Revoluční léčba, která zachraňuje dříve nezachranitelné

Od narození zakladatele genetiky Gregora Mendela příští rok v létě uplyne 200 let. Na jeho objev zákonů dědičnosti se už po desetiletí snaží navázat lékaři, kteří hledají léčbu, jíž by mohli pomoci svým těžce nemocným pacientům. Dostali se až do fáze, kdy umí upravit defektní gen a pomoci lidem, kteří před sebou měli jen pár měsíců života a neexistovala žádná jiná alternativní léčba.

Takzvaná genová terapie v současné době pomáhá hlavně lidem s onkologickým onemocněním. Vědci ale její účinnost testují i na další diagnózy, jako je například Huntingtonova choroba (vzácné dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku − pozn. red.) či roztroušená skleróza.

Zpátky do života

Jako první ve střední Evropě podali pacientovi buněčnou genovou terapii lékaři ve Fakultní nemocnici Brno. K tomuto významnému okamžiku došlo v prosinci roku 2019. Lékaři touto terapií zachránili pacienta s rakovinou hrudních mízních uzlin, kterému zbývalo jen pár měsíců života. Vánoce tak tenkrát osmačtyřicetiletý muž mohl už strávit doma.

Pacient nejdříve podstoupil odběr lymfocytů. Následovalo vyšetření, kdy lékaři posuzovali celkový zdravotní stav a museli vyloučit infekce. Poté odebrali bílé krvinky a odeslali je do výrobního závodu firmy Kite Gilead v USA. "Tam do nich byla vložena speciální genetická informace, díky níž se naučily cíleně rozpoznávat a ničit určené nádorové buňky. Výsledný léčivý přípravek moderní terapie Yescarta byl po převozu zpět do nemocnice uložen ve zmražené podobě ve velkokapacitních kontejnerech s tekutým dusíkem," popisuje proces Jiří Mayer, přednosta Interní hematologické a onkologické kliniky. Po šetrné přípravné chemoterapii pak mohli lékaři pacientovi podat upravené buňky.

Genová terapie zatím slouží především pacientům s rakovinou mízních uzlin a krve. Podle Mayera má ale tato revoluční metoda velký potenciál "porazit" i další typy nemocí. "Je určena pro pacienty, kteří by pravděpodobně v dohledné době zemřeli a nemáme žádnou jinou alternativu, jak jim pomoci," zdůrazňuje Mayer.

Zdejší lékaři už genovou terapii podali zhruba dvěma desítkám pacientů. Jedná se však o velmi nákladnou léčbu, která vychází na několik milionů korun na jednoho nemocného. Podle Mayera je ale efektivní. Daří se tak pomoci až polovině pacientů.

U zmiňovaného pacienta nepomohla cytostatická léčba ani chemoterapie. Nádor se dokonce zvětšil a tlačil na další orgány. Muž se zadýchával, i když byl v klidu. Pár dnů po zahájení léčby se mu ulevilo a ustoupily i horečky. Mohl se dokonce vrátit do práce. Celkově se dnes pacientovi daří velmi dobře.

I pro malé pacienty

Loni v říjnu pak lékaři z brněnské fakultní nemocnice díky genové terapii pomohli i dvouletému chlapci, u něhož diagnostikovali spinální svalovou atrofii. Jde o vrozené onemocnění, při kterém postupně ubývá svalstvo a tím se zhoršuje schopnost pohybu. Postiženy bývají hlavně nohy, nemocní také hůře polykají a později se jim i špatně dýchá. Pacienti se většinou nedožívají vysokého věku.

"Příchod genové terapie na pole léčby spinální svalové atrofie je historickým milníkem nejen pro nemocné děti, ale i pro celou medicínu. Jakožto centrum vysoce specializované péče pro nervosvalové choroby jsme nesmírně rádi, že se tento nový typ léčby dostal do našeho terapeutického portfolia a můžeme ho našim dětem nabídnout," říká přednostka Kliniky dětské neurologie Hana Ošlejšková.

Malý pacient dostal lék Zolgensma, vyvinutý skupinou vědců jako jednorázová a celoživotní léčba pro pacienty s diagnózou spinální svalové atrofie. Tvoří ho dvě základní části, a to gen a vektor. Vektor funguje jako transportní prostředek a je vytvořen z virové částice. Je vybaven funkčním genem, takzvaným SMN1, který je vnesen do cílových buněk a nahrazuje tak práci svých nefunkčních protějšků.

Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) pak oznámila, že tuto nákladnou léčbu bude dětem hradit. Dohodli se s výrobcem na výrazné slevě. "Díky tomu budeme schopni zajistit léčbu všech dětských pacientů s onemocněním spinální svalové atrofie indikovaným k léčbě přípravkem Zolgensma, a to při zachování stability systému všeobecného zdravotního pojištění," uvedl náměstek ředitele VZP David Šmehlík.

