Splývají s krajinou, jako by ji tvořily odjakživa, nebo naopak vybočují ze všech šablon a vzbuzují až kontroverze. Připomínají ufo, pac-mana, horní část ponorky i cikánskou maringotku. V českých horách lze najít řadu zajímavých architektonických děl. Nemusí jít ani o stavby v místech turistických cílů, někdy se stačí podívat jen někomu přes plot.

Jizerské hory

Vyhlídka Špička na Malém Špičáku

Vyhlídka Špička na Malém Špičáku
Vyhlídka Špička na Malém Špičáku
Foto: architekti

Za odvážným projektem vyhlídky na Malém Špičáku stojí liberecké Studio Mjölk. Rozhledna se nachází na místě, kde v minulosti začínala Tanvaldská bobová dráha, a právě boby byly autorům inspirací. Ti zcela sešli z cesty tradičních rozhleden a vložili do krajiny abstraktní objekt − s třemi tenkými ocelovými nohami a lesklým břichem. „V naší práci se snažíme vyhýbat šablonám a vytvářet věci, které ještě neexistují,“ vysvětluje Tobiáš Hrabec z architektonického studia.

I proto vzbuzuje objekt u někoho kontroverzní názory. „Už dlouhou dobu víme, že dobrá architektura rozděluje. Když se v šedesátých letech stavěl Hubáčkův Ještěd, početná skupina obyvatel se nechala slyšet, že do krajiny nezapadá a horizont bude hyzdit. S odstupem času je jasné, kdo měl pravdu,“ přirovnává architekt. „Stavba rozhleden je v architektuře jednou z citlivějších disciplín. Mění se místa, ke kterým mají lidé často hluboký a dlouholetý vztah. Takže je pochopitelné, když se občas proti těmto změnám někdo ohradí,“ dovysvětluje.

Spodní „břich“ je z laminátu a jeho povrch je potažen fólií. „V zaoblení se zrcadlí skála, stromy, hory i nebe. Zrcadlený obraz na zakřiveném povrchu je deformovaný, barvy a odlesky se kroutí a mísí. Zážitek z pohledu na stavbu tak nikdy není stejný. Každý návštěvník si odnáší jiný pocit,“ líčí Hrabec. „Stavba přináší dva odlišné zážitky. Pod vyhlídkou a na vyhlídce,“ dodává. Špička se stává oblíbeným předmětem instagramových postů a stories. „Nedávno nás dokonce kamarád upozornil, že se stala kulisou i lehce peprnější tvorbě,“ usmívá se Hrabec.

Beskydy

Výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách

Výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách
Výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách
Foto: architekti

Na nejnavštěvovanějším místě Beskyd lze navštívit výstupní stanici lanové dráhy od architekta Kamila Mrvy a jeho týmu. Moderní stavba stojí na místě původní budovy z roku 1937 a v těsné blízkosti památky Libušín od Dušana Jurkoviče. Při návrhu se tak stalo velkou výzvou samotné místo a objevily se i obavy, zda se návrh podaří prosadit. „CHKO nám v podstatě ihned dala zelenou, což jsem byl osobně překvapen. Víte, skoro každý projekt našeho ateliéru ve chráněné krajinné oblasti za uplynulých 20 let těžce prosazujeme,“ vypráví Kamil Mrva.

Na místě tak vznikla soudobá stavba vedle historických budov doplněná kulisou hor. „Chtěli jsme navrhnout stavbu otevřenou do krajiny, s nádhernými výhledy panoramat od slovenských hor až po Ostravu,“ doplňuje architekt, který je sám s místem velmi silně spjat. „Moje rodina pochází z Prostřední Bečvy, kde také trávím volné víkendy. Místo Pusteven tedy znám odmalička. V dětství a dospívání jsme tu s bratrem hodně lyžovali,“ vzpomíná.

Pro stavbu, která získal titul Stavba roku Moravskoslezského kraje a byla zařazena mezi top 8 staveb České architektury, zvolil přírodní materiály, kterým dominuje kámen, dřevo a sklo. „Jsou to materiály, které sem patří a vzájemně se doplňují. Kámen je pevný, horský, majestátní. Dřevo značí lesy, jemnost a také vůni. Sklo symbolizuje otevřenost, průhlednost, možnost neskutečných výhledů,“ říká architekt. Výstupní stanice zaujme i asymetricky skloněnou střechou, jejíž sklon napodobuje místní kopce. Větší část objektu tvoří restaurace s prosklenou terasou, část průchod z výstupu z lanové dráhy, která je mimochodem nejstarší sedačkovou lanovkou v Evropě.

