Vánoce jsou časem, kdy rituály ještě stále platí, ať třeba v podobě Tří oříšků pro Popelku nebo Lásky nebeské. Přitom dnešek přeje spíš honbě za stále novým obsahem a videotéky chrlí měsíčně desítky filmů a seriálů. Co se skrývá v jejich zaprášenějších zákoutích?

Seveřané » Netflix

Seveřané
Foto: Netflix

Vikingové se vrací domů z výpravy, která plně uspokojila jejich touhu po drancování a plenění. Ale jsou to nějací jiní Seveřané, než jaké známe z výpravných akčních opusů. Tihle nejen plení a drancují, ale také diskutují a dožadují se svých práv. „Už 12 hodin jsme nedostali vodu,“ zní stížnost uprostřed veslování, skoro jako kdyby ji vznesl nějaký odborář. Norský seriál obrousil epické hrany vikingských dobrodružství a nechává své hrdiny žít v podivuhodné směsi dobových, polobarbarských zvyků a zcela současného chování. Suchý, absurdní humor má blízko k britské komediální škole lakonických, ale odzbrojujících skečů v duchu skupiny Monty Python či seriálu Kancl. Tvůrci si dělají legraci jak z primitivních pravidel světa okolo roku 790, tak i z moderní Evropy. Smát se archaickému světu, kde se rozhoduje pěstí, by bylo snadné, mnohem rafinovanější je, jak tvůrci skrze zvolenou optiku hledí do očí sami sobě a mnoha dnešním výdobytkům civilizace.

Vítejte na konci světa » HBO GO

Vítejte na konci světa
Foto: HBO GO

Utmark je město uprostřed ničeho. Lidé tady pasou ovce, chovají soby a tu a tam pašují alkohol či obchodují s děvčaty původem z Albánie. Norský seriál Vítejte na konci světa se skandinávskou potměšilostí představuje ospalé městečko, které jako by vypadlo z westernových schémat. Ta však tvůrci ihned začnou rozkládat zevnitř. A vyprávějí příběh z míst, kde obrazně i doslova chcípl pes, což se ostatně brzy stane rozbuškou poměrně komplikované zápletky. Islandský režisér Dagur Kári je českým divákům dobře známý. Naposledy snímkem Fúsi, v němž citlivě vykreslil portrét tlustého, nesmělého, dobrosrdečného čtyřicátníka Fúsiho, který nezapadá do zdejšího světa, je stále panic a celý život trpí pro svou dobráckou povahu. Podobným outsiderům se Kári věnuje už od debutu Albín jménem Noi a v osmidílném seriálu Vítejte na konci světa dává najevo, že k filmové režii ho inspirovala hlavně díla Jima Jarmusche a Akiho Kaurismäkiho. Stejně jako oni vypráví o svérázných a sveřepých mužích a ženách, kteří mnohdy žijí na okraji společnosti, ve vlastním světě.

Chlapectví » Netflix

Chlapectví
Foto: Netflix

Režisér Richard Linklater stál v 90. letech u zrodu americké nezávislé kinematografie. Ve své filmové trilogii Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí pozoruhodně spojil lehkou romanci s komplikovanější vztahovou dynamikou. Dlouhé spontánní slovní výměny hrdinů v podání Ethana Hawkea a Julie Delpyové připomínaly dědictví francouzské nové vlny, přitom šlo o živé, současné divácké snímky. Paralelně s nimi ovšem Linklater po celých 12 let pracoval na jiném projektu. Chlapectví je všedním příběhem dospívání jednoho hocha. Ale právě kvůli vystižení té obyčejnosti a běžného plynutí času, během nějž hrdina Mason doslova roste divákům před očima, se musel Linklater pustit do až heroického počinu: po vzoru dokumentaristů točit časosběrnou metodou i na poli hraného filmu. Výsledek je upřímný, intimní a odzbrojující.

