Jádro nikdo nezakazuje, bude s námi hodně dlouho, říká Čech, který v Bruselu napsal kritizovanou taxonomii

Máloco teď rozděluje Evropu jako pohled na to, jak do budoucna vyrábět energii. Česko, Francie nebo Finsko zdůrazňují, že boj proti změnám klimatu nezvládnou bez jaderných elektráren. Rakušané či Němci ale jádro rozhodně odmítají. Evropská komise vydala takzvanou taxonomii, tedy vodítka pro investory, jaké technologie je možné považovat za zelené – a právě do nich by měli prioritně investovat. Jádro v návrhu je, což hodně popudilo hlavně Rakušany. Ale stěžují si i Češi, podle nichž jsou podmínky navržené Evropskou komisí příliš přísné. S podporou stávající generace atomových elektráren totiž návrh počítá jen do roku 2040. Velmi důležitým spoluautorem návrhu komise je přitom Čech – Martin Špolc, vedoucí týmu expertů, kteří jsou za taxonomii zodpovědní. Jak vysvětluje v rozhovoru s HN, jádro má mít v Evropě nadále důležitou roli.

HN: Návrh taxonomie jste vydali na silvestra těsně před půlnocí. Proč? Spekulovalo se o tom, že to bylo proto, abyste od návrhu trochu odvrátili pozornost.

Evropská komise slíbila, že to udělá ještě před koncem roku 2021, což jsme chtěli dodržet. Je to velmi citlivý a složitý návrh. Pracovali jsme na něm velmi intenzivně více než rok, včetně doby během Vánoc, abychom tento termín stihli. Tvrzení, že komise zvolila toto načasování proto, aby se pokusila bagatelizovat význam těchto návrhů v naději, že si jich nikdo nevšimne, jsou mylná. Tímto krokem jsme zahájili konzultace naší expertní skupiny s členskými státy, které jsme vyzvali, ať nám poskytnou své stanovisko do 21. ledna.

HN: Proč počítáte s jádrem jako s udržitelným zdrojem pouze do roku 2040? U plynu může být časové omezení pochopitelné, je to fosilní zdroj. Ale jádro žádné emise neprodukuje.

Je pravda, že jaderná energie je nízkoemisním zdrojem. Ale produkuje jaderný radioaktivní odpad představující výzvu spojenou s následným nakládáním s ním a jeho uložením. Aby mohla být nějaká hospodářská činnost v souladu s taxonomií, musí splnit podmínku, že prospívá klimatu a nepoškozuje životní prostředí. Současné jaderné technologie používané v EU už dosahují nejvyššího možného stupně bezpečnosti. Kritéria stanovená v taxonomii se snaží motivovat investory k financování dalšího vývoje a využití nejnovějších a nejbezpečnějších technologií, které budou v budoucnu k dispozici. 

HN: Takže proč to omezení do roku 2040?

To je termín pouze pro schválení rozhodnutí o modernizaci, respektive vylepšení bezpečnostních standardů a prodloužení doby životnosti stávajících reaktorů, tedy takzvaných reaktorů druhé generace. Návrh stanovuje ještě další termín, rok 2045, a to pro vydání stavebního povolení pro výstavbu nových jaderných zdrojů, které budou využívat nejlepší technologie existující v daném okamžiku. To jsou takzvané reaktory třetí generace. Smyslem těchto časových omezení pro reaktory druhé a třetí generace je snaha motivovat k postupnému přechodu k reaktorům čtvrté generace, které budou využívat technologie uzavřeného palivového cyklu, tedy minimalizovat produkci jaderného odpadu. Pro reaktory čtvrté generace nestanovujeme žádné časové omezení. 

HN: Jaderné elektrárny tedy bude možné stavět i po roce 2040?

Samozřejmě. Oba zmíněné termíny, roky 2040 a 2045, se vztahují jen na udělení příslušných povolení, což znamená, že samotná výstavba a její financování může probíhat i po těchto letech. A stejně tak samotný provoz jaderných elektráren, jehož délka se většinou počítá v řádu 50 až 60 let. Navíc, jak jsem řekl, pro reaktory čtvrté generace žádné omezení nestanovujeme.

HN: Takže podle Evropské komise bude mít v EU jádro roli ve výrobě elektřiny i za mnoho desítek let?

