Jak slaví svátky známé osobnosti? Sváteční pizza v Pacifiku nebo silvestr v Ománu je už nelákají, chtějí tradici

Když se řeknou české Vánoce, většina si vybaví rodinnou pohodu doma. Spousta lidí se celý rok těší, až bude dělat to samé, co loni. Výjimkou nejsou ani známé osobnosti. My jsme vybrali šestici lidí z různých odvětví, věkových skupin a zastávajících odlišné rodinné role. Zasedneme tak za vánoční stůl s autorem knihy Konec prokrastinace Petrem Ludwigem, knižní influencerkou Lucií Zelinkovou nebo se zakladatelkou rodinné firmy SIKO Jaroslavou Valovou. O tom, jak se proměnil jeho pohled na dávání dárků, bude mluvit slavný operní pěvec Adam Plachetka a na své nejzvláštnější svátky zavzpomíná reprezentantka v beachvolejbalu Markéta Nausch Sluková nebo ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda.

Dnes již bývalá beachvolejbalistka Markéta Nausch Sluková se každý rok těší na sváteční atmosféru, vánoční výzdobu měst, nákupy i zmrzlý nos a popíjení svařáku na trzích. „Pro mě mají Vánoce pořád své kouzlo. Těším se hlavně na čas strávený s rodinou, pohádky a cukroví,“ poodhaluje sportovkyně. „Občas lijeme olovo nebo krájíme jablka. Každoročně máme společnou rodinnou večeři a před rozbalováním dárků zpíváme koledy. U klavíru se jich většinou ke škodě všech zúčastněných ujímám já,“ vtipkuje basbarytonista Adam Plachetka, který hostuje třeba v Metropolitní opeře v New Yorku.

Propagátorka knih Lucie Zelinková se považuje za člověka, který na tradicích nelpí, ale i pro ni je důležité být doma s rodinou. „Na Vánoce vždycky jezdím k našim na ves a toužím po obyčejných Vánocích, které budou co nejpodobnější těm, jaké jsme prožívali v dětství,“ vystihla vánoční nostalgii.

Jak slaví svátky známé osobnosti? Sváteční pizza v Pacifiku nebo silvestr v Ománu je už nelákají, chtějí tradici

Další 4
fotografie

Ke stolu!

V otázce štědrovečerní tabule se většina zpovídaných shodla na rybí polévce, tradičním bramborovém salátu a smaženém kapru nebo jiné rybě. Petr Ludwig má vepřový řízek, Lucie Zelinková maso nejí a část její rodiny jsou vegani, takže na stole mají spoustu variant jídel.

Jaroslavě Valové všichni v rodině tvrdí, že rybí polévku, kubu i salát umí nejlépe na světě. „A tak vařím už den předem. Vše následně rozvezu do rodin mých blízkých, se kterými Štědrý den netrávím. Na oplátku jsem zvaná na Boží hod vánoční a na Štěpána k nim na oběd,“ popisuje rodinné tradice úspěšná podnikatelka a přidává ještě jednu: „Jedenkrát v roce vytáhnu z kredence krásný jídelní servis po mamince a povečeříme na něm.“

Půlnoční, hřbitov nebo zcela bez duchovna

Pokud jde o duchovní rozměr Vánoc, názory se trochu rozcházejí. Lukáš Kovanda chodí rád na půlnoční mši do katedrály sv. Víta. „Bývá tam rozjímavá nálada a člověk tam potká ducha Vánoc,“ myslí si. Jaroslava Valová nevynechá půlnoční mši nikdy, pokud jí to zdraví a časové možnosti dovolí. „Před večeří se tradičně pomodlíme a vzpomeneme na ty, kteří již mezi námi nejsou. Děláme to tak vždycky, i když během roku se u stolu nemodlíme,“ přibližuje atmosféru u rodinného stolu.

Petr Ludwig se na Štědrý večer vydává na dlouhou procházku na hřbitov. „Je tam ticho, naprostý klid, jen třepot světel stovek svíček. Velmi silná atmosféra, která mi připomíná to, že život je krátký a čas je tím nejhodnotnějším, co máme. Je to silné a činí mě to pokornějším,“ přiznává Ludwig.

Adam Plachetka každý rok až na výjimky chodí do kostela u Pražského Jezulátka. Téměř před dvaceti lety se tam poprvé zúčastnil Rybovy České mše vánoční a od té doby se tam vrací.

To Lucie Zelinková se kloní k úplně ateistické variantě bez svátečních výjimek. „Momentálně o tom hodně přemýšlím v souvislosti s blížícím se narozením potomka. Nedovedu si představit čerpat duchovno o Vánocích a ještě po zbytek roku respektovat pravidla křesťanské církve. Například upírání práv stejnopohlavním párům a rodinám,“ vysvětluje svůj postoj budoucí maminka. Ani Markéta Nausch Sluková do kostela na Vánoce nechodí, tradici opustila už jako malá.

