O exotických zemích, kde znají Čechy a mají rádi Švejka. Příběh stereotypů, které opravdu fungují

Jiří Krejčí rázuje s mobilem v ruce po komunitní dílně, kterou vybudoval v estonském univerzitním městě Tartu, a na dálku přes video ukazuje 3D tiskárnu vyrobenou „u jednoho kluka v pražských Holešovicích“, tedy ve firmě Josefa Průši.

Po devíti letech strávených v Estonsku je na jeho češtině trochu znát, že občas hledá nejpřesnější výrazy. „Už několikrát jsme s manželkou zvažovali, že bychom se odstěhovali do Česka, ale zatím nás odradila hlavně jedna věc: estonský digitální stát a digitální sociální systém. To se s tím cirkusem v Česku nedá srovnat. Pokud bude Česko na této úrovni za deset let, bude to výhra,“ říká osmadvacetiletý komunitní podnikatel a zároveň student Univerzity v Tartu.

V praxi tak ukazuje jedno ze zažitých klišé, které ale potvrzuje skutečný obraz vytvořený o Estonsku v Česku či v zahraničí obecně jako o digitálně perfektně fungující státní správě.

Z druhé strany, právě tradiční obrázky Čechů jako pijáků piva a Česka jako země, odkud pochází Švejk, jsou nejčastěji převládajícím stereotypem ve třech baltských zemích – Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

Problém ovšem je, že kromě Estonska a jeho IT nemají Češi o třech malých zemích vytvořený ani takový stereotyp.

„Často se mě známí z Česka ptají, jakým jazykem se tady mluví, jestli je to ruština nebo jestli je lotyština blízká ruštině,“ směje se Vanda Novokšonova, rodilá Jihomoravanka, která žije v Lotyšsku už šestnáct let a jak sama říká, cítí se tam opravdu doma.

Litva, Lotyšsko a Estonsko si v těchto dnech připomínají sto let od navázání diplomatických vztahů s tehdejším Československem. Tři baltské země za tu dobu dvakrát budovaly nezávislý stát, jehož existence byla brutálně přerušena sovětskou okupací, druhou světovou válkou a násilným připojením k Sovětskému svazu.

Znovu, do velké míry na zelené louce, stavěly tři malé země svoji nezávislost po rozpadu SSSR v roce 1991. Vzhledem právě k různým historickým vazbám, spojením a inspiracím společným s Československem mnoho tamních obyvatel cítí především kulturní blízkost s dnešním Českem. Češi bohužel tento zájem neoplácejí, i když možností je vlastně poměrně dost, jak dokládají příběhy tří mladých Čechů, kteří žijí a pracují ve třech baltských zemích a kteří HN popsali své životní cesty.