Přes tisícovku tuzemských firem bude muset nově zveřejňovat také nefinanční data. Tedy to, do jaké míry ovlivňují své okolí. Vyplatí se přitom být upřímný, přiznat i negativní dopady a slíbit zlepšení.
Je-li předmětem vašeho podnikání výroba ethylenu, propylenu či butadienu, bude vás v následujících letech nejspíš ze spaní budit číslo 0,693. Jde o takzvané technické screeningové kritérium stanovené ve vznikající taxonomii Evropské unie. Jen pokud při výrobě tuny základních látek chemického průmyslu vnikne nižší hodnota ekvivalentu CO2 v tunách, lze váš podnik považovat za „významně přispívající ke zmírňování změny klimatu“. Na základě toho se následně stane dotyčná společnost či firma velmi atraktivní pro investory, banky či instituce rozdělující veřejné finance. Jenže to má zásadní háček.
Vzhledem k celé řadě proměnných nelze podle předního světového chemického koncernu BASF v současnosti dost dobře spočítat ani to, kolik emisí při výrobě těchto látek obvykle vzniká. Nejspíš to však bude podstatně více. Základními vstupními surovinami pro ethylen a spol. jsou staří známí − nafta a zemní plyn, kteří se navíc používají jako zdroj vytápění. Při výrobě těchto chemikálií metodou parního krakování tak vzniká 70 procent všech emisí v chemickém průmyslu.
Taxonomie udržitelných činností je dle interpretace portálu amo.cz evropský regulatorní klasifikační systém a nástroj pro transparentnost, který pomáhá investorům a společnostem určit, do jaké míry je daná ekonomická činnost environmentálně udržitelná.
Šibeniční technická screeningová kritéria není ovšem nutné plnit hned, spíše jde o to k nim jasně směřovat. „Regulace neurčuje, dokdy musíte čeho dosáhnout. Jejím smyslem je, aby společnosti transparentně zveřejnily hodnoty, kterých dosahují. A nastavily si jasné a pokud možno ambiciózní cíle. Aby bylo jasno, jakých hodnot chce společnost v určitém časovém horizontu dosáhnout,“ vysvětluje manažer týmu udržitelnosti poradenské společnosti PwC Ondřej Rybka. Zmíněný BASF také ambiciózní cíle má. Stejně jako celá Evropa chce být do roku 2050 úplně klimaticky neutrální a má nastavenou strategii, jak k tomu dospět. Podobný plán si bude muset nejpozději do dvou let pořídit většina velkých i středních firem.
Nová povinnost až pro tisíc firem
Pojmy jako ESG, nefinanční reporting či taxonomie se to v poslední době jen hemží. Mnoho společností v nich však má zmatek, splývají jim a nevědí, co si pod nimi ve skutečnosti představit. To umocňuje fakt, že zdaleka ne všechna legislativa je v současnosti hotová, a částečně dost vyhrocená jednání o ní ještě probíhají. Jisté však je, že jednou z nových povinností je nutnost zveřejnit za rok 2023 vedle tradiční, finanční výroční zprávy i nefinanční data, tedy to, do jaké míry společnost škodí či neškodí světu i lidskému společenství. Nikoliv tedy jen životnímu prostředí, i když tato oblast je bezesporu nejvýznamnější.
Nařízení o taxonomii vstoupilo v platnost v červenci roku 2020. V praxi se začne uplatňovat nejdříve od ledna roku 2022. Taxonomie je jednou z deseti konkrétních aktivit Akčního plánu EU pro financování udržitelného růstu.
Povinnost předkládat nefinanční reporty neboli ESG (Environment, Social, Governance) report již platí pro firmy kotované na burze. Škoda Auto či ČEZ své zprávy o udržitelném rozvoji zveřejňují. Nejde o žádnou brožurku, report o udržitelnosti mladoboleslavské automobilky má 121 stran a po výroční zprávě jde o druhý nejdůležitější dokument, který Škoda Auto vydává. Zpráva polostátní energetické skupiny za loňský rok má dokonce 234 stran.
