Více než 20 let snil francouzský miliardář Francois Pinault o tom, že v Paříži otevře muzeum, kde vystaví svou soukromou sbírku moderního umění. Svůj sen si nyní splnil. Budova bývalé komoditní burzy, která leží v centru Paříže jen kousek od slavného Louvru, minulou sobotu přivítala první návštěvníky. V Pinaultově sbírce jsou díla moderního výtvarného umění, třeba od soudobých hvězd – Charlese Raye, Marlene Dumasové, Jeffa Koonse či Damiena Hirsta. 

„Chci sdílet vášeň pro umění s co nejvíce lidmi. Chtěl bych, aby se toto muzeum stalo místem, po jehož návštěvě se lidé budou cítit lépe,“ uvedl miliardář, který patří k nejznámějším tvářím francouzského veřejného života. 

Nyní čtyřiaosmdesátiletý Pinault před lety vybudoval francouzský konglomerát Kering, který je druhým největším výrobcem luxusního zboží na světě. Pod něj se řadí značky, jako jsou například Gucci, Bottega Veneta, Balenciaga nebo Alexander McQueen. 

Americký časopis Forbes odhaduje hodnotu Pinaultova majetku na 54,1 miliardy dolarů, v přepočtu 1,14 bilionu korun. To z něj dělá třetího nejbohatšího člověka ve Francii a 32. na světě.

Z venkova až na výsluní

Pinault vyrostl na bretaňském venkově ve skromných poměrech. Během druhé světové války jako dítě nosil jídlo spojeneckým letcům, kteří se skrývali poblíž jeho domova. Jednou ho ale chytila německá hlídka. Přestože Francoise i jeho otce bili, ani jeden z nich nepromluvil, a tak si zachránili život.

Ve škole se mu však moc nedařilo, největší potíže mu dělala matematika. Často se mu také kvůli jeho silnému bretonskému přízvuku posmívali jeho spolužáci. Školu nakonec nedokončil a v 16 letech studia ukončil. Místo toho začal pracovat společně se svým otcem, který tehdy provozoval malou dřevařskou společnost.

Francois Pinault (84)

Narodil se 21.srpna 1936  ve francouzském městečku Champs-Géraux v Bretani.

Je zakladatel společnosti Kering, pod kterou spadají značky jako například Gucci, Yves Saint Laurent, Sergio Rossi,  Boucheron, Bottega Veneta nebo Balenciaga.

Z čela firmy odešel v roce 2003. Nahradil ho jeho nejstarší syn Francois-Henri. Nyní se věnuje umění. Provozuje tři muzea, dvě v Benátkách a poslední otevřel minulý týden v Paříži.

Americký časopis Forbes odhaduje hodnotu Pinaultova majetku na 54,1 miliardy dolarů, tedy v přepočtu 1,14 bilionu korun. Je tak třetí nejbohatší člověk ve Francii a 32. na světě.

S otcem si ale příliš nerozuměl. I proto se rozhodl z domova odejít a raději narukoval do armády. Ve svých 20 letech se v roce 1956 dostal do Alžírska, kde tehdy Francie válčila s tamními nacionalisty usilujícími o nezávislost. Celkem Pinault odsloužil 30 měsíců.

Krátce po Pinaultově návratu zpět domů jeho otec zemřel, a tak mladý Francois převzal rodinné podnikání s dřevem. „Začínal jsem z ničeho, bez peněz, bez kvalifikace, bez diplomu,“ řekl o mnoho let později. Svou vlastní společnost založil ve městě Rennes, které je vstupní bránou na bretaňský poloostrov, jejž omývají vody Atlantiku.

Jeho podnik postupně rozšiřoval své aktivity i do dalších částí Francie. Pinault vedle dřeva podnikal hlavně v maloobchodě. Často také skupoval různé firmy v potížích. Některé z nich pak restrukturalizoval a prodal dalším zájemcům, na tom vydělával. Jeho majetek se tak rychle rozrůstal.

Předělem byl začátek 90. let, kdy Pinaultova firma postupně převzala několik klíčových společností, jako byl například francouzský řetězec obchodních domů Printemps či společnost La Redoute, která se zaměřovala na prodej výrobků přes katalog. Ze zkratek Pinault, Printemps a Redoute pak vznikl i název jeho skupiny PPR.

Tažení na poli luxusu Pinault zahájil v roce 1998, kdy získal britskou aukční síň Christie’s. O pár let později koupil také slavnou italskou módní značku Gucci.

Věční soupeři

V této době odstartovala letitá rivalita s dalším z francouzských miliardářů, Bernardem Arnaultem. Jeho jméno je spjato s luxusním impériem LVMH, pod který spadají značky jako Louis Vuitton, koňak Hennessy, drahé hodinky Tag Heuer, parfémy Guerlain nebo třeba šampaňské Veuve Clicquot.

Původně si společnost Gucci vyhlédl právě Arnault a postupně skupoval její akcie. To se však nelíbilo tehdejšímu šéfovi Gucci – Domenicu De Soleovi. Mezi oběma muži bylo napětí a neshody. De Sole se postavil Arnaultovi, který chtěl celou módní firmu Gucci ovládnout. De Sole nakonec překvapivě prodal rozhodující balík akcií právě Pinaultovi, a to doslova Arnaultovi za zády. 