Dycky Sunderland » Netflix

Dycky Sunderland
Foto: Netflix

Sportovní seriály Netflix umí skvěle, jak ukazují třeba dvě aktuální série Neslýchané a Skrytá tvář sportu, které zkoumají temnější příběhy ze světa vrcholných atletických výkonů. Jde tu o různá tabu i hru mimo fair play a mnohdy i mimo zákon. Byť jde o dokumenty, často jsou vyprávěné v tempu a se zaujetím hrané tvorby. Jedním z vrcholů je v tomto ohledu seriál Dycky Sunderland o fotbalovém týmu z industriálního anglického města, kde stadion nahrazuje kostel a fotbal je jedním z mála sociálních tmelů. Tvůrci této uhrančivé dokumentární tragikomedie se snad museli inspirovat u českých mistrů v zachycení všednodenních útrap malého člověka, u Miloše Formana či Jaroslava Papouška. Protože byť scénář u tohoto seriálu o pádech a vzestupech jednoho mužstva psala skutečnost, schopností překvapit a citem pro grotesku všedního dne připomíná mnohdy právě zápletky naší novovlnné tvorby.

Vysvobození » Netflix

Vysvobození
Foto: Netflix

Čtyři kamarádi chtějí zažít výjimečný víkend na rozbouřené řece mezi skalisky na jihovýchodě Ameriky. Z trochu adrenalinovější kanoistiky se brzy stane boj o vlastní přežití. Původem britský režisér John Boorman natočil v Hollywoodu zdánlivě obyčejný − a velmi úspěšný − dobrodružný thriller, který vycházel z oblíbené a mnohokrát variované zápletky, kdy se lidé z města dostanou do divočiny a místní obyvatelé je nepřijmou zrovna s otevřenou náručí. Jenže Hollywood 70. let byl místem pro nastupující generaci tvůrců a nové, osobnější snímky stojící mimo klasický studiový systém. Vysvobození je nejen mistrně natočený napínavý film, ozývají se v něm i traumata tehdejší vietnamské války a hrdinové sice bojují hlavně o vlastní život, ale kromě toho i o svou důstojnost. V příběhu, který mimo jiné zkoumá, kdy přestáváme být lidmi.

Studený bufet » Netflix

Studený bufet
Foto: Netflix

Největší světová on-line videotéka v poslední době přidává do své nabídky stále více klasických evropských titulů. Od slavných němých švédských dramat po vynalézavě krvavé italské horory. Tvůrce Studeného bufetu, francouzský režisér Bertrand Blier, svými prvními filmy ze 70. let minulého století rád provokoval. V jeho eroticky velmi otevřeném filmu nazvaném Buzíci podnikali Gerard Depardieu se svým kumpánem eskapády na hraně zákona i morálky a pozdější Studený bufet zase testuje, co vše snese žánr absurdní komedie. Depardieu tu opět vystupuje v roli nezaměstnaného chlapíka, který neví, co se svým životem dál. Když se svěří náhodnému kolemjdoucímu se svými podivnými fantaziemi, začne se i samotný snímek odvíjet šíleným způsobem, v němž není jisté, co bude dál. Blier natočil komedii, ale tak temnou a podivnou, až diváka přejde smích.

Země medu » Dafilms.cz, Aerovod

Země medu
Foto: Dafilms.cz

Byl to vůbec první dokument, který se v historii Oscarů dostal do nominací v kategorii Nejlepší zahraniční film. A není divu. Makedonský snímek Země medu o včelařce z odlehlého konce světa nachází cit i vtip na těch správných místech a skutečnost tu přirozeně servíruje zápletku, která by klidně mohla vypadnout z nějakého hraného italského neorealistického dramatu. Filmaři se po tři roky vraceli do makedonských hor, kde chtěli zprvu točit o místní řece. Pak narazili na zvláštní úly a našli protagonistku, která žije v chýši uprostřed ničeho se svou pětaosmdesátiletou matkou. A jedinou obživou jsou jim divoké včely. Jenže časem se do sousedství přistěhuje početná, hlučná rodina pastevců a zemědělců, která mezi skaliska a pastviny přivede jiné životní tempo i hodnoty. Ze 400 hodin materiálu tvůrci sestříhali dojemné i vtipné sousedské drama, které přirozeně uvažuje o rovnováze mezi člověkem a přírodou i nad tím, jak vzniká hamižnost.