Reguli bude muset od roku 2022 plnit už ale širší skupina firem. Nově budou mít tuto povinnost i ty s obratem přesahujícím 50 milionů eur a více než 250 zaměstnanci. Podle Rybky se to v Česku týká jedné až půl druhé tisícovky firem. Ani u nich to však nemusí skončit. Mnoho velkých společností „prsících se“ svou zelenou image už dnes požaduje nefinanční report i od svých dodavatelů.
Být šetrný k životnímu prostředí už v sobě ovšem zahrnuje mnohem více dílčích podmínek. Některé z firem se nejspíš už dnes rády chlubí v rámci CSR zpráv tím, že vysázely pár stromků nebo zbudovaly dětské hřiště. To však nově už stačit nebude. Zpráva o udržitelnosti bude muset být sestavena podle zcela jasných pravidel a společnosti budou nucené prozradit na sebe i svou temnou stránku.
Třeba Škoda Auto se orientuje na mezinárodně uznávaný standard GRI (Global Reporting Initiative). Existují však i další, jako třeba SASB (Sustainability Accounting Standards Board), IIRC (International Integrated Reporting Council) nebo CDSB (Climate Disclosure Standards Board). „Report by měl mít srovnávací hodnotu. Je fajn, pokud tam napíšete, kolik spotřebováváte vody. Jde však také o to říct, jestli je to málo, nebo hodně vůči konkurentům. Roste spotřeba, nebo klesá? Zhoršuji se, nebo zlepšuji? A kam směřuji?“ vysvětluje Rybka, který firmám radí, jak se s reportem vypořádat.
Konkrétně u Škodovky se tak dozvíme, že na jeden vyrobený automobil padlo v loňském roce 1,74 metru krychlových vody, což je 0,05 více než o rok dříve. V roce 2010 však automobilka potřebovala na jeden vůz ještě 2,77 metru krychlových. Oproti tomu se společnosti meziročně podařilo zvýšit podíl recyklované, tedy znovupoužité vody ze 44 procent na polovinu. V konečném důsledku to ale problém není. Pokud je v plánu posunovat laťku v udržitelnosti o něco výše.
Podle Rybky tak třeba relativně neekologická firma s jasným a uvěřitelným očistným plánem může v konečném důsledku získat výhodnější zelený úvěr a být pro banku mnohem zajímavější než konkurent, který je na tom aktuálně mnohem lépe, neprojevuje však snahu, že by se chtěl ještě někam posouvat. Aspoň v počáteční fázi nebude nutné zveřejněné údaje auditovat třetí stranou, což už platí třeba ve Francii nebo Itálii. I to je však spíš jen otázkou času. „Audit by měl být povinný od roku 2025, v tuto chvíli to ale ještě není úplně jasné,“ dodává Rybka. Například nábytkářský řetězec Ikea vyžaduje auditovaný report od svých dodavatelů už nyní.
Najít „špinavé“ peníze je čím dál těžší
Zelená taxonomie Evropské unie a v ní obsažená technická screeningová kritéria pak jasně definují jakýsi ideální stav, ke kterému by měly všechny firmy směřovat. Zároveň má zabránit takzvanému greenwashingu, tedy „lakování“ firem nazeleno třeba přenesením špinavé produkce na subdodavatele.
Kritéria taxonomie v současnosti již existují nejen pro zmíněný chemický průmysl, ale také třeba pro lesnictví, některé odvětví energetiky, vodárenství, dopravu až po zpracování digitálních dat. Zároveň pro mnohá odvětví zatím chybí. Ostré debaty panují třeba o tom, zda jaderné elektrárny jsou „významně přispívající ke zmírňování změny klimatu“ . Spor, který se vede především na frontě mezi Francií a Německem a ve kterém se Česko nepřekvapivě přidalo na stranu Francouzů, nebyl do uzávěrky rozhodnut. Lze však očekávat, že kritéria pro méně konfliktní sektory se v taxonomii nakonec objeví. Daný sektor by pak měl uvést, jakým způsobem plánuje k definovaným kritériím směřovat.
