Díky bohu za to, že restaurace zdražují, říká Lukáš Hejlík. A doporučuje podniky, které teď v Česku vyzkoušet

Pozor, nepopulární názor. Zatímco většina Čechů se pohoršuje nad zdražováním v restauracích, milovník dobrého jídla a autor Gastromapy Lukáš Hejlík říká „díky bohu za to“. A to i přesto, že ve všech podnicích, které navštěvuje, za sebe platí. Češi podle něj dosud nedokázali pochopit, že dobré jídlo i obsluha prostě něco stojí, a covid tomu zrovna neprospěl. Na pandemii bylo ale podle něj pozitivní to, že do gastra přinesla pokoru, a to jak na straně zákazníků, tak provozovatelů.

„Pořád doufám, že si podniky budou více vážit toho, že mají otevřeno. A že se zákazníci zase díky tomu, že se doma naučili vařit, naučili i více rozumět tomu, za co platí, a budou za to platit rádi,“ vysvětluje v dalším dílu seriálu Rozmarné léto Hejlík. 

Spěcháte? Poslechněte si audioverzi tohoto článku:

Český hodnotový žebříček, co se jídla v restauraci týče, je podle něj dost pokřivený. Hlavní je: velikost porce, cena, pak rychlost a obsluha. Kdyby se do něj začala promítat kvalita, bylo by to podle Hejlíka fajn. 

S čím ale covid zamával určitě a opravdu ve velkém, je množství lidí, kteří v oboru pohostinství pracují. Že „nejsou lidi“, poslouchá Hejlík všude – od Ostravy až po Cheb.

„Nikdo z provozovatelů v gastrooboru netušil, že odliv zaměstnanců bude tak velký. Dává to smysl, možná mají jinde trochu méně peněz, ale mají volné večery a víkendy, což v gastru nikdy nikdo neměl a mít nebude,“ uvažuje. 

Je proto přesvědčený, že podniky se tak budou muset nejspíš zmenšovat, snižovat náročnost nabídky a pokračovat v rozvozech. Velkou výhodu v této situaci budou mít ty, které si se zákazníky zvládly vybudovat vztah díky Instagramu a jiným sociálním sítím. Ty mají v současnosti obrovskou moc a často pomohly k rozkvětu podniků zapálených neprofesionálů, kteří si otevřeli vlastní kavárničku, pekárnu či bistro.

S tím se pojí další trend, který Hejlík v současnosti v gastru pozoruje – střet generací.

„Máme tu skupinu velkých profesionálů, kteří jsou skvělí, jsou to šéfkuchaři, mají vyhlášené restaurace, mají tu práci vydřenou od mládí. A pak je tady nová mladá nadšenecká vlna, kterou prosazuju, protože se mi líbí, jak obor zalévají novým přístupem. Vychovávají tím spoustu náročných hostů, což je skvělé, ale ti budou chodit i k té starší generaci. A ta trochu remcá a kope, co jim má kdo říkat – že přece oni jsou ti dobří a mají to vydřené. To jim nikdo nemůže upřít, ale vůbec nikoho to nezajímá,“ vysvětluje Hejlík.

Považuje proto za chybu, že si tyto generace více nepomáhají, protože by se od sebe mohly hodně naučit. Velmi proto fandí aktivitám Českého gastronomického institutu, který se snaží novou vlnu vzešlou z „hobíků“ se zkušenými profesionály spojit.

Hejlík se znalcem českých gastropodniků stal díky svému projektu scénického čtení Listování, se kterým objíždí celou republiku, a tím pádem i restaurace, bistra a kavárny. O tom, že opravdu vymete každý kout, svědčí také to, že byl nedávno i na Třinecku. „Na Třinecku jsem vůbec nejvíce. S Listováním nemáme četnější hustotu zásahů než tam,“ směje se Hejlík a doporučuje, kam v regionu zajít na dobré jídlo. 

„Ve Slezských Beskydech rozhodně navštivte Přístav Kostkov, což je nádherná rybí restaurace. Jen o kousek dál v Hrádku nevynechte Hostinec Harcoff, který zase navazuje na prvorepublikovou tradici.  A v Třinci doporučuji Terra Třinec, což je moderní vinný bar,“ vyjmenovává. 

Svého aktuálního šampiona ale našel jinde než v Moravskoslezském kraji, a sice kousek od Vyškova.

„Můj největší objev loňského roku je Panelka Luleč, prvorepublikové koupaliště, kde lom přechází ve vybetonovaný bazén. Když tam přijedete, řeknete si „wow“. Ještě větší wow je ale betonový stánek, které se za komunismu dělaly všude – ta „panelka“ –, a tam vaří asijská jídla. Každý den něco jiného a je to nádherné,“ popisuje Hejlík. 

Se svou čtrnáctiletou dcerou Klárou jezdí na výlety často a spoustu z nich využil i ve své nejnovější knize Výlety s Gastromapou. Dcera mu prý totiž jednou řekla: „Buď někam pojedeme, nebo budu v pokoji a budu si psát s holkama.“ Od té doby s ní tedy vyráží, kdykoliv to jde. Brzy budou mít spolu na HBO i vlastní pořad, ve kterém budou právě jezdit na výlety a vyprávět si. 

„Fascinuje mě, že lidé jsou schopní jet až do Beskyd ne za rozhlednou, ale jedou tam za restaurací, hotelem nebo klidně i stánkem,“ podivuje se a rovnou dává tipy na svá oblíbená místa.

„V západních Čechách je to určitě Cheb. Překvapilo mě, jak je to město hezké, a taky už tam začínají být zajímavé podniky – na to, jak svérázný region je Karlovarsko. A pak samozřejmě jižní Čechy, tam mám hrozně rád Tábor a Bechyni,“ doporučuje.

Hezký výlet je podle něj ale třeba i na Míchovu skálu na Vysočině nebo na kolonádu na Rajstně, což je kolonáda na vrchu Homole asi 1,5 kilometru jihozápadně od centra Valtic.

A kam naopak nejezdit? Jsou v Česku stále „hluchá místa“, kam je nejlepší si vzít svačinu a kafe do termosky?

„Největší díra na trhu je od Plzně dál. Já mám poslední tip v Nýřanech, ale ono to je na Rozvadov sakra daleko. Od Domažlic až tak po Mariánské Lázně je pořád velká oblast, kde moc tipů nemám,“ vysvětluje Hejlík.

Vlastní kafe do termosky si ale rozhodně nemusíte brát do podniků, kde najdete kávu z výběrových českých pražíren. Se zakladatelem jedné z nich, Jaroslavem Tučkem z Doubleshotu, budeme mluvit příště.