Nejistota kolem nového stavebního zákona může zbrzdit některé chystané projekty

Stále ještě rezonuje vzrušená debata, která provázela přijetí nového stavebního zákona. Tak to bývá vždy, když se schvaluje předpis zásadní důležitosti. A tím stavební zákon bezesporu je, neboť utváří základní rámec výstavby a podstatně ovlivňuje i otázku dostupnosti bydlení. S tou na tom Česko není nejlépe.

Smutným zrcadlem naší situace může být například aktuální dění v Berlíně, kde se kvůli rostoucím cenám nájmů chystají vyvlastňovat statisíce soukromých bytů, přestože dostupnost bydlení je tam ve srovnání s Prahou podstatně lepší.

Přitom ani s novým stavebním zákonem se u nás na lepší časy jen tak neblýská, neboť co stavební byrokracie schvátila, to se v dohledné době asi nedožene. Nyní se navíc zdá, že debata ohledně principiální podoby zákona nekončí. Vítězné koalice vzešlé z voleb se totiž netají tím, že schválený návrh zákona hodlají od podlahy předělat a realizovat v něm své vlastní legislativní vize.

Bez ohledu na podstatu vznášených připomínek to pro český stavební trh není úplně dobrá zpráva. Ne snad proto, že by byl nový zákon až tak povedený, ale že se znovu nastoluje nejistota v tom, zda a kdy se nevyhovující stavební legislativa změní a jaká bude její výsledná podoba. Tato nejistota se pak přímo propisuje do ekonomických bilancí stavařů, a lze tak čekat, že některé stavební projekty budou přehodnoceny nebo půjdou načas k ledu, alespoň do doby, než bude legislativně jasno. Také se pochopitelně asi nic nezmění na délce povolovacích procesů, ve kterých jsme u nás na špici – ovšem odspodu světového žebříčku.

Míra kritiky z úst rodící se vládní koalice dává přitom seznat, že nemá jít pouze o kosmetické úpravy, ale o přehodnocení i klíčových principů zákona. Konkrétně například toho, zda mají stavební úřady náležet přímo pod stát, nebo zda mají být nadále ponechány v působnosti obcí. Přestože lze souhlasit s tím, že stávající řazení úřadů pod obce doprovází letitý problém systémové podjatosti stavebních úředníků, nejde ani tak o způsob vyřešení této otázky, jako spíše o to, že je řeč o základním pilíři připravené reorganizace, na který je v zákoně navěšena celá řada dalších témat.

Chystaná vládní koalice plánuje první velkou změnu. Překope stavební zákon, vyjde vstříc volání obcí

13. 10. 2021 ▪ 3 min. čtení

Přehodnocení této otázky tak nutně vyvolá masivní navazující změny a znovu otevře debatu o zákonu v jeho plné šíři a na všech připomínkových místech. A takových principiálních otázek, ve kterých se stará a nová politická reprezentace rozchází, je určitě více. Je třeba také vnímat, že v rekodifikaci stavebního práva nejde pouze o stavební zákon, ale i o desítky doprovodných předpisů, které z něj musí nutně vycházet.

Pokud se tedy avizované postoje nové politické reprezentace naplní – a připusťme, že tak možná vznikne i kvalitnější právní předpis –, dočkáme se jej nejspíš až za dlouhou dobu, a to i při vysokém nasazení nového politického vedení a ministerstva pro místní rozvoj. V tomto ohledu stojí za připomenutí, že rekodifikační tažení ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové (za ANO) bylo vyhlášeno ještě její předchůdkyní Karlou Šlechtovou (za ANO) v roce 2017. Věcný záměr zákona byl schválen v roce 2019 a připomínkové řízení probíhalo v podstatě do přijetí zákona v létě letošního roku s tím, že zákon má platit od poloviny roku 2023.

Nezbývá tak než si přát, aby další úvahy zákonodárce o osudu stavební legislativy byly vedeny rozumně a především s ohledem na skutečný stav věcí. Krize dostupnosti bydlení se bude prohlubovat tak jako tak. A na zákonodárce v tomto ohledu čekají i jiné výzvy, například v oblasti sociálního bydlení či případného přehodnocení úpravy nájemních vztahů.