholožkou z nemocničního týmu, který přetíženým zdravotníkům poskytuje pomoc.