Jaké dárky se dávaly před sto lety?

Sáček bonbonů, nebo osobní automobil? Samozřejmě menší, ne žádná velká limuzína. Na Vánoce lze obdarovat ledasčím, dokonce i… Ale to je překvapení schované až na konci tohoto textu. Pro dokreslení toho, že přemýšlení nad vánočními dárky nás trápí od chvíle, kdy jsme začali zdobit stromečky, první dva příklady zatím postačí. Oba tipy jsou ze společenských časopisů, které u nás vycházely před sto lety.

„Chcete-li dáti něco skvělého za málo peněz, darujte bonbony. Zavděčíte se. Darovaná Hašlerka říká: Přeji vám skalopevného zdraví!“ Tuto inspiraci předkládal svým čtenářům lidový časopis Letem světem na speciální vánoční dvoustraně prosincového čísla. Mondénní magazín Salon mířil se svými vánočními tipy výš. „Radio Darling za 888 Kč od firmy Radion inženýra Březovského z Brna“ byla jen drobnost, která se mohla v nadílce objevit. Mnohem větší prostor dostala velká fotografie s vánočním dekorem na osobní vůz Wikov od firmy Wichterle a Kovářík z Prostějova. Reklamní slogan „Wikov je aristokrat mezi vozy“ nenechával nikoho na pochybách, čím 24. prosince večer potěšit.

Meziválečná hospodářská krize měla v plné síle teprve udeřit a posledním chvílím hojnosti odpovídaly i texty vánočních vydání časopisů. Komu by fotografie automobilu jako nápověda nestačila, tomu to hned na další straně připomněl sváteční fejeton nazvaný Ježíšek tehdy a nyní: „Nevěřte tomu, že Ježíšek už vyšel z módy. Naopak. Ale změnil se, obrátil se na ruby, přeorientoval se z leva do prava a z prava do leva a převlékl se. Odložil dětský empírek se sdrhovaným límečkem, stáhl si pod bradu nepohodlnou svatozář a svlékl rozšlapané střevíčky, které mu už byly malé a byly z obyčejného sukna, nikoliv z hadinky. Převléká se pak všelijak: jednou má na sobě frak, po druhé autodres, po třetí golfové kalhoty a nejčastěji oblek lyžařský. Moudrost je přizpůsobovat se době. A v dnešní době všechno záleží na zevnějšku a na rychlosti. Kam pak by takový staromódní Ježíšek došel? Ježíšek minulého století ustřádal si někdy peníze na šicí stroj. Dnes by byl docela vedle. Nestojí-li v garáži zrovna osmiválcová limusina, musí tam být aspoň malá tatra nebo wikov, protože stroje jsou proto, aby se na nich jezdilo, nikoliv šilo. A vůbec, Ježíšek bez auta! Naše nohy nejsou proto, aby šlapaly prach silnic a kameny dláždění, a když už šlapat, tak sníh vysoko na horách a k tomu náleží pak celá veliká výzbroj a pár tisícovek v obálce a čtvery večerní šaty ve skříni a ještě mnoho a mnoho jiného, o čemž moderní Ježíšek je dobře zpraven.“

Jaké dárky se dávaly před sto lety?

Další 2
fotografie

Na hory v novém

Listování sto let starými stránkami ukazuje, že přes všechny proměny světa kolem nás jsou některé věci věčné, například propracovaný marketing, který má přimět čtenáře k nakupování. Když fejeton upozorní na to, že moderní je pobyt na horách, další článek přináší podrobný návod, kde se na takové Vánoce v horách obléknout:

„Pražské módní domy mají plno práce, aby vyhověly všem těm šťastným, které se letos chystají nejen do Krkonoš, ale i do Tater, kde velké lyžařské závody FIS soustředí mnoho vybrané společnosti zdejší i zahraniční. Tak Hana Podolská překvapila celou řadou elegantních cestovních kompletů a sportovních kostýmů a šatů. Dům Tausig-Rosenzweig ukázal velkou kolekci večerních toalet pro novoroční a silvestrovské večery a mnoho krásných věcí pro riviéru. Šaty model Molyneux připomínaly svatební robu princezny Mariny, nynější vévodkyně z Kentu. Kdo volil pro svůj vánoční zájezd do hor u Rosenbauma, dojde jistě všude pochvaly. Zvlášť dobře působil lyžařský kostým.“