Vraťme se proto ještě jednou k chemickým látkám. Výroba ethylenu, propylenu či butadienu je energeticky vysoce intenzivní. Pokud krakovací jednotky jedou na fosilní zemní plyn, je jasné, že chemický průmysl je jedním z odvětví, které má v tomto ohledu vůbec nejvážnější problém. Zmíněný BASF však už přišel s plánem, jak ho vyřešit a srazit vysokou emisní bilanci. „Zásadní snížení této hodnoty může nastat jedině prostřednictvím elektrifikace výroby a zapojením elektřiny z obnovitelných zdrojů, na čemž BASF aktivně pracuje,“ nastiňuje šéf tuzemského zastoupení Filip Dvořák.
BASF chce ve svých továrnách přetransformovat parní krakovací jednotky ze zemního plynu na elektřinu. Tu bude pak logicky odebírat výhradně zelenou. Spolu s dalšími udržitelnými opatřeními prezentovanými letos na jaře chce do konce desetiletí srazit své emise o čtvrtinu a do roku 2050 na nulu. V současnosti přitom produkuje 20,8 milionu tun ekvivalentu CO2 ročně, což představuje zhruba polovinu roční produkce celého Slovenska. Jedinou vadou na kráse je, že BASF ocenil své zelené plány na čtyři miliardy eur a spolu s RWE chce kvůli dodávkám čisté elektřiny postavit větrný park o instalovaném výkonu dva gigawatty. To je zhruba tolik, kolik má Temelín.
Jen pro dokreslení situace: Celkový instalovaný výkon všech větrných elektráren v ČR je 339,4 megawattu. BASF si jich tedy chce postavit téměř šestkrát více.
Stáhněte si přílohu v PDF
Absence zeleného tarifu je u nás problém
Tuzemské firmy mají oproti většině Evropy ještě poněkud ztíženou startovací pozici. Kolem 40 procent české elektřiny stále pochází z uhlí, nehledě na dosud nerozhodnuté jádro. Pokud tedy neodebírají certifikovanou obnovitelnou elektřinu v rámci zeleného tarifu, automaticky jsou vnímány jako špinavější než třeba dánská firma s úplně stejným výrobním programem, technologií a energetickou náročností. Jak už však bylo zmíněno, větší váhu má projevená snaha než skutečný stav věcí.
Legislativa sice nijak nezakazuje privátním investorům vkládat své peníze do byznysů, které příliš zelené nejsou a ani neprojevují snahu být. Najít takového chlebodárce však bude čím dál těžší. „Poslední oznámení z Číny je, že přestanou financovat nové uhelné projekty v zahraničí. Což znamená, že poté, co to už dříve učinily banky v Evropě a Asii, skončil poslední velký finančník, který byl uhlí ochoten financovat,“ říká třeba hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.
To samé se týká i veřejné podpory a nemusí jít jen o dotace. Vznikající nová německá vláda složená ze sociálních demokratů SPD, Zelených a liberálů FDP si dala za cíl seškrtat veškerou veřejnou podporu, která může škodit klimatu. Spolkový úřad pro životní prostředí zařadil mezi takové třeba i nižší DPH na masné produkty. Především chov skotu přispívá kvůli produkci metanu a přeměny krajiny na pastviny či pole s krmivy ke globálnímu oteplování. Je tak možné, že pokud chovatelé neprojeví vůli negativní vliv snížit, budou mít v budoucnu mnohem složitější přístup k dotacím než nyní a jejich produkty zdraží a budou pro spotřebitele méně atraktivní. Stane se tak nejspíš až dlouho po těžebních společnostech či výrobcích spalovacích motorů. Je lépe s tím však počítat a být připraven, než překvapen.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Magazín Energie.
