Úspornější budovy výrazně uleví i státu

Vyhovět požadavkům na energetickou náročnost se při stavbě vyplatí. Nízké náklady na energii jsou totiž v dnešní turbulentní době nejlepším důchodovým pojištěním, myslí si specialista na energetiku budov a projektant Michal Čejka.

Nové požadavky na energetickou efektivitu novostaveb začnou platit od začátku roku 2022. Mluví se o takzvaných budovách téměř s nulovou spotřebou energie. Jenže co si pod takovým pojmem představit? „Tento termín se v české legislativě objevuje od roku 2013. Zjednodušeně řečeno označuje soubor požadavků na zajištění nízké energetické náročnosti novostaveb, které od roku 2016 postupně nabíhaly pro různé typy budov a od roku 2020 platí fakticky pro všechny novostavby včetně rodinných domů,“ vysvětluje úvodem Michal Čejka, jak je tento pojem v současnosti přesně definován.

Co znamená „téměř nulová spotřeba“ budovy?

V zásadě je to stavba, která minimalizuje spotřebu primární energie z neobnovitelných zdrojů − tedy paliva, která musí stát vytěžit či nakoupit a pro jejich přeměnu a dodávku energie konečnému spotřebiteli vybudovat infrastrukturu. Česko je závislé na dovozu energií z Východu, a pokud chce svou závislost snižovat, musí ukočírovat hlavně jejich konečnou spotřebu.

Michal Čejka, specialista na energetiku budov a projektant

Pracuje jako senior konzultant v oblasti energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie.

V rámci aliance Šance pro budovy se podílí na přípravě legislativních předpisů a dotačních programů.

Je lektorem a školitelem výstavby energeticky úsporných a environmentálně šetrných budov.

Michal Čejka

Foto: Radek Vebr

Budovy jsou z tohoto pohledu klíčové, na spotřebě energie se podílejí asi ze 40 procent. Budeme-li stavět energeticky úspornější budovy, přinese to významné úspory i na úrovni státu. Ty pak může přenést do restrukturalizace energetiky a výstavby obnovitelných zdrojů energie, které dnes vyrábějí energii levněji než konvenční zdroje.

Požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie už tedy v české legislativě jsou. Proč teď přichází změna?

Ty požadavky vycházejí z evropské směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2010 a každý stát je implementoval po svém. V Česku zatím standard nebyl nastaven dobře. Spotřeba primární energie „blížící se nule“ byla stanovena zhruba na 60−160 kilowatthodin na metr čtvereční za rok. Představa Evropské komise se přitom pohybovala kolem 40 kilowatthodin na metr čtvereční za rok. Hned po Rumunsku jsme tak byli druzí nejhorší v EU.

Jak se požadavky zpřísní?

Nový standard se bude pohybovat někde mezi parametry nízkoenergetického a pasivního domu. Není to žádný high-tech, ale rozumně dosažitelná úroveň. Spotřeba by se měla pohybovat kolem 70−75 kilowatthodin na metr čtvereční za rok. Současné novostavby, které byly dobře vyřešeny, už nastupující požadavky bez problémů splňují. Naopak část stávajících budov, které nebyly vyřešeny úplně dobře, by už nové požadavky nesplnila. Typicky jsou to členité bungalovy orientované na sever.

Takže dochází k výraznému zúžení „koridoru“, do kterého se musí spotřeba vejít.

Ano, ale zároveň se otvírá více cest, jak výsledné spotřeby dosáhnout. Především se dá pracovat se stavebně-architektonickým konceptem. Dosud architektura do požadavků nevstupovala a podle toho, jak architekt budovu navrhl, se rozpětí pohybovalo mezi těmi 60 kilowatthodinami a 160 kilowatthodinami na metr čtvereční za rok.

Teď může architekt ovlivnit plnění požadavků jednoduchým tvarem, správnou orientací domu či dispozičním řešením. Tím stanoví jakousi startovací linii. Pokud je cíl na 70 kilowatthodin, architekt může start posunout na 90 kilowatthodin nebo naopak na 160 kilowatthodin. Těch 90 kilowatthodin bude klasický dvoupodlažní dům se sedlovou střechou orientovaný na jih, kterému stačí jen vylepšit obálku, instalovat vzduchotechniku nebo obnovitelný zdroj. Každý si může vybrat, co mu více vyhovuje. Pokud ale architekt navrhne členitý bungalov orientovaný na sever, startovací linii tím stanoví na 160 kilowatthodin a musí ujít velkou vzdálenost, aby dosáhl cíle. Pak totiž bude muset zkombinovat všechna tři opatření a prvotní handicap dotáhnout technikou.

Už jste vysvětlil, proč je snížení spotřeby energie důležité z pohledu státu. Proč by to ale mělo zajímat mě jako stavebníka?

