Svaz strojírenské technologie, dříve Svaz výrobců a dodavatelů strojírenské techniky, existuje přes 31 let. U  zrodu tehdy stálo 21 organizací z Česka a Slovenska zabývajících se výrobou, výzkumem a prodejem obráběcích a tvářecích strojů. Mezi zakladatele patřili i nositelé proslulých značek jako TOS, MAS, ZPS nebo Šmeral. Oldřich Paclík je ředitelem a zároveň prvním místopředsedou svazu už osmý rok.

HN: Jak se podepsaly pandemické roky na kondici členů vašeho svazu?

Nezaznamenali jsme, že by některý z našich členů v důsledku covidové krize skončil s podnikáním v oboru. Některé firmy jsou na tom samozřejmě hůř, jiné lépe, některé až překvapivě dobře. A stejný mix zaznamenáváme i mezi našimi zákazníky. Z našich statistik v každém případě vyplývá, že daleko více utrpěly firmy orientované spíše na východní trhy, a to nejen vlivem pandemie, ale také vzhledem ke známým, politicky motivovaným omezením. Ta část našich členů, která měla exportní portfolio lépe diverzifikované, je na tom o něco lépe. Ale protipandemická opatření poznamenala v zásadě všechny – nebylo možné vycestovat, poslat pracovníky do zahraničí na předání stroje nebo potřebný servisní zásah, docházelo ke zpožďování dodávek, byla odkládána jednání.

V roce 2020 došlo ke značnému propadu exportu – nejvíce do Německa, o více než 45 procent. Celkově jsme v roce 2020 zaznamenali propad přes 30 procent ve srovnání s rokem 2019. V Německu, ale vlastně v celé Evropě měla kromě covidu velký vliv na hospodářské výsledky strojírenských firem i restrukturalizace automobilového průmyslu. Všichni byli zdrženliví, odkládali objednávky, zavládla značná nejistota. Z pohledu jednotlivých komodit výrazně poklesla produkce brousicích strojů, která je právě silně vázána na automobilový průmysl.

HN: Podmínky byly pro všechny firmy obdobné. Co podle vás způsobuje rozdíl v úspěšnosti mezi nimi?

Ty firmy, jichž se pandemie téměř nedotkla, mají některé společné rysy. Je to silné kapitálové zázemí, určitá tradice v oboru a dobrá pověst. Takové firmy krize lépe překonávají, protože pro své zákazníky představují stabilní hodnotu a spolehlivost. Představu o tom, v jaké kondici jednotlivé firmy přežily a jak si v současné době vedou, si může udělat návštěvník veletrhu, a to například podle toho, zda se ho firma vůbec účastní a s jak velkou výstavní plochou. Ti nejlepší logicky objednali největší plochu. Ale nutno říci, že letos i malý stánek znamená velké pozitivum. Každá krize, která přišla nebo ještě přijde, náš obor bohužel oslabí jako celek. Když uvážíme tržní podíl v kategorii produkce, Česko bylo před 15 či 20 lety ve světovém srovnání na výkonnostním žebříčku podstatně výše, než je dnes. Nyní představuje naše produkce 0,7 až 0,8 procenta té světové, zatímco před dvěma dekádami to bylo asi 1,5 procenta.

HN: Týká se to jen Česka?

Nejen nás, ale obecně Západu a Evropy zvlášť, protože celosvětově hraje stále větší roli ve výrobě i spotřebě obráběcích a tvářecích strojů Čína nebo Indie a další asijské státy. Nelze ovšem jen prostě srovnávat absolutní hodnoty produkce, ale spíše poměr k celkovým statistickým údajům. Tam, kde Evropa zaznamenala meziroční pokles o 26 procent a samotné Německo například o 28 procent, u nás se jedná o pokles o 36 procent. Pole vyklidily například Velká Británie nebo Francie, dříve tradiční výrobci obráběcích a tvářecích strojů s velkým objemem exportu, takže na špičce oboru už zůstává jen Německo, Itálie a Švýcarsko. A i když dnes je největším producentem v našem oboru Čína, největší objem exportu vykazuje stále Německo. Možná ale existuje něco jako drobná útěcha – nejspíš také o letošní produkci bude platit, že skutečné výsledky budou nakonec o něco lepší než naše předběžné odhady. To se však ukáže až v pololetí roku 2022, po obdržení oficiálních čísel z Českého statistického úřadu.

HN: Co očekáváte od brněnského veletrhu?

Už samotná účast na této akci znamená, že každá vystavující firma je pořád tady, že se hlásí o slovo – a to je pozitivní. A pokud se ti menší podívají bez předsudků na špičky ve svém oboru, možná si uvědomí, že firma funguje, stojí na tom a padá s tím, jaký uvnitř panuje duch. Jak si jeden váží podílu práce toho druhého, protože obchodník, konstruktér, logistik nebo topmanagement tvoří úspěšnou firmu pouze ve vzájemné součinnosti. Takže jediný užitečný virus, jehož šíření ve firmách je nutné přivítat a podpořit, je „nákaza“ kolektivního sdílení informací a vědomí, že všichni jsou na jedné lodi. Sledovat trendy, jít s dobou v technologiích, inovovat – to je dnes samozřejmě nutnost. Pozitivní atmosféra, vzájemná úcta mezi lidmi ve firmě a společný tah na branku s cílem dosáhnout konkurenceschopnosti jsou pak tou rozdílovou výhodou.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Veletržní listy.

Text nevyjadřuje názor redakce