O chovu rybiček jsem netušila zhola nic. Své krásné závojnaté rybce jsem tedy pořídila skleněnou kouli, pěkné kamínky i živou rostlinku a zásobila se dvěma krabičkami sušeného krmení. Nejvíc pozornosti jsem věnovala výběru místa pro kulaté akvárium − nakonec skvěle ladilo s mým retro kuchyňským stolem. Bořek Stavitel, jak bojovnici pojmenoval můj tehdy dvouletý synovec, brázdil akvárium a představoval skvělou dekoraci. Když mi přišel smutný, dokoupila jsem pár malinkých kamarádek jiné rasy, o kterých brigádnice ve zverimexu tvrdila, že si budou s Bořkem rozumět. Rozuměly, ovšem jen do té doby, než ho asi po týdnu přestaly bavit, a zatímco já si vychutnávala ranní kafe s croissantem, ukousal některým ploutvičky.
Ještě horší to bylo, když jsem na týden odjela a o ryby se starala kamarádka. Její péče byla cítit po celém domě, koule byla plná mléčně zbarvené tekutiny, ve které se jako v hororu občas zlověstně mihla Bořkova ocasní ploutev. Abych to zkrátila, akvaristka se ze mě nestala. Po pár měsících urputných bojů o blaho zvířete a dvou poradách se znuděnou brigádnicí jsem plna soucitu s oranžovým Stavitelem rybičku do zoo obchodu vrátila jako nevhodný dárek.
Bez znalostí to nejde
Kdeže bych tenkrát věděla, že každé akvárium je jedinečný biotop a že i jedna ryba potřebuje více než jen pár vloček sušeného krmení jednou denně. Stačilo trochu zabojovat, nevzdat to a obrátit se na jiné informační zdroje, než ke kterým jsem se upírala. Nejsem velký fanoušek sociálních sítí, ale v jednom jejich příznivcům musím dát za pravdu. Ve sdružování lidí se stejnými zájmy jsou geniální. Máte doma třeba rybku zvanou bojovnice? Stačí se jen připojit do facebookové skupiny a už víte, že pochází ze sladkých vod tropické jihovýchodní Asie, a tak má ráda teplo a živé rostliny, o ty umělé si může poranit ploutve, a mělo by se jí topit i svítit. Je to úplná věda a vůbec to nekoresponduje se sporými informacemi, které jsem získala od slečny v zoo obchodě. Vypadá to, že konkrétně „rybičkáři“, jak jsem si je soukromě pokřtila, jsou dost fajn lidi. V otevřených skupinách si radí a posílají tipy pro začátečníky i pokročilé vlastníky mořských akvárií, zdarma nabízejí odchované rybičky nebo akvarijní rostliny. Mladší ročníky zveřejňují na YouTube videa pro úplné začátečníky a na Instagramu jsou dechberoucí fotky z domácích podvodních mikrosvětů.
Stáhněte si přílohu v PDF
Na sociálních sítích „jede“ i prodej použitých akvaristických potřeb, také většinou s řadou odborných doporučení. Mimochodem − často na nich zaznívá i kritika prodavačů obchodů se zvířaty, s příběhy, kdy na neodborné rady doplatila zvířata životem.
Koronakrize navíc virtuální propojení akvaristů ještě posílila. Akvaristické kroužky a zájmové, často neformální skupinky, které si jednou za měsíc zašly K Vodníkovi „na jedno“ a probíraly tam problematiku skalárů, terčovců či krevetek, musely být s pár přestávkami více než rok na suchu. O to víc vířily oceán internetu. Kdybych snad chtěla do vod akvaristiky ještě jednou vstoupit (nikdy neříkej nikdy), rozhodně zapluji i na internet a do sociálních sítí a vylovím si pro jistotu i rady ostřílených, i když anonymních odborníků.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Život se zvířaty.
