Pomáháme firmám orientovat se v udržitelném podnikání

Jedním z důležitých výsledků naší spolupráce s podniky může být snazší přístup k zelenému financování, říká Štěpán Černohorský, výkonný ředitel poradenské společnosti ČSOB Advisory.

Na podnikání firem se začínáme dívat i z hlediska toho, jaký má jejich činnost environmentální dopad, jestli provozují udržitelný byznys. Nemůže být problém to posoudit nebo ověřit?

Ano, je to problém a už se stává, že některé podniky podporu zelených technologií pouze předstírají. Dokonce šíření takových nepravdivých informací o své vlastní činnosti získalo i svůj termín: greenwashing. Existují samozřejmě i ratingové agentury, které poskytují v tomto směru své posudky – ty mají ale určitý nedostatek v tom, že jejich metodika není jednotná. Proto na úrovni EU vzniká oficiální Taxonomie udržitelných činností, která zahrnuje šest hlavních cílů, konkrétně zmírnění dopadu a adaptaci na klimatické změny, oběhové hospodářství, ochranu vodních zdrojů, znečišťování životního prostředí a biodiverzitu.

Znamená to, že pro zařazení do této taxonomie bude stačit, aby nějaká činnost splnila jeden z uvedených cílů?

Sice postačí splnit alespoň jeden z nich, ale další podstatnou podmínkou je to, že daná aktivita nesmí výrazným způsobem ohrozit některý z cílů ostatních. Z toho vyplývá, že pokud třeba budeme stavět novou solární elektrárnu, bude také záležet na tom, na jakém místě bude stát. Pokud se vybuduje někde na brownfieldu nebo se na ni využijí střechy stávajících staveb, bude to v pořádku. Pokud by ale měla vzniknout na nově zabrané orné půdě, jako se to stávalo u nás, tak to bude pro soulad s taxonomií podstatná překážka.

Do jaké míry je využívání taxonomie závazné?

Jedná se o poměrně silný dokument, který má statut nařízení EU. Jedná se o důležitý prvek Akčního plánu pro financování udržitelného růstu a pomůže splnit cíle Zelené dohody pro Evropu. Nařízení o taxonomii platí od července loňského roku a už od 1. ledna 2022 se začne uplatňovat v praxi.

Přibudou kvůli tomu firmám nové povinnosti?

Ano, stane se to součástí nefinančního reportingu. V roce 2022 se to bude týkat prvních dvou cílů, které souvisejí se zmírněním dopadu a adaptací na klimatické změny, reporting souladu se všemi šesti cíli přibude v roce 2023.

Kterých firem se to bude konkrétně týkat?

Bezprostředně těch, pro něž platí současná direktiva o nefinančním reportingu NFRD. Jedná se především o velké firmy nad 500 zaměstnanců s obratem na 40 milionů eur, které jsou současně podniky veřejného zájmu. Ty by do svého nefinančního reportingu měly zahrnout aktivity z oblastí ESG – tedy z oblastí environmentálních, sociálních a corporate governance. Od 1. ledna příštího roku do něj budou muset zahrnout údaje, které požaduje článek 8 nařízení o taxonomii. Už se ale připravuje nová direktiva CSRD, která dosud platný nefinanční reporting nahradí a která bude ještě více zaměřená na otázky udržitelnosti. 

Bude v některých aspektech CSRD přísnější než dosavadní pravidla pro nefinanční reporting?

Především se rozšíří počet povinných subjektů. CSRD se bude týkat firem nad 250 zaměstnanců s obratem 50 milionů eur, dále firem s bilanční rozvahou nad 43 milionů eur a také všech veřejně obchodovatelných společností, které nepatří do kategorie mikropodniků, přičemž povinným subjektem bude jakákoliv firma splňující alespoň jedno z těchto kritérií. Otázky ohledně udržitelnosti a vlivu na životní prostředí se budou reportovat na základě taxonomie, jako povinné zůstanou i informace o rizicích a příležitostech z oblasti ESG – a to především těch, které mohou mít finanční dopad na danou společnost. CSR report také bude muset být součástí výroční zprávy a jedná se i o tom, že tyto nefinanční informace musí být nezávisle ověřeny, tedy že budou podléhat auditu.

Kdy by měla nová direktiva vejít v platnost?

Platit začne v roce 2024, ale to vlastně znamená, že report CSR musí být už součástí výroční zprávy za rok 2023. Společnosti by se tedy na nové povinnosti měly začít metodicky připravovat co nejdříve – tak aby nejpozději v roce 2023 byly schopny sbírat pro požadovaný report odpovídající data.

Zatím jsme o změnách v reportingu mluvili jen jako o nových povinnostech. Mají pro firmy také nějaké přínosy?

Především to dotčené firmě umožní provést interní revizi jejího obchodního modelu a definovat, jak velká rizika či příležitosti představují reportované oblasti pro ni samotnou. Dále je to vhodná forma, jak informovat o dopadech své činnosti na klima a udržitelný rozvoj, tedy poskytnout pozitivní pohled na firemní společenskou zodpovědnost. Tento faktor se stává stále důležitějším nejen ve vztahu ke koncovým zákazníkům, ale i v celém řetězci od subdodavatele přes producenta a logistiku až k prodejci. V neposlední řadě to ovlivní přístup firem k financování jejich byznysu. 

Banky se tedy budou zajímat o obsah nefinančního reportingu (NFR) nebo CSR reportingu při poskytování podnikatelských úvěrů?

Problémy vyvolané změnou klimatu představují pro společnost závažné systémové riziko. Finanční sektor si to uvědomuje, a tak pro banky už nyní začínají platit první povinnosti reportovat Evropské centrální bance složení jejich úvěrového portfolia z hlediska financování udržitelných projektů. Úvěrový kredit tak přestává být jediným kritériem pro poskytnutí úvěru – banky mají totiž samy zájem poskytovat v dostatečném objemu „zelené financování“, protože tím současně reagují na požadavky ze strany Evropské centrální banky či jejich akcionářů a veřejnosti obecně. Proto je pro ně důležité znát také charakter projektu, který mají investičně podpořit, a jeho nesoulad s udržitelným podnikáním může rozhodnout o neposkytnutí úvěru. Formální NFR nebo pak CSR report, popřípadě nějaká forma „zeleného“ ratingu je už nyní povinnou součástí dokumentace ke specifickým formám financování.
V tom, jak je pro finanční instituce téma udržitelnosti ochrany klimatu důležité, spočívá i důvod, proč se my jako poradenská společnost, která je dceřinou společností jedné z největších českých bank, touto problematikou zabýváme. Proč jsme připraveni jejím klientům pomoci v tom, aby se v otázkách udržitelného podnikání orientovali. Nejde jen o zmíněný nefinanční reporting, můžeme třeba navrhnout, jak konkrétní rozvojový projekt firmy uskutečnit takovým způsobem, aby byl v souladu se zásadami udržitelnosti, a mohl tak získat nějakou formu podpory a být zařazen do kategorie zeleného financování.

Mohou uvedené přínosy přesvědčit některou firmu, aby svůj „report udržitelnosti“ zveřejňovala dobrovolně, i když to pro ni z pohledu CSRD není povinné?

Předpokládám, že tomu tak určitě v mnoha případech bude. Ve srovnání s jinými administrativními povinnostmi se v konečném důsledku nejedná o příliš náročnou agendu a zveřejnění těchto informací bude nakonec přínosné pro společnost samotnou.