Málokdo ovlivnil německou domácí i zahraniční politiku tak významně jako devětasedmdesátiletý křesťanský demokrat Wolfgang Schäuble. Jako ministr vnitra byl u znovusjednocení východního a západního Německa, coby ministr financí Angely Merkelové se mohl pyšnit přebytkovými rozpočty, zároveň se ale stal nenáviděnou osobou v dluhovou krizí zmítaném Řecku. Stačilo přitom málo a jeho kariéra mohla před třiceti lety skončit. 

Úterní zahájení prvního zasedání po zářijových volbách Německého spolkového sněmu bude pro Schäubleho jedním z posledních vystoupení v roli předsedy. Křesťanského demokrata, který v Bundestagu sedí nepřetržitě od listopadu roku 1972 a poslední čtyři roky mu předsedá, po zářijových volbách v duchu tradice vystřídá zástupce vítězné sociálnědemokratické strany (SPD). 

Na odpočinek rozhodně nemyslí

Wolfgang Schäuble, který zastával různé ministerské posty ve vládách kancléře Helmuta Kohla i jeho nástupkyně Angely Merkelové, sice jako předseda Bundestagu skončí, svého poslaneckého mandátu se ale vzdát nehodlá. Tím spíše, že jeho Křesťanskodemokratická unie, do níž vstoupil v roce 1965, zažívá po zářijovém volebním debaklu složité období a hledá svého nového lídra.

Od předsednického stolu se nyní musí Schäuble dívat na notně prořídlé poslanecké řady CDU, které ve spolkovém sněmu se 736 poslanci nyní patří jenom 152 křesel, o 48 méně než v předchozím parlamentu. Bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU), menší „sestra“ CDU, se 45 křesly přišla jenom o jeden mandát.

Mnozí kolegové z konzervativní unie (jak se označuje tandem CDU-CSU) teď nemohou podle listu Neue Zürcher Zeitung přijít Schäublemu po volební katastrofě na jméno. Připisují mu značnou část odpovědnosti, protože jako velice vlivný člen vedení CDU se letos v dubnu zasazoval o to, aby dvojici konzervativních stran do voleb vedl a jejím kandidátem na kancléře se stal Armin Laschet, od ledna 2021 předseda CDU.

Přitom podle průzkumů byl i mezi voliči celostátní strany CDU mnohem oblíbenější bavorský premiér a předseda CSU Markus Söder. Mnozí poslanci z konzervativního bloku CDU-CSU jsou nyní přesvědčení, že kdyby dostal přednost „lidový“ bavorský politik namísto „koženého“ Lascheta, dopadly by volby jinak.

Věrně ve službách Kohla i Merkelové

Wolfgang Schäuble, který vystudoval právní a hospodářské vědy na univerzitách ve Freiburgu a Hamburku, v letech 1969 až 1972 předsedal Junge Union, mládežnické organizaci CDU, v jižním Bádensku. Pak nastoupil na finanční úřad Bádenska-Württemberska. Záhy byl ale uvolněn, neboť se ve 30 letech stal poslancem Německého spolkového sněmu.

V listopadu 1984 se stal ministrem bez portfeje a současně šéfem úřadu spolkového kancléře Helmuta Kohla. Ten v roce 1987 prohlásil, že by o 12 let mladšího Schäubleho rád viděl jako svého nástupce v čele západního Německa. Během „přestavby“ Kohlova kabinetu v dubnu 1989 se hluboce loajální a pracovitý „korunní princ“ Schäuble stal spolkovým ministrem vnitra. Z titulu této funkce se významně podílel na přípravě smlouvy o znovusjednocení Německa, podepsané začátkem července 1990.

Jeho rozjíždějící se kariéru přerušily tři zákeřné výstřely 12. října roku 1990. Když odcházel z předvolební akce konané v hostinci „Brauerei Bruder“ v bádensko-württemberském městečku Oppenau, začal na něho z pistole pálit psychicky narušený atentátník. Jedna ze tří kulek zasáhla čelist, ty ostatní míchu. Schäuble je od té doby ochrnutý od třetího hrudního obratle dolů a je odkázán na invalidní vozík. Pachatele soud na základě znaleckých posudků seznal nepříčetným a poslal ho do psychiatrické léčebny.

Politik poté prokázal železnou vůli a přes svůj handicap se do politiky vrátil. Jeho okolí ho hodnotí jako velice inteligentního člověka, který má cit pro závažná politická témata a dovede se k nim vyjadřovat. Ale někdy projevuje netrpělivost a také bývá arogantní.

Schäuble se nejvíce zviditelnil jako ministr financí Angely Merkelové. Tento post zastával v období 2009–2017. Během jeho úřadování se německé veřejné finance vymanily ze schodku a země začala hospodařit s přebytkovými nebo alespoň vyrovnanými rozpočty. Kromě toho také Schäuble bojoval proti daňovým únikům.

Během dluhové krize eurozóny, jež na podzim 2009 začala v Řecku, ve shodě s kancléřkou Merkelovou zdůrazňoval, že euro je silná měna, která musí být zachována. Ale na rozdíl od ní také Řeky veřejně kritizoval za to, že se dostatečně nesnaží o zlepšení svých veřejných financí, a tlačil je do drastických úsporných opatření, která však vláda v Athénách odmítla. Schäuble, který měl spory s tamním ministrem financí Janisem Varufakisem, se stal terčem ostrých útoků řeckého tisku.

Když Rusko v březnu 2014 anektovalo ukrajinský Krym, Wolfgang Schäuble tuto událost během své návštěvy jedné školy neváhal srovnat s chováním nacistického režimu v letech 1938–1939. „To všechno známe z dějin. Hitler takovými metodami převzal Sudety a postupoval tak ještě mnohokrát,“ prohlásil Schäuble. 

Pro německou politickou scénu je teď podle Vladimíra Handla z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK důležité, aby Schäubleho v čele Bundestagu vystřídala žena, neboť všechny ostatní klíčové ústavní funkce dosud vykonávají muži a také úřad spolkového kancléře obsadí muž. Nejspíš sociální demokrat Olaf Scholz. „Jako o možné Schäubleho nástupkyni se hovoří o Bärbel Basové z duisburské SPD, jež je poslankyní Bundestagu od roku 2009 a v sociální demokracii patří k levému křídlu, stejně jako šéf parlamentní frakce SPD Rolf Mützenich, kterého zastupuje,“ říká Handl.