Přestaňme ženám říkat, na co se hodí, doporučují experti

Žen ve vědě a výzkumu působí stále málo. Absolventek vysokých škol je přitom dost, cestou ze školy do vědy se ale vytrácí. Akademie věd se snaží ženy do tohoto oboru nalákat mimo jiné tím, že uděluje prémii pro vědce středního věku, kde je stanovena délka praxe, kam se rodičovská dovolená nezapočítává.

Že mají ženy ve vědě a výzkumu malé zastoupení, se ví dlouho. A také se o tomto problému často hovoří, ovšem mnohdy s nejasným výsledkem. Přitom jedno z řešení je jednoduché. Stačí přestat dívky a chlapce dělit hned v dětství. Neříkat, že holky si mají hrát na učitelky a kluci na astronauty.

„Dosažení vyššího zastoupení žen ve vědě si žádá změny jak na individuální, tak systémové úrovni, například tím, že dívky a chlapce, ženy a muže přestaneme rozdělovat do dvou protichůdných skupin, pro které se hodí jiné věci, vzdělání a práce,“ říká odborná pracovnice vědy a výzkumu Národního kontaktního centra − gender a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR Kristýna Veitová a dále dodává, že na systémové úrovni jde o podporu žen prostřednictvím upozorňování na jejich úspěchy. „Čímž dívkámposkytneme potřebné vzory či soukromé mateřské školy, chůvy a podobně.“

Poměr žen a mužů je v české vědě a výzkumu dlouhodobě ustálen okolo 30 procent, upozorňuje Veitová. „To sice odpovídá evropskému průměru, nicméně v Česku má zastoupení žen ve vědě na rozdíl od ostatních států spíše klesající tendenci. Ženy dnes tvoří více než polovinu absolventek magisterského studia a 40 procent absolventek doktorského studia. Není tudíž pravda, že by o kariéru ve vědě nestály, i tak se z ní ovšem ztrácí,“ říká.

Ženy ve vědě

Její slova potvrzuje předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová. „Když se podíváte, kolik žen nakonec pracuje ve vědě, je zřejmé, že cestou od školy do vědy je vysoká ‚smrtnost‘,“ dodává. Obě odbornice se shodují, že Česko nedokáže využít investici do vzdělání žen, jejich potenciál, potažmo potenciál české vědy.

Potýkají se s mnoha bariérami

„Analýzy potvrzující, že různorodé týmy mají lepší výkonnost a přicházejí s lepšími řešeními, jsou k dispozici již řadu let. Podpora genderové rovnosti ve vědě neznamená jen zlepšení situace pro ženy vědkyně, ale i pro českou vědu jako celek,“ zdůrazňuje Veitová. Zažímalová dodává, že ženy do týmu přinášejí svoji dynamiku, jsou houževnaté, cílevědomé.

Důvodů pro nižší zastoupení žen ve vědě je podle slov Veitové několik. „Na počátku jejich života jde především o to, o kterých povoláních společnost smýšlí jako o vhodných pro ženy a pro muže. Z dostupných výzkumů vyplývá, že pokud dívky a ženy slyší, že se pro určitá odvětví nehodí nebo že pro některé obory se hodí více než pro jiné, zaměstnání si většina z nich vybere v souladu s tímto narativem,“ říká.

To mimo jiné dokládá údaj Českého statistického úřadu, že v sociálních vědách neziskového sektoru v roce 2019 působilo 62,1 procenta vědkyň a výzkumnic. Ženy jsou totiž odmala vedeny k tomu, že sociální oblast je jejich parketa. Později se podle Veitové důvodem nižšího zastoupení žen ve vědě stávají rodičovské povinnosti, které ve většině dopadají na ženy.

Zažímalová přibližuje situaci v Akademii věd ČR, kde pracuje přes šest tisíc výzkumníků, z nichž zhruba 40 procent tvoří ženy. „Jejich zastoupení ale není mezi jednotlivými obory rovnoměrně rozložené − což v podstatě odráží, na jaké vysoké školy a na jaká zaměření se ženy hlásí,“ říká. Podle údajů Českého statistického úřadu ženy nejčastěji studují v oblasti vzdělávání a výchovy, následují zdravotnictví a sociální péče. Na chvostu jsou naopak informační a komunikační technologie.

„V Akademii věd se snažíme matkám vědkyním pomáhat. Vím, že ředitelé mnohých pracovišť jsou velice vstřícní, na akademii funguje pět dětských skupin na třech místech v Praze, umožněna je práce z domova, na ženský potenciál pozdržený mateřskou a rodičovskou dovolenou myslí i prémie pro mladé vědce a vědkyně,“ uvádí.

Prémie Lumina quaeruntur, kterou akademie uděluje vědcům na prahu středního věku, omezuje délku vědecké praxe u kandidátů maximálně na 10 let od získání titulu Ph.D. „Tak na ni mohou dosáhnout i ti, kdo se do aktivní kariéry vrací po rodičovské, protože doba rodičovské a mateřské dovolené se do stanovených 10 let nezapočítává,“ vysvětluje Zažímalová.

Neplýtvejme potenciálem poloviny lidstva

Ze studie, kterou v březnu 2017 představil profesor Štěpán Jurajda z Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR, vyplývá, že podíl vědkyň a výzkumnic publikujících v letech 2009 až 2013 činil 38 procent. Podle Veitové z mnoha studií plyne, že u žen začne publikační činnost klesat v momentě, kdy se stanou matkami, a muže už v tomto směru nikdy nedoženou. Podle Zažímalové má publikační činnost žen ve srovnání s muži trochu jiné parametry a dynamiku. „Ženy, pokud jsou matkami, začínají zpravidla publikovat později. Podle některých výzkumů ale mají zase jejich práce větší ohlas,“ vysvětluje. Také se ukazuje, že nejplodnější publikační éra je u žen mezi 46 a 60 lety, u mužů je to mezi 36 a 40 lety.

Údaje Českého statistického úřadu za rok 2020 budou k dispozici až ke konci roku. Žádné velké změny oproti předchozím letům ale zřejmě čekat nelze. Kvůli dlouhodobě neuspokojivým číslům se Národní kontaktní centrum − gender a věda Sociologického ústavu Akademie věd prostřednictvím kampaně na sociálních sítích i tento rok připojilo k Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě, který každoročně připadá na 11. února.

Letos byla kampaň zaměřena na mladé studentky a začínající vědkyně. Mezinárodní den žen a dívek v roce 2015 vyhlásila OSN. Nízké zastoupení žen ve vědě a výzkumu je totiž problém nejen v Česku. „Genderové stereotypy a nedostatečná, nebo dokonce nepřející atmosféra v akademickém a vědeckém prostředí. To jsou pravděpodobně hlavní příčiny nízkého zastoupení žen ve vědě. Nemůžeme si dovolit plýtvat potenciálem poloviny lidstva,“ uvedl šéf OSN António Guterres.