Kauza ruský dluh: Třetina vznikla až po listopadu 1989, za doby ministra Klause. Zeman většinu dluhu odpustil

Uprostřed rozvratu východního bloku, jen den poté, co padla Berlínská zeď, přistoupila komunistická vláda Ladislava Adamce spěšně k dohodě, jež zůstala následujících 30 let skryta historikům i veřejnosti. Tajně uzavřela se Sovětským svazem pakt o poskytnutí masivní půjčky ve výši miliard korun.

Týden nato odstartovala sametová revoluce, která vedla k pádu Adamcovy vlády, místo níž jmenoval prezident Gustáv Husák 10. prosince kabinet Mariána Čalfy. V něm coby ministr financí zasedl i Václav Klaus, tehdejší zaměstnanec Prognostického ústavu.

I po revoluci se na základě platných mezinárodních smluv finanční tok směrem do SSSR nezastavil. Dokumenty, odtajněné po 30 letech, ukazují, že FMF, vedené v té době Václavem Klausem, hledalo způsob, jak Sovětskému svazu peníze poslat. A nakonec ho nalezlo, jak teď zjistily Aktuálně.cz a HN ve spolupráci s týdeníkem Respekt a protikorupční organizací Růžový panter (nyní Observation post). Společně zrekonstruovaly příběh takzvaného ruského dluhu na základě unikátních dokumentů, které stát utajoval zhruba 30 let a nyní je vydal Národní archiv.

Odtajněné materiály potvrzují, že Československo peníze skutečně Sovětskému svazu poslalo. Podle pozdější písemnosti, v níž Rusové dluh uznávají, odešlo Sovětům přibližně 1,3 miliardy amerických dolarů (pozdější souhrnný přepočet třetiny tzv. ruského dluhu, vzniklého v roce 1989/90 - pozn. red.). Úvěr se nicméně v 90. letech v tichosti ocitl v balíku takzvaného ruského dluhu, o němž tehdejší politici tvrdili, že jde o staré pohledávky z předlistopadových dob. Celkově ruský dluh činil – i s pohledávkami z předlistopadové éry – zhruba 100 miliard korun. Peníze zaslané Klausovým ministerstvem tedy znamenaly přibližně třetinu celkové pohledávky.

Obří půjčka Sovětům odešla i přes protesty tehdejších státních bankéřů, kteří v dochovaných dopisech varovali Klause před miliardovým úvěrem. „Není jasné, z jakých zdrojů bude Československé obchodní bance daný převod pokryt,“ napsal Klausovi 19. prosince 1989 Rostislav Petráš, generální ředitel Československé obchodní banky (ČSOB). Ta byla součástí centrální banky a měla v tehdejším Československu zajišťovat financování zahraničního obchodu pod přímým dohledem státu a půjčky v zahraničních měnách. 

Státní banka, z jejíchž účtů měly peníze odejít, se zase obávala tak velkou částku bez ručení státu odeslat. „Jsme povinni zabezpečit na svém běžném účtě dostatečně vysoký operativní zůstatek pro bezporuchové pokrytí vlastních zúčtovacích potřeb,“ stojí v dopise Československé obchodní banky ze 7. prosince – tedy tři dny před Klausovým oficiálním nástupem na finance.

Ruský dluh

Dalších 6
fotografií

Přesto nakonec miliardy skončily na účtech Mezinárodní banky hospodářské pomoci, kterou založili Sověti s dalšími státy socialistické Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). V plánu bylo částku zmíněné bance převést ve třech splátkách do konce roku 1990. Co se stalo s více než miliardou dolarů, které stát spěšně na účty mezinárodní banky odeslal, zůstává nejasné dodnes. Dokumenty na tuto otázku odpovědi nepřináší.

Není ani známo, že by o poslání peněz do Moskvy jednalo během roku 1990 Federální shromáždění, do něhož Čechoslováci vybrali své zástupce v prvních demokratických volbách v červnu téhož roku.

O polistopadových miliardách pro Sovětský svaz dodnes nic nevěděl třeba Petr Pithart, který byl od února 1990 místopředsedou československé vlády. Tato informace jej zaskočila. „Až mnohem později jsem se dozvěděl, že nějaká transakce s pochybnostmi tam proběhla, ale netušil jsem, že zrovna v této době – tak krátce po 17. listopadu. To je šok. Nechápu, jaká byla motivace tam ty peníze posílat, je to opravdu hodně podivné,“ říká Pithart.