Zopakuji to, co řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v rozhovoru pro německý týdeník Die Zeit. Zdůraznila, že obnovitelné zdroje mají v taxonomii absolutní prioritu. Zmínila také, že bychom měli myslet na to, jak „přemostit“ přechod od uhlí k obnovitelným zdrojům. Ale dokud nebude dostatek energie z obnovitelných zdrojů, budou potřeba i jiné zdroje energie. Komise už před několika lety odhadla, že jaderná energie se bude v roce 2050 podílet na výrobě elektřiny v EU zhruba 15 procenty. Je to samozřejmě pouhý odhad pro evropský průměr. I nadále bude platit, že si o tom, z čeho energie vyrábí, bude každý členský stát EU rozhodovat sám.

HN: Reaktory čtvrté generace nyní neexistují. Kdy budou podle vás k dispozici?

Náš návrh motivuje k investicím do jejich výzkumu a vývoje. Očekává se, že tyto technologie by mohly být k dispozici ke komerčnímu použití v horizontu 25 až 30 let. Jde nám o zaměření se právě na technologie, které přinesou ještě vyšší standardy týkající se bezpečnosti a rizik spojených s jaderným odpadem než ty, které jsou dnes dostupné. Z tohoto důvodu se o žádném konečném termínu pro reaktory čtvrté generace neuvažuje, protože tyto reaktory podle dosavadních předpokladů vyřeší rizika spojená s jaderným odpadem daleko lépe, než je tomu v současnosti a než tomu bude v blízké budoucnosti.

HN: Proč taxonomie nerozlišuje mezi velkými zdroji, jako jsou třeba Dukovany, a malými modulárními reaktory, které experti označují za budoucnost pro rozvoj jádra v Evropě?

Hlavním kritériem rozlišení je úroveň technologie: buď jaderné reaktory třetí generace, nebo čtvrté generace. Jak jsem řekl, pro reaktory čtvrté generace nenavrhujeme vůbec žádná časová omezení. Malé modulární reaktory mohou v principu využít jakýkoliv typ technologie. Takže s nimi počítáme.

HN: Jak jste sám řekl, reaktory čtvrté generace zatím neexistují. To je právě častá výtka kritiků, kteří vám vyčítají, že počítáte s technologiemi, které ještě nejsou dostupné. Příkladem je požadavek používat jaderné palivo odolné proti nehodám, které se ale teprve vyvíjí, ještě není ani certifikováno. Jak může operátor jaderné elektrárny garantovat, že to jednou bude skutečně existující a dostupná technologie?

Jaderné palivo odolné proti nehodám už je dostupné a došlo k jeho prvnímu komerčnímu využití ve Spojených státech, i když v EU ještě ne. Předpokládáme proto, že toto palivo může být komerčně dostupné v dohledné době i v EU. Jakmile regulátoři členských zemí unie vydají tomuto palivu příslušná povolení, nebudou existovat pro jeho použití překážky.

HN: Podobná kritika se ale vztahuje i na váš požadavek na vybudování úložiště jaderného odpadu. To musí vybudovat stát, ale co když – třeba po volbách a změně vlády – od tohoto závazku ustoupí? Pak se přece operátor elektrárny dostane vzhledem k finančním trhům do velkých problémů, a to ne vlastní vinou, protože rozhodnutí státu není v jeho moci.

Jedná se o standardní situaci, kdy investor musí posoudit riziko nepříznivých změn v regulačním nebo politickém prostředí. Je to podobné jako u jiných činností s podmínkami závislými na těchto změnách, které jsou obvykle kryty nástroji pro omezení státního rizika. Ve většině zemí se na výstavbě úložiště jaderného odpadu opravdu podílí stát. V těchto zemích bývá typicky státem spoluvlastněn i provozovatel jaderné elektrárny. Cílem této podmínky ohledně úložiště je motivovat k tomu, aby se tento problém opravdu včas vyřešil. A dodávám, že návrh taxonomie nebrání v konstrukci a provozu jaderných elektráren ani v zemích, které podmínku úložiště odpadu nesplní. Činnosti takovýchto jaderných elektráren se pouze nebudou moci vykazovat jako takové, které jsou v souladu s nařízením o taxonomii.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

HN: Rozlišuje komise dostatečně mezi rozdílnými výchozími pozicemi jednotlivých zemí? Finsko jaderné úložiště má, Francie na něj má plány, ale Česko nikoliv a Polsko zatím žádnou „jaderku“ ani nestaví, tak proč by mělo mít úložiště už v roce 2050? Není to tak, že jádro půjde podle takto navržené taxonomie realizovat maximálně ve Francii a Finsku?