Dárky s vtipem a na dobrou věc, ale především pro děti

Většinu vánočních zvyků a tradic lidé udržují celé generace. Ovšem i tady dochází ke změnám, zejména v množství dárků. „Vánoce bez dárků by mi teď už vůbec nevadily. Dokonce bych řekl, že bych je uvítal. Ale to až teď. Jako dítě pochopitelně ne, to by pro mě Vánoce bez dárků hraničily s velezradou,“ přiznává ekonom Kovanda.

I Lucie Zelinková si dovede Vánoce bez dárků představit, ale rozhodně ne tam, kde jsou děti. „S partnerem si dáváme k Vánocům letenky se špetkou záhady. Třeba loni jsem dostala letenky do Osla, pod stromkem však byl zabalen plyšový oslík s hádankou,“ vzpomíná na svůj oblíbený dárek influencerka.

Stejně to vidí i Jaroslava Valová: „Děti na dárky čekají, píšou Ježíškovi.“ Kvůli velkému množství dárků je ale rychle rozbalují a ani nevnímají, co vlastně dostaly. „Hledají jen tu věc, kterou si přály. To vidím jako problém. Děti ztrácejí pojem o hodnotě věcí a odmalička si zvykají na nesmyslnou spotřebu,“ zamýšlí se.

V tom s ní souhlasí i psycholog Martin Zajíc, podle něhož příliš velké množství dárků může vést k jejich degradaci. „Naopak pokud si rodina žádné dárky nepřeje, je fajn, když všichni chápou, proč tomu tak je, a souhlasí s tím. Děti se pak nemusejí cítit nějak opomíjeny ve srovnání s ostatními,“ vysvětluje.

Nejdůležitější jsou hodnoty, které rodiče vyznávají a které se v rodině nějak přímo projevují. „Přístup a výchova rodičů je pro děti jakási norma, takže pokud jsou vedeny k tomu, že život není jen o dárcích, penězích a zisku, ponesou si to do dalšího života,“ tvrdí o výchově ke skromnosti psycholog. Jak dodává, takový přístup je na rozdíl od arogance a rozhazování ve společnosti a mezi přáteli velmi dobře přijímán.

Minimalista Petr Ludwig má v nákupu vánočních dárků jasno. „Tradičně je již nekupuji, ale za každého člena rodiny pošlu peníze na Lékaře bez hranic či jinou organizaci, která nějakým způsobem naplňuje hodnoty, kterým věřím,“ upřesňuje. Sám rád vzpomíná na Vánoce před deseti lety, kdy mu děda vyprávěl mnoho hodin o svém dětství. „Popsal jsem pět stran diáře jeho moudry o vztazích, rodině a životě celkově. Hodně také mluvil o dětství a své mamince, mé prababičce,“ dodává Ludwig s tím, že dárky mu dávají smysl hlavně u malých dětí.

V těhotenství klid, s malými ratolestmi potom shon

Zásadní změna v nahlížení na Vánoce přichází v době, kdy rodina čeká nebo už má dítě. Operní pěvec Adam Plachetka brázdil řadu let světová pódia bez ohledu na roční období. „Než se narodila první dcera, měl jsem skoro potřebu Vánoce vypouštět. Děti změnily mé vnímání svátků naprosto zásadně,“ přiznává. Koncertní program rodině sice často určuje, kde Vánoce stráví, ale i mimo domov se Plachetkovi snaží být spolu.

Na Štědrý večer chodím na dlouhou procházku na hřbitov. Je tam naprostý klid, jen třepot světel stovek svíček. Velmi silná atmosféra, která mi připomíná, že život je krátký.

Poslední svátky trávil pěvec se svou ženou a dvěma dětmi v rodinném vinném sklípku na Moravě. „Měli jsme ozdobený stromek na zahradě a užívali si společně přírody,“ dodává Plachetka.

S potomkem se mění i způsob prožívání Vánoc u Lucie Zelinkové, která je teprve v očekávání. „Pro knihkupce a nakladatele jsou Vánoce nejnáročnějším časem. Letos prvně budu trvat na klidu a pomalém tempu. Navíc budu uvažovat nad velkými změnami, které nám následující rok do rodiny přinese,“ slibuje si.

Sváteční klid si naopak v době, kdy měla tři malé děti, neužívala Jaroslava Valová. Příprava svátků pro ni bývala dost hektická. „Nyní mají děti vlastní rodiny a já mohu celý advent vnímat klidněji. Nešílím s úklidem ani nákupy, je mi to skoro až nesympatické,“ popisuje životní změny zakladatelka rodinného podniku.

