Na mnoha trzích letos pozorujeme nedostatek zboží a služeb: spotřebitelé dlouhé měsíce čekají na nová auta, firmy zase trápí nedostatek vstupů. Na tyto nedostatky nejsme zvyklí. Byly však doby, kdy pro některé ekonomiky byl nedostatek zboží normálním stavem. Šlo o ekonomiky centrálně plánované. Nedostatek zboží byl natolik charakteristickým rysem těchto ekonomik, že o nich ekonom János Kornai mluvil jako o „ekonomikách nedostatku“. Kornai se snažil přijít na kloub tomu, proč k těmto nedostatkům dochází. Jeho analýza nám pomáhá pochopit, v čem se nedostatek v plánovaných ekonomikách liší od nedostatku, kterému čelíme dnes.
Kornai si položil otázku, proč v centrálně plánovaných ekonomikách firmy v situaci nedostatku nerozšíří výrobu. Odpověď je, že se jim to nevyplatí: jednak jsou ceny zboží administrativně stanoveny příliš nízko a jednak si firmy realizované zisky z větších prodejů neponechávají, nýbrž je odvádějí centrální autoritě. Firmy tak nenesou ovoce svých dobrých rozhodnutí, ale zároveň jsou též chráněny před důsledky svých špatných rozhodnutí. Kornai v této souvislosti zavedl termín „měkké rozpočtové omezení“, který označuje situaci, kdy stát pomáhá zalepovat díry v rozpočtech firem a firmy si tak nemusí příliš dělat starosti s výší svých nákladů.
Výsledkem působení těchto faktorů byla situace, kdy se firmy díky měkkým rozpočtovým omezením snažily hromadit zdroje a zároveň nerozšiřovaly výrobu. Bylo v jejich zájmu udržovat nabídku zboží nízkou, protože nahromaděné zdroje pak mohly být prodány na černém trhu za vyšší cenu, případně směněny za jiné zboží či služby. Kombinace měkkého rozpočtového omezení, odvádění případných zisků firem centrální autoritě a administrativně stanovených cen tak vedla k chronickému nedostatku. Spotřebitelé, kteří při nízko stanovených cenách poptávali velká množství zboží, nacházeli v obchodech prázdné regály. Nedostatkové zboží byli nuceni nahrazovat jiným zbožím, které náhodou k dostání bylo.
Kornai srovnával centrálně plánované ekonomiky s tržními ekonomikami, kde ceny jsou převážně tvořeny interakcí poptávky a nabídky, firmy si ponechávají velkou část zisků a zpravidla čelí tvrdým rozpočtovým omezením. Podle Kornaie jsou tržní ekonomiky charakterizovány nadbytkem kapacit a zdrojů. K nedostatku sice docházet může, ale není pro tyto ekonomiky typický. Při nedostatku zboží roste jeho cena, která tak signalizuje nedostatek a zároveň vytváří ziskovou příležitost. Tato zisková příležitost láká zdroje do odvětví, nabídka zboží roste a cena klesá. Tento přizpůsobovací mechanismus se může zadrhnout, pokud jsou ceny regulovány, pokud si firmy nemohou ponechat alespoň část zisků a pokud existují bariéry vstupu do odvětví. Čím více charakteristik centrálně plánované ekonomiky má reálná ekonomika, tím blíže je Kornaiově ekonomice nedostatku.
Před pár týdny nás János Kornai navždy opustil. Bylo mu 93 let. Jeho analýza ekonomických systémů založená na pečlivém pozorování světa kolem nás je však nadále živá. Pomáhá nám pochopit, proč centrálně plánované ekonomiky trpěly nedostatkem zboží a proč si zachovat optimismus při nedostatku současném, i když jeho řešení může být ještě dlouhé a bolestivé.
Autor působí na Fakultě podnikohospodářské VŠE