Ceny energie rostou od 90. let nepřetržitě, inflace stoupá, státní rozpočet je v rozkladu a dnešní generace třicátníků a čtyřicátníků nemůže do budoucna počítat, že je stát zaopatří důchodem. Upřímně neznám lepší důchodové pojištění než v budoucnu nemuset platit za drahou energii. Chytře vymyšlený dům ušetří klidně i polovinu provozních nákladů, což za 30 let bude představovat ekvivalent důchodu v hodnotě 20 tisíc korun měsíčně. Jde hlavně o jistotu, že vás růst cen energie existenčně nezničí.

Skvělé pak je, že vám takový dům zajistí díky chytrému návrhu, kvalitnímu kožíšku, vnějšímu stínění a vzduchotechnice i zdravé vnitřní prostředí odolávající nastupující změně klimatu. Investice do odpovědnějšího návrhu domu bude jen zlomkem nákladů, které poneseme v souvislosti se změnou klimatu my i naše děti.

Zároveň to ale nějakou investici zřejmě skutečně vyžaduje. Jak vysoko se pohybují vícenáklady?

Úkolem architekta a projektanta je navrhnout budovu, která představuje veřejně odpovědné řešení a samozřejmě současně splňuje představu stavebníka o jeho konečné útratě. Za stejnou cenu tak lze postavit běžný i pasivní dům. Náklady lze minimalizovat promyšleným architektonickým konceptem, který vezme v potaz i nízkou spotřebu energie. Při takovém přístupu se mohou vícenáklady na rodinném domku pohybovat i kolem 30 tisíc korun, tedy pod půl procentem celkových investičních nákladů.

Většina stavebníků a architektů však nezvolí čistě holistický přístup a půjde nějakou jinou cestou.

Tím se vícenáklady zvýší?

Pak by se s vícenáklady měli pohybovat mezi 50 a 100 tisíci korun, což jsou pro běžný rodinný dům asi jedno až dvě procenta celkových nákladů. Pokud architekt nevyužije jednoduchých principů a vytvoří energeticky náročný koncept, který musí úspory dohánět technologiemi, mohou se vícenáklady vyšplhat klidně na 300 až 500 tisíc korun.

Drtivá většina staveb se však vejde do 1,5 procenta vícenákladů. Což je zanedbatelná položka, když vezmeme v úvahu, že cena stavebních prací na novostavbách vzrostla za poslední čtyři roky o 40 procent. Je také potřeba říct, že spousta domů splňuje přísnější požadavky už dnes. Každý, kdo fandí vzduchotechnice a kvalitě vnitřního prostředí, nemá problém standardy splnit, protože vzduchotechnika sama o sobě posune kategorii budovy o více než jednu třídu. Podobně je tomu s fotovoltaikou. Ale jak říkám, zásadní roli hraje tvar a orientace budovy.

Budou se nějak lišit požadavky pro rezidenční, komerční nebo administrativní budovy?

V rezidenčním sektoru je rozdíl mezi rodin­nými a bytovými domy. U větších budov se podstatná úspora na vytápění dosáhne už samotným kompaktním tvarem a potřebují využívat méně opatření. Vyberou si, zda instalují řízení větrání, úspornější ohřev vody a vytápění, nebo obnovitelný zdroj. Tím, že jsou jejich možnosti méně variabilní, jsou méně přísné také požadavky.

Naopak školy nebo administrativní budovy jsou kvůli hygienickým požadavkům běžně vybaveny vzduchotechnikou a větší roli u nich hraje například osvětlení, kde se dá využít LED technologie nebo řídit intenzitu podle přítomnosti osob. A ve chvíli, kdy máte velkou plochu střechy, není problém nainstalovat fotovoltaiku, která může zásobovat i okolní budovy. Větší roli než architektura tedy hrají technologie, se kterými se dá více pracovat. I požadavky jsou proto u těchto budov o něco přísnější.

Magazín Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Už jsme řešili zdražování. Dalším problémem ve stavebnictví jsou ale zdlouhavé lhůty. Nezhorší se od nadcházejícího roku ještě kvůli novým požadavkům?

Myslím, že ne, protože ten proces funguje už dnes a pouze se zpřísňují požadavky. Každá novostavba se bude nově muset vejít do třídy energetické náročnosti B, nikoliv C. Spočítat a doložit to musí energetický specialista. V dnešní době se to řeší na konci projektu před stavebním povolením. Nově by měl být energetický specialista partnerem architekta při přípravě studie a měl by mu pomoci z pohledu energetické efektivity. Samotného stavebníka by se to ale dotknout nemělo.

A jsou na to architekti a projektanti v Česku připraveni?

Požadavky na energetickou náročnost jsou právě cestou k tomu, aby se architekti, projektanti i energetičtí specialisté naučili pracovat novým způsobem. Na druhou stranu nejsou tak přísné, aby je zásadně omezovaly. Spíše vytváří tlak na hledání variant a diskusi se stavebníkem, co je nejvýhodnější.

Prostředek k tomu je praxe, kterou v Česku už patnáct let realizuje například Centrum pasivního domu. Existují školení i budovy, na které se lze přijet podívat pro inspiraci, ať už jsou to rodinné domy nebo větší stavby včetně škol, nemocnic nebo sportovních hal.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Energie.