Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vystoupit z komfortní zóny si vyžaduje odhodlání i odvahu. Ruku na srdce, málokomu se do toho ve finále chce. Rutinní vykonávání úkonů, na něž jsme zvyklí, nás nenutí příliš namáhat mozkové závity. Nemusíme se zásadně měnit, přizpůsobovat, omezovat. Člověk je zkrátka tvor lenivý, a pokud „nedojde na lámaní“ chleba, nechce se svých zajetých rituálů obvykle za žádnou cenu vzdát. Protože si to vyžaduje vnitřní přenastavení.

Magazín Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Jenže někdy jsme všichni takzvaně postavení před hotovou věc. Abychom nepřišli o všechno, ale v závěru možná vlastně získali i více, musíme provést okamžitou změnu. Ta je v současnosti nevyhnutelná v oblasti energetiky. Nejen proto, že nás do toho Evropská unie „nutí“, praktikuje na nás „zelený teror“, jak oponenti „zelené cesty“ někdy argumentují. Když utlumíme emoce, zůstávají fakta. Ta bohužel potvrzují, že zásoba fosilních paliv se, ať se nám to líbí, nebo ne, tenčí. A životní prostředí už větší nálož našeho drancování dlouhodobě neunese.

Díky vědě a technologiím se ovšem naštěstí nemusíme vracet na úplný start. Stěhovat do jeskyní nás opravdu nikdo nechce. Protože alternativy, jak si udržet pohodlí a zároveň při tom myslet i na planetu a život na ní, tu naštěstí jsou.

Možná to nebude hned a zpočátku se nám opravdu změna může nelíbit. Ale nakonec se nejspíš dostaví obrovská úleva, že jsme do toho společně šli. Náš současný životní styl udržitelný není. A koho bychom svým neústupným postojem nejvíce potrestali? Bohužel naše děti. Mimochodem: umíte si představit, jak asi voní vzduch, když ho zbavíme všech jedovatých zplodin?

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Energie.