Sám exprezident Klaus popírá, že by o toku peněz věděl. Dokumenty ovšem dokládají opak. „Opakovaně říkám, že o jakési smlouvě z 10. listopadu 1989 nic nevím. Dokonce nevědí nic všichni z těch, kterých jsem se mohl v současnosti zeptat. Je to už 32 let. Stalo se to ještě za komunismu, kdy to určitě byla smlouva, která nebyla veřejně diskutována. Prohlíželi jsme teď tehdejší deník Právo a ani tam o této smlouvě nebyla sebemenší zmínka,“ reaguje Klaus. 

Ze sněmovních archivů je ale patrné, že hospodaření se státním rozpočtem za rok 1990, v němž peníze do Sovětského svazu odešly, měl tehdejší ministr financí Klaus před poslanci potíže obhájit. V červenci roku 1991 se poslanci usnesli, že v průběhu roku 1990 došlo v rozpočtu k podstatným změnám, o kterých Federální shromáždění nebylo informováno. 

Klaus tehdy poslance přesvědčoval množstvím ekonomických termínů, že je vše v pořádku a jde jen o papírové promítnutí závazků z dob poslední komunistické Adamcovy vlády do rozpočtu. Skutečnost, že za součinnosti FMF do SSSR nadále plynou další finanční prostředky (později vyčíslené v souhrnné výši 1,3 miliardy dolarů) poslancům dle stenozáznamu nesdělil. Jen dodal, že kvůli zahraničním pohledávkám se stát zadlužil u vlastní Státní banky československé.

„Klausův“ údajný agent StB

S návrhem dohody na poskytnutí miliardového úvěru Sovětskému svazu přišel v dubnu roku 1989 úředník ministerstva financí Zdeněk Rachač. Ten před nástupem na ministerstvo pracoval v Moskvě na sekretariátu RVHP, zároveň jej do 6. listopadu 1989 vedla StB jako spolupracovníka s krycím jménem Riga. Na ministerstvu zůstal i za Klause, jako referent federálního ministra financí (dobová ČTK ho označuje za Klausova poradce).

Dnes ovšem Klaus tvrdí, že netuší, kdo Rachač je. „Jméno Zdeněk Rachač neznám, asi byl jedním z několika stovek pracovníků ministerstva financí, ale v žádném případě nebyl mým poradcem. Nikdy jsem s ním nic nekonzultoval, nic o něm nevím a na otázku ‚Kdy jste se poznali?‘ musím odpovědět, že jsme se nepoznali,“ uvádí bývalý předseda ODS. 

Když Klaus v roce 1992 povýšil na premiéra, stal se Rachač členem týmu Ivana Kočárníka. Ten dělal Klausovi na ministerstvu financí náměstka a posléze po něm usedl na ministerské křeslo. Dnes tvrdí, že netuší nic o tom, že by za vznikem třetiny ruského dluhu stála transakce z éry předsedy jeho vlastní strany Klause. „Nevím, že Klaus platil po revoluci. Pokud já si pamatuji, tak úvěr slíbila Adamcova vláda,“ říká Kočárník.

Ztracené peníze z ruského dluhu, neprůhledná privatizace Unipetrolu, předražená dálnice... aneb Když byl Zeman premiérem

25. 1. 2018 ▪ 6 min. čtení

Ten zároveň jezdil jako ministr vyjednávat v 90. letech do Moskvy o dluhu, který nástupnické Rusko nesplácelo. „Rusové neplatili ani úroky. Podařilo se mi vyjednat, že budou platit úroky 119 milionů dolarů kvartálně, což byly velké peníze. Přijel jsem na letiště, měl jsem radost, opili mě tam. Ale nakonec to zaplatili jenom dvakrát,“ vzpomíná Kočárník.

V této souvislosti přinesl tehdy magazín Týden i zhodnocení od Kočárníkova spolupracovníka Rachače. „Podle Rachače pro splácení dluhu nemohl nikdo z České republiky více udělat. Snad kdyby se postavil před ruské ministerstvo financí, polil se benzínem a zapálil se,“ psal list.

Ještě v roce 1989 byli ale úředníci Klausova ministerstva financí přesvědčeni, že Sověti peníze vrátí. „Návratnost úvěru nepokládáme za problematickou, neboť nejsou důvody se domnívat, že by sovětská strana své závazky ve sjednaných lhůtách neplnila, jak je to dnes typické u řady rozvojových zemí,“ psali úředníci ve stanovisku.

Prahu a Moskvu propojila firma agentů

U dohody, jak celý balík Rusko splatí, už Klaus jako vládní představitel nebyl. Jeho premiérskou éru ukončil skandál s nelegálním financováním ODS z tajných švýcarských kont a strana skončila zkraje roku 1998 v opozici. Řešení celého ruského dluhu tak na přelomu tisíciletí převzal nový kabinet nynějšího prezidenta Miloše Zemana (ČSSD). Ten vládl díky opoziční smlouvě právě za podpory Klausovy ODS.