Velmi podrobný návod, který i po uplynulém století neztrácí odér dobře zaplacené skryté inzerce, pak v předvánočním čase popisoval, jak se při hledání dárků zorientovat v nabídce klobouků z módního salonu madame Tombo. A pozornost zasluhuje i to, s jakým povědomím o módě mohl časopis salon počítat. Nikomu nebylo potřeba vysvětlovat, co jsou to toques, tedy kloboučky, kterým se dnes už česky říká „toka“ − tedy drobnější dámský klobouk bez krempy. „Než odjedete do hor, dejte si u paní Tombo ukázati kloboučky večerní, kožichové a lyžařské. K večerním toaletám malé stříbrné neb zlaté toques z elastických jemných brokátů protkávaných kovem od Colcombet. K odpoledním čajům a bridge tři neb čtyřrohé malé toques zdobené černou rajkou, neb těsně k hlavě přiléhající hladké toques zdobené těsně přiléhajícím rajčím peřím v pestrých ornamentálních barvách. K anglickým kožichům jsou dělány velmi jednoduché plstěné kloboučky vzadu zvednuté, velmi přísných forem. K francouzským kožichům lehounké plstěné toques v barvách nejvíce černé a navy blue se zcela malým závojem v podobě viziru nad čelem.“

Pod stromeček lepší nos

Jenže oblečením a módními doplňky prvorepublikové vánoční tipy zdaleka nekončily. Už tehdy se nabízely dárkové poukazy, a to přímo na plastické operace! „Představte si, co by dnešní dívka řekla mládenci, kdyby jí přinesl krásně vázaný Máchův Máj a Hálkovy Večerní písně, jako je dostala naše babička od dědečka! To by byl ten starý Ježíšek. Ježíšek nejmodernější jde dále. Přítelkyně, manželka, dcera nebyly obdařeny zrovna nejkrásnějším nosem. I dostane se jim od Ježíška pod vánoční světla stvrzenky slavného odborníka v plastické chirurgii, jenž obdržel tolik set a tisíc, aby za tuto cenu přetvořil nepodařený nosík v prima primissimo nos řecké krasavice. Ó, to je Ježíšek dvacátého a jednadvacátého století, Ježíšek pokrokový a svobodomyslný, Ježíšek estetický a štědrý, který se přizpůsobil době a nemá už nic společného se sentimentálním Ježíškem minulého století, jenž nosil hrací alba milence, hedvábné šaty mamince a stříbrný prstýnek dcerunce.“

Návrat praktických dárků

Jenže tahle rozmařilost vydržela mezi světovými válkami jen chvíli. Jedny Vánoce byly hýřivé, opulentní a štědré. Ale stačil rok, aby se tón článků módních žurnálů změnil. O plastických operacích ani slovo, stejně tak o kolekcích kloboučků. Místo toho přibývalo ujištění, že s Vánoci nemusí být nutně spojené jen luxusní dárky. Takhle třeba uklidňovala čtenářky Salonu redaktorka Mila Tilschová: „Dívali jsme se kdysi na tak zvané praktické dárky svrchu, protože − jaký pak dárek, když to musí být tak jako tak? Dnes se však časy změnily. Peněz ubývá a praktičnosti přibývá. Není doba přepychového rokoka, ale zevšednělá slova věcnost a účelnost vnikla do našeho života tak, že jim podléháme skoro nevědomky. Ale to, co je věcné, účelné, praktické, nemusí být šedivé, strohé, škaredé. Věci, jež jsou naprosto nutné, a potřebné, věci, jež nás provázejí celý den a celý život, mohou být praktické i hezké, nezbytné i líbit se nám. A když je ve zlých dobách položíme pod stromeček, mohou vzbudit stejnou radost jako přepychová zbytečnost.“

Magazín Vánoce

Stáhněte si přílohu v PDF

Nové situaci se přizpůsobila také vánoční inzerce. Místo nákupu osobního auta třeba petrolejová lampa. „Aladin − bílé, klidné petrolejo-plynové světlo! Jeden litr petroleje svítí silou osmdesáti svíček čtrnáct hodin bez zápachu a bez hluku. Žádné předhřívání, žádné pumpování, zcela bezpečné. Žádejte bezplatné prospekty u firmy Flamme Bleue, Otta Malík, Praha.“

A nakonec to překvapení slíbené v úvodu. Na vylepšení vzhledu a lepší pleť už žádné kosmetické salony. Jako vhodný a účinný dárek se inzerovalo na vánoční dvoustraně v časopisu Letem světem obyčejné projímadlo. „Zdraví pleti trpí často nestejnoměrnou stolicí. Předejděte Darmolem, i když o zřejmou zácpu neběží. Darmol čistí krev a upravuje zažívání, dá se libovolně dávkovati a účinkuje bez návyku. Darmol obdržíte ve všech lékárnách!“

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Vánoce.