Na Štědrý den nejradši doma…

V běžném životě si většina z naší šestice užívá cestování až dost, proto je o svátcích nejraději doma. Markéta Nausch Sluková vzpomíná, jak v roce 2012 slavila Štědrý den v Kapském Městě v Jihoafrické republice. „Byli jsme tam na čtyři měsíce na tréninkovém kempu. Dorazili za námi rodiče, udělali jsme si večeři, osmažili nějakou místní rybku a dali dárečky,“ vzpomíná.

Nejtěžší podle ní bylo najít v Africe jehličnatý stromek. „Nakonec jsme na poslední chvíli sehnali malý plastový opelichaný stromek za spoustu peněz. Tradice jsou ale tradice,“ směje se. Nyní už řadu let tráví Vánoce v domě svých rodičů s bratrem, tchyní a se čtyřmi psy.

Z exotických destinací se k rodinnému krbu vrátila i Jaroslava Valová, zakladatelka firmy SIKO. „Před třemi lety jsem Vánoce trávila s rodinou mého syna na Zanzibaru. Poslední dva roky už jsem byla na svátky doma,“ říká a vzpomíná, že zejména ty loňské se jí vryly do paměti. „Vnučka, která žije a pracuje v New Yorku, uletěla posledním letadlem z města zachváceného covidem. Tehdy jsme u štědrovečerní večeře seděly spolu a radovaly se, že jsme té nemoci unikly,“ vypráví podnikatelka. Ovšem už před silvestrem měla pozitivní test a těžce promarodila celý leden. A vnučka po návratu do USA také onemocněla. „Na zvláštní okolnosti těchto Vánoc asi nikdy nezapomenu,“ zamyslí se.

… a na Silvestra pryč

Nejzajímavější Vánoce prožil Lukáš Kovanda, když zamlada pobýval na Novém Zélandu. Pracoval za minimální mzdu a šetřil na cestování po ostrovech jižního Pacifiku. Proto několik týdnů večeřel jen levné těstoviny polité kečupem. „Vysvobozením byla na Štědrý večer pizza z fastfoodu. Nebyla nic moc, ale dodnes si vybavuji ten úžas, že existuje i něco jiného než špagety,“ vzpomíná na Vánoce roku 2006 známý ekonom.

Oproti tomu zažil i opačný extrém, když o pár let později pořádal v pražské kavárně Paralelní Polis předvánoční posezení u piva a chipsů. „Platil jsem 0,056 bitcoinu, tedy asi 400 Kč,“ vypráví nadšený propagátor kryptoměn. Dnes, kdy se cena bitcoinu vyšplhala na přibližně 1,5 milionu korun, by tehdejší útrata za pár piv a chipsy stála asi 83 tisíc Kč. „To byla s přehledem nejdražší vánoční besídka, kterou jsem kdy uskutečnil,“ dodává se smíchem Kovanda.

Petr Ludwig tráví Štědrý den také většinou doma, ale po druhém svátku vánočním rád odlétá poznávat jiné kultury. „Loni Dubaj, předloni Katar, rok předtím Izrael a před tím zase Omán. Už je to dávno, co jsem zažil silvestra v Česku. Dělám si soukromý silvestr bez silvestra,“ říká Ludwig.

Magazín Vánoce

Stáhněte si přílohu v PDF

Ostatní většinou necestují a silvestrovským oslavám moc neholdují. Jaroslava Valová chodí poslední den v roce do kostela na mši a na závěr zpívají hymnu. „Nabíjí mě to zvláštním pocitem sounáležitosti a vlastenectví. Na Nový rok dávám sloužit mši za oběti válek, tak jako to dělávala moje již zemřelá maminka. Také nosím věneček k pomníku obětem první světové války, který je na návsi. Jsou tam vyryta jména bratrů mé babičky i mého dědy. Tam si hluboce uvědomuji, za co mám být vděčná, že žiji v této době,“ přibližuje své soukromé sváteční rituály Valová.

Vánoce zůstávají pro většinu oslovených osobností obdobím klidu a pohody. „Do štědrodenního poledne jsou pro mě svátky hlavně hektickou vřavou. Pak však nastává předěl, přichází minuty, hodiny a dny klidu a míru, v úplnosti ukončené až někdy kolem Tří králů,“ popisuje Lukáš Kovanda.

Podle dvojnásobného otce Adama Plachetky je hlavní myšlenka adventu jasná: „Čas strávený společně s rodinou pro mě zůstává tím nejdůležitějším atributem Vánoc.“

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Vánoce.