Vůbec první dětský pacient se svalovou atrofií, jemuž lékaři podali genovou terapii, byl malý Max ve Fakultní nemocnici v Motole v Praze. Lék, jehož cena je téměř 54 milionů korun, se tam přepravoval v kontejneru se suchým ledem při teplotě minus 75 stupňů. Aplikace pak trvala přibližně sedmdesát minut. "Nedošlo k žádnému neočekávanému průběhu ani k žádným komplikacím," konstatuje Jana Haberlová, vedoucí lékařka Neuromuskulárního centra Kliniky dětské neurologie.

Testování cílí na další choroby

Vědci pokračují v testování, aby genová terapie mohla pomáhat i dalším pacientům. Například Huntingtonova choroba vstoupila v Česku do klinických studií zhruba před dvanácti lety. Tehdy se ve výzkumném Centru PIGMOD (Pig Models of Diseases) v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd v Liběchově narodila první transgenní samice miniaturního prasete, kterou pojmenovali Adéla. Vědci do její genetické informace začlenili mutovaný lidský gen způsobující právě nevyléčitelnou Huntingtonovu chorobu. Otestovali tak novou genovou terapii, která postoupila do fáze klinické studie.

Podle ředitele centra Jana Motlíka jsou miniprasátka pro výzkum i genovou terapii více než příhodná. "V dospělosti jsou totiž co do váhy i velikosti orgánů velmi podobná lidem. Do mozku transgenních miniprasat vpravujeme takzvané virové vektory, které dlouhodobě snižují hladinu mutovaného huntingtinu," vysvětluje Motlík.

Výzkum jednoznačně prokázal, že zvolená metoda léčby je bezpečná a efektivní. Na finálních experimentech pracovali také neurochirurgové brněnské Nemocnice u svaté Anny a pražské Nemocnice Na Homolce. Centrum také dlouhodobě spolupracuje s americkou nadací CHDI Foundation a na vývoji nové metodiky genové terapie Huntingtonovy choroby se podílela i zahraniční firma uniQure.

Genová terapie znamená vpravení genetické informace do buněk za účelem léčebného účinku.

Huntingtonovou chorobou, která byla poprvé popsána v roce 1872 americkým lékařem Georgem Huntingtonem, v Česku trpí asi tisíc lidí. Průměrně postihuje sedm lidí ze sta tisíc a mezi příznaky dominuje porucha motoriky, změny osobnosti, demence. Nakonec přichází smrt. K nástupu fyzických příznaků dochází postupně a může začít v jakémkoliv věku, i když statisticky je nejběžnější výskyt mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života.

Naděje pro pacienty s roztroušenou sklerózou

Genová terapie má slibnou budoucnost také v léčbě takzvané amyotrofické laterální sklerózy (ALS), tedy degenerativního onemocnění nervů a svalů. A to nejen u dětí, ale také u dospělých pacientů. S touto nevyléčitelnou chorobou dlouho bojoval například legendární fyzik Stephen Hawking.

Týmu vědců pod vedením Martina Maršaly z Kalifornské univerzity v San Diegu se podařilo vyvinout a testovat novou metodu, která by ve spojení s genovou terapií mohla pomoci právě takovým pacientům. "Výzkum na myších modelech ukázal, že jednorázová injekce genové terapie v úrovni krční a bederní míchy u dospělých myší těsně před očekávaným vypuknutím onemocnění ALS způsobí dlouhodobé oddálení příznaků této nemoci. Taková léčba aplikovaná po vypuknutí nemoci zamezuje dalšímu zhoršování choroby," komentuje Maršala nadějné výsledky.

Tato unikátní metoda spočívá v podání genové terapie přímo pod měkkou plenu centrálního nervového systému, aniž by došlo k narušené mozku a míchy. Velký podíl na těchto výsledcích měli kromě Maršaly také Štefan Juhás, Jana Juhásová a Helena Kupcová Skalníková z Centra PIGMOD, kde odchovali také dva vrhy miniprasat s Usherovým syndromem. I v tomto případě jde o dědičné a doposud nevyléčitelné onemocnění. Projevuje se postižením zraku a sluchu a postihuje přibližně pět až šest procent světové populace.

Nová metoda je založená na krátkém operačním výkonu. Do sítnice zvířete vědci aplikovali vektor, jenž má přimět světločivné buňky oka produkovat chybějící bílkovinu. Specializovanou operaci sítnice, která otvírá cestu k vypracování konkrétní metody genové terapie, provedl Miroslav Veith, primář Oftalmologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. "Obrovskou výhodou je skutečnost, že se operační postup zásadně neliší od řešení jiných onemocnění sítnice a sklivce. Současnými mikrochirurgickými postupy se tedy jedná o poměrně krátký a bezpečný zákrok. Pokud se prokáže úspěšnost této léčby v kombinaci s použitou operační technikou, lze tento typ operace minimálně po technické stránce provádět na více pracovištích i v Česku," přibližuje Miroslav Veith metodu, která přináší naději mnoha těžce nemocným.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovace ve zdravotnictví.