Teplárny čeká největší změna za desetiletí. Uhlí už není sexy a nové kotle vyjdou na stovky miliard

Dlouho to byla chlouba české energetiky – teplárenská síť, která už desítky let zásobuje teplem a teplou vodou tři miliony obyvatel. A většinou bezpečně, pravidelně a relativně levně. Bohužel ale v drtivé většině pomocí uhlí.

Tato „výhoda“ velkých tepláren se v posledních letech proměnila v existenční hrozbu. Uhlí není sexy, Evropská unie proti němu před několika lety rozjela velké tažení a jeho spalování se významně prodražuje. Teplárenství tak čeká jedna z největších změn v historii: přechod na jiná paliva.

Došlo to tak daleko, že výkonný šéf Teplárenského sdružení Martin Hájek se jednou dokonce s neveselým úsměvem a v nadsázce označil za „plynárníka“. Proč neveselým? Byli to právě teplárníci, kdo posledních deset let plyn jako palivo odmítali. Plynárenské firmy jako RWE a další lobbovaly za jeho větší využívání, teplárníci ale na něj přejít odmítali s tím, že se jim to nevyplatí – lidem se prý zdraží teplo, a tak si začnou radši topit ve velkém sami.

Dnes už ale plyn odmítat nemohou. Spíše naopak. Kvůli evropskému boji s klimatickými změnami extrémně zdražily emisní povolenky. Dnes stojí jedna tuna oxidu uhličitého vypuštěná do ovzduší až 65 eur, což je až dvanáctkrát víc než před pěti lety. Trpí na to právě špinavé uhlí.

Teplárny tak stojí před dilematem. Buď brutálně zdražit a riskovat, že se lidé od sítě odpojí. Anebo skousnout ztrátu a snažit se co nejrychleji přejít na plyn, biomasu či spalování odpadů. Ty malé a střední by měly na plyn a další paliva přejít do roku 2025, ty největší pak do roku 2030.

Teplárny mohou dostat desítky miliard od státu. Dusí je drahé povolenky a obávají se krachů

30. 8. 2021 ▪ 5 min. čtení

Velká část z nich už začala. „První plynovka, kterou uvedeme do provozu těsně po roku 2025, bude v Mělníku. Tou se nenahradí kompletní kapacita teplárny Mělník, jedná se jen o první část,“ uvedl nedávno v rozhovoru pro HN šéf strategie a obchodu ČEZ Pavel Cyrani. Následovat budou například Dětmarovice.

A příkladů je víc. Kombinací dodávky horké vody z Jaderné elektrárny Temelín a spalování štěpky i odpadů se do několika let plánují zbavit uhlí také České Budějovice.

Už nyní se přitom ukazuje, že většina tepláren až na výjimky udělala v letech 2010 až 2020 jednu velkou chybu. Evropská unie energetickým firmám umožňovala, aby v rámci tzv. derogací dostaly část povolenek, které by si jinak musely kupovat, zdarma. Uspořené peníze měly utratit za ekologizaci a modernizaci svých provozů. Drtivá většina z nich ovšem peníze investovala do modernizace uhelných kotlů. Místnímu ovzduší tak sice nižší emise síry, dusíku či pevných částic pomohly, z pohledu klimatu šlo ale o úspory minimální.

Při ceně povolenky za 65 eur dnes takové rozhodnutí připomíná sebevraždu, je ale nutné dodat, že systém emisních povolenek dlouhé roky vypadal, že skončí. Ceny se roky pohybovaly v nižších jednotkách eur a i rozmezí 20 až 30 eur, o kterém výhledově mluvila Evropská komise, se zdálo – tedy minimálně teplárníkům – nereálné.

Celková transformace dodávky tepla si vyžádá obří investice. Některé odhady hovoří o 100 miliardách korun, jiné dokonce až o 200 miliardách korun. Měnit se přitom nebudou „jen“ kotle a typ paliva. Je nutné také modernizovat mnohdy trouchnivějící rozvodné sítě a hlavně do všech tepláren dovést plynovody s potřebnou kapacitou.

I proto už přišli před rokem teplárníci a plynárníci, ještě pár let před tím nesmiřitelní nepřátelé, s překvapivou spoluprací. Nutnost změny začal prosazovat i ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO), ačkoliv se ze strany vlády zatím jedná spíše o verbální podporu.

Asi největší balík peněz mohou dnes teplárníci získat z tzv. modernizačního fondu. Tam putuje část peněz z prodeje emisních povolenek. Původní odhady hovořily o tom, že by v něm mělo být do roku 2030 asi 150 miliard korun. Při současném růstu cen povolenek ale už někteří odborníci hovoří o 300 a více miliardách. Teplárny mohou dostat zhruba čtvrtinu.

V těchto dnech také parlament schvaluje další zákon, který by měl situaci teplárnám ulehčit. Ty tvrdí, že současný růst cen povolenek je tak dramatický, že jim vezme veškerou volnou hotovost a ani peníze z modernizačního fondu na obří potřebné investice nestačí. Vláda proto plánuje, že by teplárnám část peněz, které musí za povolenky utratit, zpětně vracela.

O kolik by se mělo jednat, zatím není jasné. Připravená novela hovoří až o třech čtvrtinách z celkové sumy. Opozice tak varuje, že by mohly být celkové náklady 70 až 100 miliard korun. Odhady teplárníků jsou nižší, ale stále extrémně vysoké: hovoří až o čtyřech miliardách ročně po dobu desíti let. Vše by musela schválit ještě Evropská unie.

Podle zástupců oboru je ale vracení povolenek fér. Zatímco zdroje s výkonem nad 20 megawattů si musí drahé povolenky kupovat, ty malé ne. Takže například bytový dům se může odpojit, postavit si malou kotelnu a neplatit za CO₂ ani korunu.

To samé platí pro domácí topeniště. Ta jsou co do emisí prakticky nejšpinavější variantou, jak si topit – a to lidé nemusí ani pálit PET lahve. Uhlíková daň, která by zdražila například i uhlí pro domácnosti, je politicky velmi těžko průchozí a evropské plány na zpoplatnění uhlíku bytovým domům zatím velmi nejisté.

Tento text je součástí projektu Konec uhlí, jehož partnerem je skupina ČEZ.