Galerie moderního umění v Hradci Králové je jako každá sbírková instituce obětí padělatelů především z období mezi dvěma světovými válkami, kdy se zvyšovala poptávka po trvalých investicích. Po komunistickém puči v roce 1948, kdy se znárodňoval majetek, se do veřejných sbírek taková falza společně s originály dostávala.

Přesto nyní galerie populárně‑naučnou metodou mapuje tento problém v celé jeho šíři formou výstavy a konference, aby se v něm mohla širší veřejnost zorientovat. Zabývá se obdobím od první poloviny 20. století až po současnost. Každá ze šesti částí expozice prezentuje jinou techniku, způsob a postup vytváření falz a také vysvětluje, že samotný akt vytvoření repliky není nezákonný. Trestný je teprve krok, kdy se s falzem záměrně obchoduje s cílem obohacení se.

„Během zkoumání množství falz v institucích a u soukromých sběratelů jsme narazili na nepříjemný fakt, že větší část majitelů disponujících falzy si nechce přiznat, že falza vůbec vlastní. Sběratelé se často domnívají, že by byla jejich prestiž snížena, a zaměstnanci institucí se obávají profesního pochybení, což by se zase negativně projevilo na vnímání jejich odbornosti,“ komentuje situaci ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové František Zachoval.

Ladu je třeba schovat

V jednotlivých výstavních sekcích se diváci setkají s obrazy, sochami, kresbami, grafikami, fotografiemi i novými médii. Kromě toho se ve speciálních oddílech seznámí s principem apropriace, v němž si umělci přiznaně přivlastní díla někoho jiného a vytvoří vlastní originál.
Příkladem může být použití typických figurek Josefa Lady, které si pro své dílo vypůjčil ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2001 Tomáš Vaněk, aby je přiměl konat nepřístojné scény. Ladovi dědicové přiměli organizátory ceny stěnu zakrýt. Skupina Guma Guar byla po skončení provokativní výstavy Milan Knížák – Podivný Kelt (2008) v pražské galerii Vernon Project, kde napodobovala Knížákova díla, vyzvána, aby se její členové dostavili k výslechu na policejní služebnu v Holešovicích. Zvláštní oddíl je věnován trhu s uměním, jeho mechanismům a souvislostem. Zde se návštěvníci seznámí s nástrahami on‑line aukcí a virtuálního trhu vůbec.

Falešný poklad z půdy

Napodobování mistrů a vytváření kopií bylo v minulosti součástí umělecké výuky, kopie vznikaly z potřeby obklopit se krásou děl, která nás v určitém smyslu také reprezentují. Na počátku 20. století byla u nás oblíbená vlastenecká témata demonstrující národní hrdost. Proto například existuje řada napodobenin folkloristické venkovské malby Joži Uprky.

V meziválečné době, kdy sílila potřeba investovat do trvalých hodnot, se objevovalo velké množství padělků – nejvíce Františka Kavána, Antonína Slavíčka nebo Josefa Lady. Dodnes jsou na trhu falza oblíbených autorů moderny Josefa Čapka, Emila Filly, Jana Zrzavého, Jiřího Koláře a dalších. Padělatelé využívají situace, kdy čeští autoři žili ve Francii i jiných místech, aby po čase vykouzlili nějaký ten falešný poklad z půdy.

Josef Lada, ilustrace z knihy Kocour Mikeš (falzum a originál), před rokem 1955, soukromá sbírka
Josef Lada, ilustrace z knihy Kocour Mikeš (falzum a originál), před rokem 1955, soukromá sbírka
Foto: Archiv GMU v Hradci Králové

Častým padělatelským trikem je například výroba dokonalých podkladových matric na tisk grafik nebo odlévání nových soch a další rozmnožování děl existujících pouze v několika originálech. Běžné je i falešné signování, kdy se podepisují „dobrým“ jménem díla neznámých autorů, vyrábějí se nově i důkazy o prezentaci artefaktu na důležitých výstavách a podobně. Po smrti autorů je také možné vytahovat na světlo práce, které považovali za pokusné a nechtěli je zveřejnit.

Také reprodukce, příležitostné tisky a ilustrace jsou různě doplňovány – vyřezávány z knih a kalendářů, číslovány, kolorovány – a vydávány za originály. U fotografií, které lze z negativu vyvolávat v nekonečném množství, je dobré si všímat autorského číslování označujícího celkový počet originálů.

Související

Fiktivní umělci

Téměř uměleckému konceptu se podobá vytváření zcela nové fiktivní identity. Tak se zrodil v Čechách v 10. letech 20. století modernistický malíř Bohumil Samuel Kečíř, jehož dílo bylo „nově“ objeveno. Kečířovi demiurgové nechali namalovat jeho tvorbu, autora zavřeli do psychiatrické léčebny, jeho heslo zpětně vytiskli do celého nákladu historického Tomanova slovníku a založili mu i hrob. A podařilo se – docela dlouho se jeho obrazy prodávaly na trhu.
Jiný případ falešné identity, kdy se jedná skutečně o autorský koncept, nabízí současný mladý fotograf Ivars Gravlejs, původem z Lotyšska, který ve svých pracích vytváří významné lotyšské „fotografy“, své předchůdce. Pokud by ale měl sběratel o tento soubor zájem, kupuje ho jako autorský od Gravlejse.

Diskuse se také vedou kolem výstavních kopií uměleckých děl a instalací, které se opakovaně znovu konstruují pro konkrétní výstavy. Jde o práce z materiálů, které nejsou trvanlivé (například objekt z bot a vařených špaget Jiřího Kovandy), a je možné je sestavovat podle autorova manuálu, nikoli však bez jeho souhlasu. Mohou tak vzniknout kopie, které se autorovi po výstavě nevrátí a začnou žít vlastním životem v depozitáři nebo jdou rovnou na trh.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

„Problematika padělků stojí mimo běžné kategorie tradiční uměnovědy a teorie umění. Teoretici a historici, mající za úkol uchovávat a reinterpretovat příběh umění, se obvykle zabývají proměnami umělecké formy, námětů a obsahu či významem díla v kontextu doby. Falza jsou jen nepříjemným doprovodným jevem, který však nemá žádný vliv na vývoj vizuálního umění své doby, a lze ho proto velmi snadno v rámci akademického prostředí ignorovat,“ píše ve svém textu k výstavě její kurátorka Petra Příkazská. A to je také důvod, proč teoretici a instituce dávají od padělků ruce pryč. Není to dobré PR. Obchod je však se světem umění neodmyslitelně spojen.

Umělecká díla nelze jen prezentovat na výstavách a pak zase uložit do depozitáře. Díla putují, obchodují se, mění majitele a sbírky tak, že je autor ani nedokáže sledovat. Pokud může žijící autor potvrdit autenticitu svých prací, je vše ještě jednoduché. Po smrti žádaného autora se ale začínají dít věci.

Trh s uměním se dnes však dostal na jiný stupeň – virtuální. Byznys s NTF (jak se lze dočíst v hlavním tématu tohoto magazínu) je pro mnohé konzumenty umění zatím trochu nesrozumitelný. Legislativa by se ale měla rychle připravit na nové spory o autenticitu a užití díla existujícího pouze na sítích. Ve 20. století platilo pro umělce, že pokud se nedorozumí anglicky, nežije. Nyní platí – když neexistuje na sítích, neexistuje vůbec.

Společně s Petrou Příkazskou se na výstavě podíleli také právní znalec František Vyskočil a ředitel Galerie moderního umění v Hradci Králové František Zachoval.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.

Související