Orlické hory

Rozhledna na vrcholu Velké Deštné

Rozhledna na vrcholu Velké Deštné
Rozhledna na vrcholu Velké Deštné
Foto: David Stejskal

Jak bude vysoká? To byla jedna z klíčových otázek při řešení návrhu rozhledny na vrcholu Velké Deštné. „Smrkový les na relativně plochém vrcholu hory v posledních letech začal rychle dorůstat a měli jsme obavu, aby časem úplně nezarostla,“ vzpomíná Lukáš Svoboda, jeden z architektů brněnského ateliéru Architekti.in, který za projektem stojí.

Na nejvyšším vrcholu Orlických hor tak vyrostla devatenáctimetrová rozhledna ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku. Vidět jsou z ní Krkonoše, Králický Sněžník i vrcholky Jeseníků. Pětiboký půdorys byl odvozen z tvaru vrcholových vrstevnic hory a inspiraci architektům přinesly místní charakteristické klimatické podmínky. Déšť a vítr. „Již první analýzy ukazovaly na specifické klimatické podmínky, nadprůměrný počet dní s mlhou, vysoký úhrn srážek a vítr ve všemožných intenzitách. Kromě Dešťovky vzniklo několik konceptů s pracovními názvy jako Šiška, Sysel nebo Žebřík,“ líčí architekt.

K vyjasnění došlo při zkoušce výšky a viditelnosti z budoucí rozhledny. „Za účasti kompletního týmu architektů, investora i správy Kolowratských lesů byla přistavena vysokozdvižná plošina a… nebylo vidět vůbec nic. V mlze, za mrholení s lehkým vánkem, jsme se shodli, že potřebujeme návrh, který bude přinášet zajímavé prožitky i při častém počasí s nulovou viditelností,“ dodává.

Ocelová konstrukce je pobitá šikmými modřínovými hranoly, které symbolizují dešťové kapky ve větru. Plášť rozhledny se proměňuje podle úhlu pohledu návštěvníka. „Námraza v zimním období připravuje všemožné výtvarné variace a rozhledna může zamrznout až do podoby surového ledového hranolu,“ říká architekt.

Krušné hory

Horská chata Nové Hamry

Horská chata Nové Hamry
Horská chata Nové Hamry
Foto: architekti

Před pár měsíci byla dostavěna horská chata, která hned na první pohled vzbuzuje emoce. Někdo v ní vidí hranatého pac-mana, někomu spíše připomíná jedničku nebo raketu. Myšlenky Davida Zámečníka z architektonického ateliéru New How se ale při návrhu jeho vlastní chaty ubíraly k jedinému − postavit na místě věž. „Hned jsem věděl, že tu musí stát vysoký dům, protože je tady nádherný výhled do údolí,“ vysvětluje s tím, že ze všech stran slyšel, jak bude nepraktické mít třípatrový rekreační objekt.

Horní patro tvoří jeho ateliér s knihovnou, takže se schody zápasí převážně sám a svého rozhodnutí nelituje. Kromě netradičního počtu pater stavba zaujme celou řadou dalších prvků. Třeba sítí ze čtyřmilimetrových provázků, která je natažená v interiéru mezi přízemím a prvním patrem. „Než můj syn na síť vlezl, ptal se mě několikrát na nosnost,“ vypráví s úsměvem architekt. Nyní mu v ní čte pohádky a koukají spolu na filmy.

Nosná konstrukce domu je ze dřeva, zvenku je zaizolovaný a obalený plechem, který je odolný vůči rozmarům zdejšího horského počasí. Inspirací pro tvar a barevné provedení byla příroda. „Když se podíváte na stromy, jsou také širší a směrem nahoru se zužují. U barvy si zase člověk řekne, že je přirozené mít bílý dům. Pak ale chodí přírodou a uvědomí si, že se v ní bílá kromě sněhu či drobných kvítků téměř nevyskytuje. Tmavě šedá a hnědá jsou ale barvy, které v ní najdete vždy,“ vysvětluje David Zámečník.

Hrubý Jeseník

Dům pro rodiče

Dům pro rodiče
Dům pro rodiče
Foto: architekti

Vyměnit panelákový byt ve městě za rodinný dům v přírodě a přitom se nezadlužit. Ze zadání klienta a rozpočtu kolem 1,5 milionu korun vytvořili architekti z brněnského ateliéru Tři.Čtrnáct architekti originální bydlení, které se dostalo do top výběru 6. ročníku České ceny za architekturu.

