Dekarbonizace hýbe světem. Co my s tím?

Webové stránky NASA uvádí devět dokladů pro globální oteplování: roste teplota zemského povrchu i oceánů. Zmenšují se vrstvy ledu na pevnině v Grónsku a v Antarktidě. Ustupují ledovce takřka ve všech světových pohořích včetně Alp a Himálaje. Zmenšuje se sněhová pokrývka na severní polokouli a dříve taje. Stoupá hladina světového oceánu. Klesá rozsah a tloušťka ledu v Arktidě. Narůstá počet extrémních výchylek počasí. Oceány se okyselují. Jako důvod toho všeho je uvedena rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.

V srpnu vyšla po osmi letech první část další hodnotící zprávy Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCC). Má na 4000 stránek a obsahuje i odkazy na primární vědecké studie. Vedle toho vyšlo i shrnutí Summary for Policymakers. To už se dá zvládnout – má 41 stránek. Je k dispozici na webu IPPC a přinejmenším stojí za to projít si grafy. Celkový obrázek si tak může udělat každý sám.

Kdo celou situaci vnímá jako problém, hledá i jeho řešení. Velká část vyspělého i rozvíjejícího se světa si to vzala za své. Evropská unie, Velká Británie, Spojené státy, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Nový Zéland, Brazílie, Chile a Argentina chtějí dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, Čína do roku 2060. Evropa v tom tak zdaleka není sama, jak se můžeme někdy dočíst. Naopak, počet států, které si kladou vyšší a vyšší klimatické cíle, neustále narůstá.

Poté co se šéfové evropských států dohodli na uhlíkové neutralitě v roce 2050, začala Evropská komise okamžitě pracovat na tom, jak tento cíl postupně splnit. Brusel tak v červenci vydal návrh konkrétních opatření, jak snížit emise skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030. Naplňuje tak strategické rozhodnutí summitu EU.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Balíček se souhrnně nazývá Fit for 55. Stanovuje mimo jiné velmi vysoké cíle v růstu obnovitelných zdrojů a v úsporách energií. Po projednání a přijetí se promítne do legislativy jednotlivých zemí včetně Česka a následně do změny byznysového prostředí. Někteří tomu v Česku fandí, jiní jsou skeptičtější. Všichni by se však mohli shodnout na pragmatickém postoji. Globální trend má jasný směr, možnost jeho změny je mizivá. Posledních patnáct let sílí a sílí.

I obři jako Exxon, BP a Total nebo třeba Volkswagen dospěli k názoru, že právě zde vzniká nové hrací pole a nové obchodní příležitosti. Protočí se v tom stovky miliard – a nikoli v korunách. Zapojení českého průmyslu do rostoucího zeleného byznysu je proto zapotřebí zvýšit. Rozvojové a exportní příležitosti je třeba začít vyhledávat a využívat. Evropských peněz se pro tyto účely uvolnilo docela hodně.

V energetice takovou příležitost představují například Inovační fond nebo Modernizační fond. ČEZ i proto připravuje výstavbu 1,5 GW obnovitelných zdrojů do roku 2025 a celkem 6 GW do roku 2030.

A na závěr ještě jeden pragmatický aspekt. Dnes do EU i do Česka dovážíme značnou část energie ze států, které jsou z různých důvodů rizikové. Naopak obnovitelné zdroje energie jsou vždy lokální. Zvyšují tak naši soběstačnost a nezávislost.