Zeman tehdy s Rusy urychleně dohodl, že těžko vymahatelný dluh v celkové výši asi 100 miliard korun Česku splatit nemusí. Česko dostane pětinu a zbytek Rusku odpustí. Dohoda se později ukázala jako velmi nevýhodná. Jiné země, které se jako věřitelé Ruska sdružily do takzvaného Pařížského klubu, vymohly značnou část svých pohledávek.

Podmínkou Rusů při splácení dluhu Česku navíc bylo, že transakce neproběhne přímo mezi státy, ale zajistí ji prostředník. Této role se zhostila neznámá pražská firma Falkon Capital, byť před ní varovaly české tajné služby. Mezi její zakladatele patřil Gruzínec Paata Mamaladze, kterého tehdy média označila za bývalého agenta sovětské rozvědky GRU. Ve firmě působil i jeho krajan Važa Kiknavelidze, jehož česká policie prošetřovala kvůli spolupráci s ruským organizovaným zločinem.

Podle české strany byl výběr společnosti podmíněn Ruskem, to naopak tvrdilo, že šlo o volbu tuzemské vlády. Za to, aby ruský dluh vymáhala společnost Falkon, na ministerstvu financí také lobboval už zmíněný Rachač.

Když firma začala řešit ruský dluh, měla základní kapitál 2,5 milionu korun. Přesto z neznámých zdrojů dokázala Česku zaplatit více než 20 miliard korun, které požadoval Zemanův kabinet. Vláda na Falkon Capital vzápětí dle dohody převedla celý stomiliardový dluh. Z pohledu české vlády tím transakce skončila, byť z celého dluhu nevymohla ani tu část, kterou Sovětům po sametové revoluci poslalo ministerstvo vedené Klausem.

Později se však ukázalo, že Rusové na úhradu svého dluhu Česku uvolnili nikoliv 20 miliard, ale 53 – tedy zhruba polovinu dlužných peněz. Kde zbylých 30 miliard skončilo, se nikdy nevyjasnilo. Zástupci firmy Falkon Capital nijak nekomunikovali s médii, představitelé vlády, včetně Zemana, prohlásili, že podmínky smlouvy, včetně toku peněz, byly na ruskou žádost utajeny. Nikdy nebylo zveřejněno, jaký profit měla společnost Falkon Capital z toho, že sehrála statickou úlohu převodníka peněz.

Smlouvu, kterou Zeman s Ruskem uzavřel, nikdy nezveřejnil. Nedokázal přitom vysvětlit proč. Teď mají redakce dokument k dispozici. Proč se stal prostředníkem zrovna Falkon, ale dokument nevysvětluje. Podepsal jej tehdejší ministr financí Zemanovy vlády Jiří Rusnok. Toho v roce 2016 jmenoval Zeman guvernérem České národní banky. Ke smlouvě se však nechce ani dnes vyjadřovat.

„O deblokaci ruského dluhu rozhodla tehdejší vláda v souladu s tehdy platnými předpisy a postupy, které zahrnovaly i posouzení společnosti Falkon příslušnými úřady. Smlouva podléhá režimu utajení a já jsem v této věci nebyl zbaven mlčenlivosti, proto se k věci nemohu blíže vyjádřit,“ říká Rusnok.

Celou věc odmítá komentovat také osmdesátník Rachač, kterého se HN podařilo dohledat. Ten vedle dřívějšího prosazování Falkon Capital na ministerstvu financí navíc v květnu 2012 nastoupil do vedení této společnosti. „Nechci o tom mluvit a nebudu. Jsem v důchodu a nebudu se o tom bavit,“ odmítl komentovat smlouvu se Sovětským svazem i své angažmá ve firmě Falkon Capital a před dalšími dotazy se skryl ve své chatě.

S Rachačem ve Falkonu působil i předlistopadový ředitel největší slovenské rafinerie Slovnaftu Jozef Čimbora, který je veden ve svazcích slovenské Státní bezpečnosti jako důvěrník pod krycím jménem Arpád. S nimi figuroval ve společnosti také syn někdejšího komunistického ministra zahraničních věcí Bohuslava Chňoupka, který byl ve funkci mezi lety 1971 a 1988. Tedy v době, kdy českoslovenští a sovětští komunisté podle dokumentů o dluhu jednali.

Ani jeden ze dvou zmíněných mužů není v současnosti k zastižení. Stejně tak nelze najít sídlo Falkon Capital. Na oficiální adrese v centru Prahy už několik let není a jinou adresu neuvádí, čímž porušuje zákon.

