Dilema ČSSD: Se Šmardou do ztracena, nebo s Maláčovou do nikam

Změna platí v politice za úspěšný slogan. Se „změnou“ vyhrál v roce 2016 americké prezidentské volby Barack Obama, nyní s ní u nás úspěšně zašermoval Petr Fiala. Takže není divu, že oba hlavní kandidáti na předsednický post v ČSSD – Michal Šmarda i Jana Maláčová – slibují právě „změnu“ a upínají se k ní jako k jakémusi všespásnému zaklínadlu.

Ne že by ČSSD, která vypadla ze sněmovny a je na pokraji zániku, změnu nepotřebovala. Jenže oba kandidáti zatím poněkud tápou, v čem by měla spočívat. Hezky je to vidět na větě Jany Maláčové: „Až se změníme, vrátí se i voliči!“ Z toho plyne, že se Maláčová chce skrze „změnu“ obracet na ty, kdo od ČSSD odešli. Jenže to je chybná úvaha. Tradičně sociální demokraty volili starší lidé, zejména důchodci. Ovšem ty má teď pevně pod palcem Andrej Babiš. Proč by se měli vracet k ČSSD, když mají pocit, že se o ně oligarcha stará? Notabene když Babiš bude vidět čtyři roky jako lídr opozice ve sněmovně a sociální demokraté ne.

Místo marného ohlížení se po „starých“ voličích by se měli sociální demokraté pokusit získat nové. Například lidi v produktivním věku, které ohrožuje robotizace, mladé voliče, kteří nemají šanci ušetřit na byt, rodiny, které ohrožují raketově rostoucí ceny energií a praktiky energo šmejdů. A tak dále. Jenže aby tyto voliče ČSSD získala, musela by začít chápat, kde leží hlavní sociální problémy současnosti, ne ulpívat na tematice mimořádných důchodů nebo minimální mzdy, kterou stejně pobírá jen 150 tisíc lidí. Schopnost moderního levicového myšlení ovšem ani u jednoho z kandidátů příliš nevidíme. O něco blíž k pochopení současného světa má asi Maláčová, ale u ní je zase problém, že osobně nebudí příliš velkou důvěru. Vždyť byla už v těchto volbách v podstatě hlavní tváří kampaně ČSSD a výsledek známe. 

Jak to nakonec s ČSSD, ať už ji povede Šmarda nebo Maláčová, dopadne? Vodítkem budiž fakt, že jedinou stranou, která se po vypadnutí ze sněmovny dokázala vrátit zpět, byla KDU-ČSL. Šlo skoro o zázrak, ale i výsledek toho, že místo provařených tváří vsadila na tehdy neznámého Pavla Bělobrádka a Mariana Jurečku. ČSSD s boží pomocí příliš počítat nemůže a žádnou opravdu novou tvář nemá. K dovršení všeho ani neví, pro koho tady vlastně je. Takže litujeme, ale dvakrát dobře to se sociálními demokraty nevypadá.