Vlastní mobilní aplikace nabízí stále více měst. Ne všechny ale dokážou lidi přilákat

Beru do ruky šálek s čajem, když v tom mi v mobilu pípne upozornění. Odkládám Earl Grey, abych zjistila, že mé město mi píše. Informuje mě o plánovaném přerušení dodávky elektrické energie. Díky aplikaci, kterou mám v mobilu, se mnou takto komunikuje pravidelně. Vím, co se u nás děje, mám po ruce informace o dopravě, cenách parkování, úřední vývěsku. Na dva kliky si mohu přečíst zpravodaj, který město posílá i v tištěné podobě. Jen křížovku na straně 15 z aplikace nevyplním. Ovšem pokud bych při venčení psa zjistila nějakou závadu v okolí, mohu ji městu vyfotit a z mobilu nahlásit. Třeba v Kolíně tuto možnost vloni využili občané více než dvěstěkrát.

Podle Rostislava Dubského, ředitele společnosti Eternal, zaměřující se na vývoj aplikací, zájem o moderní informační systémy ze strany měst roste. „Mobilní aplikace mohou nabídnout specifické funkce, které web města poskytnout nemůže. K nim patří například poloha uživatele, různé notifikace či použití kamery. Tento trend je rovněž podpořen masivním využíváním mobilních aplikací mladší generací, která se začíná zajímat o místo, kde žije, a očekává, že příslušné informace bude dostávat v prostředí, na které je zvyklá,“ říká Dubský. Nárůst zájmu potvrzuje také Vilém Frčka z odboru komunikace ministerstva pro místní rozvoj s tím, že podobné aplikace používá nebo vyvíjí převážná většina měst nad 50 tisíc obyvatel.

Chybí jasná koncepce i podpora státu

Ne všichni občané ale mají o tyto aplikace zájem. Míra, s jakou je využívají, se liší místo od místa. Zatímco v Kolíně má městskou aplikaci v mobilu třetina obyvatel, ve Strakonicích si ji do svých telefonů stáhlo jen několik stovek. „Proč tomu tak je, se můžeme jen domnívat. Informace z veřejného sektoru možná nejsou tak vyhledávané ve srovnání s informacemi prostřednictvím moderních aplikací, které jsou stahované a využívané mnohem častěji,“ konstatuje Markéta Bučoková, tisková mluvčí Strakonic.

Michael Kašpar, starosta města Kolín, se domnívá, že jedním z důvodů, proč se mnoha městům nedaří prosadit používání mobilních aplikací u svých občanů, může být výrazná nekoncepčnost podpory chytrých technologií a digitalizace od státu. „Některé agendy smart city řeší ministerstvo vnitra, například funkční portál občana, jiné pak ministerstvo pro místní rozvoj. Podle mého názoru neexistuje koncepční práce na zavádění chytrých technologií pro obce a samosprávy. Ty tak často vznikají spontánně odspodu. Mnohdy se pak opakovaně vymýšlí již vymyšlené a funkční, čímž se plýtvá časem, penězi i potenciálem,“ říká Kašpar.

Rostislav Dubský zase radí městům, aby z aplikací vypustila obsah určený turistům. „Nejedná-li se o Prahu nebo další velmi významnou turistickou lokalitu, je představa, že si turista kvůli pár hodinám, které v místě pobude, stáhne mobilní aplikaci určenou výhradně pro jedno konkrétní město, lichá. Stáhne si aplikaci, která je rozsahem připravena minimálně na úrovni kraje, lépe však celé republiky,“ říká. Příkladem může být aplikace Kudyznudy − tipy na víkend, kterou má ve svých mobilech 63 tisíc uživatelů. Městské aplikace ale nelákají ani turisty ze zahraničí. „Obecně mají zahraniční turisté raději globální aplikace, na které jsou zvyklí. Nejpoužívanější jsou Google Maps, Tripadvisor a další,“ říká Jan Herget, ředitel agentury CzechTourism.

Cesta k občanům tak může vést přes takzvané národní platformy, tedy systémy, které mají celorepublikovou působnost a člověk se do nich registruje pouze jednou a jejichž výhodu lidé ocení třeba při nahlašování podnětů. „Když jdete v Krkonoších na túru a narazíte na skládku, asi nebudete zkoumat, v jakém katastru se místo nachází, a podle toho stahovat obecní aplikaci. Prostě chcete nepořádek nahlásit a očekáváte, že danou obec přiřadí systém za vás,“ říká František Brož, ředitel Asociace moderně komunikujících občanů a starostů.

Mobilní aplikace mohou lidem nabídnout funkce, které například webová stránka města nedokáže.

Budoucnost komunikace

Občan si v rámci městské mobilní aplikace může prostudovat úřední vývěsku, získat přehled o akcích ve městě, v případě potřeby najít nejbližší toaletu, zaplatit parkovné, dozvědět se o zpoždění jednotlivých spojů, ale třeba i nabídnout pomoc seniorovi s nákupem či přispět na opravu památky. Za tři roky by podle Rostislava Dubského měly být městské aplikace na takové úrovni, že by z nich občan středně velkého města měl dokázat zaplatit za svoz odpadu kartou, podívat se přes aplikaci na svůj záznam v registru řidiče či se prokázat virtuální kartou občana při vstupu do sběrného dvora, kde mu bude služba poskytnuta zdarma, protože je resident.

Jedním ze současných trendů je situace, kdy do komunikace mezi municipalitu a obyvatele vstupuje třetí služba, například monitoring ovzduší. „Když se zhorší povětrnostní podmínky, musí data někdo obstarat, přečíst si e-mail nebo SMS s upozorněním a na základě toho napsat někomu dalšímu, aby tuto informaci předal občanům a institucím. Ti musí zprávu obdržet relevantním kanálem a zachovat se podle ní − například nechodit ven a zavřít okna. Ve školce to třeba znamená stáhnout děti ze zahrady, v nemocnici nastartovat vnitřní ventilaci. Budoucnost, o kterou se všichni snažíme, by mohla vypadat jinak. Série čidel vyhodnotí riziko a podle závažnosti spustí některý ze scénářů. Informuje systém, ten rozesílá SMS pověřeným osobám, a pokud je to tak nastavené, rovnou třeba varování na městské instituce, e-mail občanům, aktualitu na webovky a sociální sítě. A vás ráno informuje hlasový asistent, protože ví, že jste alergik. Systém však může vygenerovat také upozornění pro zařízení internetu věcí, takže automatická okna se uzavřou sama a ventilace se spustí,“ dodává František Brož.