Happy! » Netflix

Happy!
Foto: Netflix

Jak to vypadá, když kreslený kůň a alkoholik zachraňují Vánoce? No, šíleně. Prvním hrdinou komiksového seriálu Happy! je cynický bývalý policista a dnešní zločinec s vizáží bezdomovce Nick Sax. A tím druhým modrý kreslený kůň s křídly, ocasem a rohem, který mu straší v hlavě. Předloha seriálu se zrodila v mysli původem skotského komiksového scenáristy Granta Morrisona, který do amerického komiksu vnesl značnou porci bizarních nápadů. A v duchu jeho vizí se nese i adaptace. Režisér Brian Taylor si udělal jméno na zběsilých akčních spektáklech natočených v těkavém, hyperkinetickém stylu. Nyní pokračuje v podobném tempu. Tohle je seriál pro diváky, kteří za nejzásadnější vánoční film považují Smrtonosnou past. Tak jako její hrdina John McClane i Nick Sax je stylový a hláškující chlapík, kterého život trochu pomačkal. Jen je ještě mnohem bláznivější. Happy! se odvíjí v neustálém rauši a je to jak výprava do dětského podvědomí, tak invaze do pokroucené mysli alkoholika a morfinisty. Z tohoto napětí vznikla úchvatně bizarní směs.

Léto » Aerovod

Léto
Foto: Aerovod

Leningrad, 80. léta minulého století. Několik mladých lidí se pod rouškou tmy pokoutně sápe po žebříku do oken budovy. Není to záškodnická protirežimní akce, dívky se snaží dostat bez placení do jediného prostoru, kde pod dohledem komunistických úřadů hrají rockové kapely. Atmosférická úvodní scéna předjímá náladu černobílého ruského snímku Léto. Jde v něm mnohem víc o rock než o politiku. Autor filmu Kirill Serebrennikov patří k předním ruským divadelním režisérům, v posledních letech se stále více věnuje kinematografii. A s tímto snímkem dosáhl mety nejvyšší, účasti v hlavní soutěži festivalu v Cannes. Nemohl si ji však vychutnat osobně kvůli domácímu vězení − za podezření ze zpronevěry státních peněz, což sám označuje za politický proces. Snímek nazvaný podle jednoho z největších hitů kapely Zoopark je rockovou love story ze života lidí, pro které je Lou Reed důležitější než Michail Gorbačov. Léto je křehký, melancholický film o mládeži drnkající na kytary i o konci jedné společenské éry.

Šepot srdce » Netflix

Šepot srdce
Foto: Netflix
Magazín Vánoce

Stáhněte si přílohu v PDF

Proč místo tradičních vánočních pohádek neokusit ty japonské? Netflix nabízí většinu snímků nejslavnějšího japonského animátora Hajaa Mijazakiho − od roztomilého příběhu Můj soused Totoro o podivném stvoření z nedalekého lesa po jeho nejproslulejší snímek Cesta do fantazie, který jako vůbec první animovaný film vyhrál festival v Berlíně. A na Oscarech jako první japonský titul porazil v animované kategorii Hollywood, který obvykle vyhrává. Šepot srdce je méně známý titul z produkce Mijazakiho studia Ghibli. A sám Mijazaki k němu napsal jen scénář. Ale talentovaný, bohužel předčasně zesnulý režisér Jošifumi Kondó ve svém jediném filmu skvěle kráčí v mistrových šlépějích. Natočil v roce 1995 jemný příběh o dospívání; byť je plný fantazie, dovede uhranout nejprostšími scénami. Z filmu o pubertální starostech a snaze přeložit country šlágr Veď mě dál, cesto má do japonštiny se ve své době stal právem velký hit.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Vánoce.