Miliony pro Zemana

Nejen lidé ze společnosti Falkon Capital měli na řešení ruského dluhu vydělat. Ruský investigativní server The Insider přinesl už v roce 2018 zprávu, že současný český prezident Miloš Zeman měl dostat část peněz, které Rusové uvolnili během deblokace ruského dluhu vůči Česku. Text stojí na svědectví podnikatele Vladislava Moskaleva, který nyní žije v Kanadě a Moskva se neúspěšně snažila dosáhnout jeho vydání.

Moskalev tvrdil, že v roce 1999 pomáhal hlavnímu akcionáři Falkon Capital Paatu Mamaladzemu vymyslet způsob, jak získat z ruského rozpočtu peníze na zaplacení dluhu vůči Česku. Peníze měly podle jeho svědectví do Falkonu odtéct ze státní energetické společnosti RAO JES, která měla v Rusku srovnatelnou roli jako v Česku ČEZ. 

Téměř dvě třetiny peněz z celkových zhruba 50 miliard, které Rusové Falkonu poslali, si podle Moskaleva rozdělili aktéři dohody. „Každý z nich měl podíl. Šéf RAO JES Anatolij Čubajs i jeho finanční ředitel Leonid Melamed, stejně jako ministr financí Alexej Kudrin. Část peněz předával Čubajs Zemanovi. Bylo to nejen přes bankovní převody, ale i v hotovosti,“ tvrdil Vladislav Moskalev. Zpráva z roku 2018 ale neposkytla kromě jeho konstrukce žádné další důkazy.

„Aby nikdo nemohl říkat, že jsem s tím neměl nic společného, pojistil jsem se. Číslo dohody o vypořádání dluhu, podepsané českým ministerstvem financí, je stejné, jako bylo číslo mého tehdejšího mobilního telefonu. Materiál tak nesl označení č. 1017/1755,“ vysvětlil Moskalev. České ministerstvo financí ale serveru The Insider tehdy nepotvrdilo, že by vědělo o smlouvě s takovým číslem.

Nyní však protikorupční organizace Růžový panter od ministerstva získala rusky psanou dohodu mezi Falkon Capital a RAO JES z roku 1999. A ta je opatřena stejným číslem, o jakém v minulosti mluvil Moskalev.

Proto HN oslovily Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka s dotazy, jak současný prezident po letech vnímá vypořádání ruského dluhu a zda výsledná dohoda, v níž Česko přišlo o 80 miliard korun, byla výhodná. A také zda jsou pravdivá slova Moskaleva, že Zeman z obchodu získal provizi. „Víme, že je to lež. Dále vám nemám co sdělit,“ odmítl reagovat Ovčáček.

Spojitost s exšéfem RAO JES Čubajsem, jenž podle Moskaleva z ruského dluhu profitoval, však nemá jen Zeman, ale i jeho předchůdce v prezidentské funkci Klaus. Je to jeho známý, jak sám potvrdil. 

„Anatolije Čubajse znám, několikrát – třikrát  čtyřikrát – v životě jsem ho viděl. Nejprve jako člena ruské vlády, potom v minulém desetiletí na několika konferencích. Považoval jsem ho v dobrém slova smyslu za významného ruského reformátora postkomunistické éry, ale slovo přítel by bylo neadekvátní nadsázkou. Nic špatného si ale o něm nemyslím,“ líčí Klaus.

Exprezident ale popírá, že by s Čubajsem někdy řešil ruský dluh či jeho vypořádání. „Ruský dluh jsme spolu nikdy neřešili ani jediným slovem. Co znamená zkratka RAO JES, nevím. A nemám žádný důvod hledat to na internetu,“ říká Klaus. Od loňského prosince je Čubajs speciálním vyslancem Vladimira Putina v mezinárodních institucích.

Proč se prostředníkem ve vymáhání ruského dluhu stala společnost Falkon, která z obchodu významně profitovala a kolem níž se „točily“ významné figury předešlého režimu, by mohl objasnit druhý dodatek smlouvy o vypořádání dluhů mezi Českem a Ruskem. Právě ten Falkon definuje jako zmíněného prostředníka transakce. Ministerstvo financí však dokument odmítá vydat. „Jedná se o utajený dokument dle zákona o ochraně utajovaných informací, který je utajován mimo jiné i na základě dohody s druhou smluvní stranou,“ uvedl mluvčí ministerstva Zdeněk Vojtěch.     

Reakce Václava Klause na text HN a Aktuálně.cz

Kauzu Miliarda dolarů pro Sovětský svaz si nepamatuji. A kauza to nebyla, tvrdí Václav Klaus