Stavba se nachází v obci Stará Červená Voda, v bývalých Sudetech v Jeseníkách. Realizaci silně ovlivnila atmosféra místa, na jehož výběru se architekti podíleli. „Během jednoho dne jsme navštívili asi sedm parcel. Tato byla poslední a byla to láska na první pohled. Genius loci staré německé stodoly, orientace pozemku, rozmístění vzrostlých stromů, celkové uspořádání obce a hlavně nekonečný výhled do přirozeně zvlněné krajiny byly velmi důležitými faktory, které ovlivnily finální podobu stavby,“ potvrzuje architekt Ondřej Palenčar, který projekt navrhoval během svých vysokoškolských studií.

Zachována byla část stavby − žulové stěny staré stodoly. Mezi ně byla zasazena dřevostavba. „Byla to spontánní reakce. Ta mohutnost a strohost ručně opracovaných kamenů, které už dnes nikdo takto pečlivě neskládá, měla svou poetiku. Parcela by bez nich už nebyla stejná,“ říká architekt podle kterého mělo jít i o poctu zručnosti původních obyvatel pohraničí a o připomenutí tragické historie místa. O zlepšení akumulačních vlastností dřevostavby se architekti pokusili netradičně pomocí nepálených cihel. V interiéru jsou obvodové stěny ze stejného důvodu omítnuty hliněnou omítkou.

Šumava

Mobilní útulna Aranka

Mobilní útulna Aranka
Mobilní útulna Aranka
Foto: architekti

Útulna je určena pro všechny, kteří si chtějí užít klidu uprostřed přírody a zároveň si vyzkoušet hospodaření s omezenými zdroji energie. Architekt Martin Kožnar ji navrhl pro projekt ekologických staveb v přírodě hideandseek. Aranka se nikde příliš dlouho nezdrží, na jednom místě není déle než dva roky. Má kočovnou duši, nemá pevnou adresu a připomíná klasickou cikánskou maringotku. Není ani příliš velká − na délku má 6,8 metru, na šířku 2,5 metru a je vysoká 3,8 metru. I tak se do ní vejdou až 4 lidé a je v ní doslova vše − kuchyň, obývací prostor, postele i sauna.

„Každou věc jsme pečlivě posuzovali a měřili. Kamarád Vladimír měří přes dva metry a já něco pod ně. Zohledňovali jsme tedy i velkorysost prostoru a naše osobní hranice,“ vypráví Martin Kožnar. Ten během projektu zažil řadu úskalí „Dvakrát jsem zkracoval délku, abychom se vešli do váhy a dostali se na hranu uživatelnosti. Dlouho jsme nemohli najít nikoho, kdo by vyráběl nebo uměl udělat saunová kamna s krbem. A když se nám v několika minusových teplotách vyboulila při zateplování hliníková fasáda jako michelin, zírali jsme a přemýšleli, jestli je to skrytá výhoda nebo průšvih,“ dokresluje celý příběh Kožnar.

Největší záhadou ale je, kde se Aranka nachází. Se světem hraje hru na schovávanou. Lze jen naznačit, že je nyní v blízkosti Šumavy a Rychlebských hor a že není rozdvojená, ale rovnou roztrojená. Aranky jsou přesně tři. První byla koncipována plně jako dřevostavba, konstrukci dalších dvou tvoří plechové ohýbané profily.

Králický Sněžník

Horský penzion Kraličák

Horský penzion Kraličák
Horský penzion Kraličák
Foto: architekti

Ubytování pro lyžařský kurz za deset milionů korun, včetně kuchyně a interiéru. Takové bylo zadání pro olomoucké Ječmen studio, ze kterého vznikl velmi netradiční objekt v Hynčicích pod Sušinou, na úpatí Králického Sněžníku. „I když byla stavba oceněná cenou Grand Prix Obce architektů 2014 v kategorii novostavba, část chalupářů ji nazývá kompostér,“ vypráví s úsměvem Eva Blažková, spoluautorka projektu, s tím, že zásadní bylo, že se vůbec takovýto tvar podařilo prosadit.

„Nechtěli jsme, aby to byla chalupa, protože by byla obrovská na to, pro kolik lidí měla být určena, tak jsme hledali tvar splývající s lesem. Kolem jsou betonové pevnůstky a vysbírané kamenné valy,“ vysvětluje Blažková důvod, proč vznikla stavba, kterou ve studiu namalovali jako horní část ponorky.