Prodej měl ještě dohru u soudu. Oba Francouzi sváděli boj o Gucci několik měsíců. Média ho nazvala „válkou o kabelky“. Americký deník New York Times klání označil za „jeden z největších firemních soubojů v dějinách“.

Sázka na luxus se Pinaultovi vyplatila a v následujících letech pokračoval akvizicemi dalších značek. Postupně ovládl řadu dalších luxusních společností jako Yves Saint Laurent, obuvnictví Sergio Rossi či šperkařství Boucheron. Získal také dva módní domy – italský Bottega Veneta a španělský Balenciaga.

Pinaultova investiční skupina Artémis vedle toho koupila vinařství Chateau Latour či Eisele Vineyard v Kalifornii nebo lyžařský areál Vail Ski Resort v Coloradu.

V roce 2003 Pinault odstoupil z vedení společnosti PPR. Do křesla výkonného ředitele  nastoupil jeho syn Francois-Henri. Pod jeho dohledem firma změnila jméno z PPR na Kering. Nyní 58letý Francois-Henri nadále vyhlíží další podniky, které by mohl převzít a rozšířit tak  impérium, jež zdědil po otci.

Francois Pinault ale z veřejného života nezmizel. Je známým mecenášem umění a filantropem. Poté co v dubnu 2019 vyhořela slavná pařížská katedrála Notre-Dame, věnoval na její obnovu 100 milionů eur.

Umění je mým náboženstvím

Stárnoucí Pinault se nyní věnuje převážně umění. „Stalo se mým náboženstvím. Možná to zní jako banalita, ale umění nemůžete vlastnit, umění vlastní vás. Je to, jako když se zamilujete,“ řekl kdysi v rozhovoru pro britský list Financial Times.

Francouzský list Le Figaro popisuje, že zaměstnanci musí Pinaulta oslovovat „monsieur“, tedy „pane“. Umělci mu však tykají a říkají mu křestním jménem. „Přišel za mnou v roce 2007 do mého ateliéru v Pantinu v průmyslové části na předměstí Paříže. Hodně se díval, poslouchal, zeptal se na několik věcí a rychle se dostal k důležitým věcem. Chápe umělce a rozumí tomu, jak pracují,“ řekla o něm Tatiana Trouvéová, italská vizuální umělkyně.

Ve své sbírce, kterou dává dohromady půl století, má Pinault přes 10 tisíc obrazů, soch,  fotografií či videí od zhruba 380 moderních umělců.

Pro sbírku hledal vhodné prostory dlouhá léta. Původně si na začátku nového tisíciletí vyhlédl bývalou továrnu automobilky Renault ve Francii. Kvůli byrokratickým průtahům se ale musel svého snu načas vzdát. 

Dokonce se od Francie na několik let odvrátil a místo toho své první muzeum otevřel v roce 2006 v Benátkách. Tam se mu podařilo obnovit zašlou slávu honosné budovy Palazzo Grassi postavené v klasickém benátském stylu. V paláci na Velkém kanálu (Grand Canal) jeho syn, zmíněný Francois-Henri, poprvé potkal svou nynější manželku, slavnou mexickou herečku Salmu Hayekovou.

Další muzeum pak Pinault otevřel o tři roky později také v Benátkách – v bývalé celnici Punta della Dogana.

Pokud jde o Paříž, Pinaulta nakonec předběhl jeho rival Arnault z LVMH. V roce 2014 otevřela Arnaultova Nadace Louise Vuittona futuristické muzeum na okraji metropole. 

Pinault se však nevzdal. Nakonec přece jen svůj sen dotáhl do konce a podařilo se mu otevřít si muzeum v Paříži. Pomohla mu pařížská starostka Anne Hidalgová. V roce 2015 mu navrhla, aby muzeum zřídil v rozlehlé budově, která kdysi sloužila jako komoditní burza. Nabídla mu, že si ji od pařížské radnice za 15 milionů eur může pronajímat na 50 let. „Neváhal jsem ani sekundu,“ poznamenal k tomu byznysmen.

Ihned začal připravovat plány na její rekonstrukci, kterou dostal na starost známý japonský architekt Tadao Ando. Jejím poznávacím znamením je kupole, jež připomíná římský Pantheon.

Rekonstrukce vyšla na 160 milionů eur, tedy téměř čtyři miliardy korun, a dokončena byla v březnu 2020. Miliardář původně plánoval, že muzeum otevře už loni. Jeho plány však překazila koronavirová pandemie.

Jak důležitý je to pro Pinaulta projekt, dokazuje i to, že sám se podílel na výběru konkrétních uměleckých kousků, které se poprvé představily návštěvníkům. Francouzský list Le Figaro uvádí, že Pinault během pandemie osobně dohlížel na přípravy a budoucí muzeum často navštěvoval.

Sám se ale nechal slyšet, že současnému umění se věnuje z prozaického důvodu. „Když jsem začal sbírat umění, tak mistrovská díla vytvořená umělci v minulosti byla už v muzeích,“ řekl. „Neměl jsem tehdy prostředky na to, abych si je koupil,“ dodal.