Z použitých materiálů vévodí dřevo, stěny jsou prefabrikáty. „Byly smontovány mimo a dovezeny na stavbu. Osazovaly se za náročných podmínek, skrze terén i počasí,“ říká architektka. „Chtěli jsme, aby stavba byla z jednoho materiálu a nerozlišovaly se stěny a střecha. Proto jsme zvolili nátěr, který se dává na vodorovné střechy průmyslových staveb. Déšť stéká po celém objektu a nechává stopy jako na kameni, jako na betonových pevnůstkách,“ doplňuje. „Plášť mohl být i sytě žlutý, protože na těch střechách se používá i ona, máme ji v zákresech, ale kvůli splynutí s okolím jsme zvolili nakonec šedou,“ poodhaluje tajemství.

Zajímavý je barevný kontrast mezi exteriérem a interiérem. Zatímco zvenku je budova šedá, uvnitř hraje barvami. „Protože měla být pro děti a lyžařské kurzy. Zvenku drsná, uvnitř milá. Má ale dojít k redesignu interiéru, takže se těšíme, že dáme funkci a design do souladu. Bude dospělejší,“ těší se architektka.

Krkonoše

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání
Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání
Foto: Benedikt Markel

Budova, která je křížencem domu a krajiny. Tak popisuje unikátní stavbu na kraji památkově chráněného zámeckého parku ve Vrchlabí její architekt Petr Hájek. Inspirací mu byla topografie Krkonoš. „Celý objekt je jakousi topologickou mapou. Geometrie střechy má svůj přírodní protějšek v geometrii krajiny. Jednotlivé úhly a sklony segmentů lomenicové skořepiny jsou zmenšenými hřebeny hor a horskými loukami. Jejich vztahy jsou jedinečné a jsou otiskem přírodních sil, které je vytvořily,“ popisuje architekt příběh, který je možné z budovy vyčíst.

Uvnitř ekologické stavby se nachází učebny, přednáškový sál, knihovna či galerie. Střechu pokrývají horské rozchodníky, a i díky nim působí na první pohled budova nenápadným dojmem. Pro své zasazení do země si vysloužila přezdívku Krtek.

Nejnáročnější na celé stavbě bylo vytyčení a realizace skořepiny. „Jakákoliv lokální nepřesnost by se zřetězila a ovlivnila celkový tvar. Na stavbě se obvykle s takovou přesností nepracuje,“ říká Petr Hájek. „Komická a zároveň obtížná byla situace, kdy jsme dodavateli před zahájením vysvětlovali, že je potřeba celou stavbu vytyčit z bodu, který je pod povrchem v hloubce 50 metrů, tak, aby všechny styčníky konstrukce střechy měly jeden střed a ležely na povrchu pomyslné koule,“ vypráví Petr Hájek.

Stavba získala řadu ocenění, například Cena Architecture Week 2014, Stavba roku Královéhradeckého kraje 2014 či v témže roce International Piranesi Award.

České středohoří

Dům v Českém středohoří

Dům v Českém středohoří
Dům v Českém středohoří
Foto: architekti

Využít v konceptu nového rodinného domu i původní stodolu se rozhodli majitelé v Českém středohoří. Návrh na venkovský dům se sedlovou střechou v kombinaci s proskleným kvádrem, který poskytuje výhled do ovocného sadu, následně vznikl v ateliéru Molo architekti. Tradiční atmosféra venkova se v tomto návrhu spojuje s požadavky na moderní bydlení. „Chtěli jsme být vědomě tvrdí. Přišlo nám adekvátní použít kontrastní formu místo formálního navázání na původní stavby. Je to vždy těžké rozhodování a každý projekt dostavby posuzujeme zvlášť. V tomto případě jsme vyhodnotili, že stávající domy nejsou tak silné, abychom na ně vizuálně navázali,“ vysvětluje jeden z autorů Pavel Griz.

Stavba

Stáhněte si přílohu v PDF

„Pozemek byl prostavěný drobnými stavbami a podobný charakter má i okolí. Pestré kompozice domů, stodol, kurníků a kůlen jsou pro tuto ulici typické. Naše stavba spolu se stávajícími domy také tvoří samostatné venkovní prostory a zákoutí s odlišným klimatem,“ doplňuje.

Hlavním motivem se stal kontrast v kombinaci s jednoduchými materiály. „Celá kompozice je přehledná, což přináší klid a uspokojení, že všemu na první pohled rozumíme. Stará stodola bez větších úprav slouží novému účelu, což je chytré a zároveň šetrné,“ vypráví Griz.

Stodola slouží jako nevytápěný sklad a zároveň jako krytá terasa. „Na domě v Českém středohoří je skvělé, že postupně zraje. Mladá rodina se do něj nastěhovala ihned jak to šlo, v době, kdy nebyla venkovní terasa ve stodole, schody k domu a plot. To je velmi časté, ale v případě tohoto domu obdivuji obrovskou péči a cit pro dokončovací práce,“ říká Griz.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Stavba.

 

Související