Komise si plně uvědomuje, že členské státy mají různé výchozí pozice. V našich návrzích to zohledňujeme. Chci upřesnit, že kritériem je existence národního plánu pro funkční úložiště, které musí být vybudováno nejpozději do roku 2050. Příklad Finska ukazuje, že tento proces zabere zhruba 30 až 40 let. Na základě harmonogramů, které členské státy zaslaly Evropské komisi, by tuto podmínku v současné době splňovalo jen Finsko, Francie a Švédsko. Ale vzhledem k tomu, že žádná členská země nezačíná od nuly, není důvod, proč by měl být rok 2050 nesplnitelný.

HN: Rakousko už prohlásilo, že dá Evropskou komisi k soudu, pokud v taxonomii zůstane jádro. Jakými argumenty se před soudem chcete hájit? A co by se stalo, kdyby dal soud za pravdu Rakousku?

Hypotetické situace je samozřejmě předčasné komentovat. Mohu ale říct, že komise vytvořila speciální proces pro posouzení, jestli jaderná energie může být v souladu s taxonomií. Činnosti související s jadernou energií analyzovalo velké množství různých odborníků, a to daleko důkladněji než kterékoli jiné činnosti zahrnuté do taxonomie. Takže za výsledky našeho odborného posouzení si stojíme. Bude-li k soudu podána námitka, je na něm, aby rozhodl.

HN: Kritika, že vaše návrhy nejsou technologicky splnitelné, je slyšet i u zemního plynu. V taxonomii stanovujete povinnost přimíchávat do plynu do roku 2026 aspoň 30 procent nízkouhlíkových plynů nebo vodíku. Po roce 2035 musí jít o obnovitelný vodík ze 100 procent. Podle kritiků je to pro Česko naprosto nesplnitelné, neexistuje tu pro to dostatečná infrastruktura, vodíku nebude dost a tak dál. O co komise opírá svoje přesvědčení, že to reálné je?

Pokud jde o dostupnost vodíku, investice už probíhají nebo se plánují. Balíčky týkající se vodíku a plynu představené Evropskou komisí tento vývoj výrazně stimulují. Ano, jde o ambiciózní kritéria. Musí být, protože musí být v souladu se scénářem oteplení planety maximálně o jeden a půl stupně Celsia. Ale podle našich analýz, které jsme zveřejnili zároveň s taxonomií, realistická a splnitelná jsou. Umožnila by některým elektrárnám spalujícím zemní plyn, aby se kvalifikovaly, že jsou v souladu s taxonomií. Cílem není, aby se takto kvalifikovaly všechny aktivity veškerých plynových elektráren. Cílem je uznat právě ty, které přinesou největší přínos pro přechod na obnovitelnou a nízkouhlíkovou energii.

HN: Ale co tedy bude s těmi, které se pro taxonomii nekvalifikují?

Investice do takových subjektů a financování jejich činností budou nadále možné, taxonomie investorům nenařizuje, kam mají či nemají investovat. Tyto subjekty by nicméně stále měly usilovat o zlepšení dopadu svých činností na životní prostředí. Zde sehraje zásadní roli plán, jak toho zlepšení postupem času docílit. To bude důležitá informace i pro investory těchto subjektů. 

HN: Zemní plyn tedy chcete postupně úplně vyřadit?

Zemní plyn vnímáme jako dočasný zdroj pro přechod od uhlí přes plyn k vodíku a dalším obnovitelným a nízkouhlíkovým plynům, včetně biopaliv. Transformace energetiky ale není o nahrazení jednoho paliva za jiné v poměru jedna ku jedné. Plyn bude hrát jinou roli než dnes a bude sloužit jako záloha pro elektrárny využívané ve špičce, a to společně s akumulátory, zásobníky energie a efektivním systémem řízení poptávky. Menší kapacita plynu tedy bude využívána po omezený počet hodin. Takové použití plynových elektráren se předpokládá a je v souladu s modely, které Evropská komise připravila v rámci svých návrhů pro snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030. Připomínám, že na cíli takového snížení emisí se shodly všechny státy EU, včetně Česka.

HN: Šéf společnosti ČEZ Daniel Beneš prohlásil, že pokud by byla taxonomie přijata tak, jak jste ji navrhli, „přinesla by zásadní komplikace z hlediska transformace české energetiky a zejména teplárenství“. Vaše reakce?

Je důležité mít na paměti, co taxonomie je a co není. Je vodítkem, jak přesměrovat kapitál v rámci daného sektoru z činností s vyššími emisemi do činností s nižšími emisemi. Jak jsem vysvětlil, taxonomie nepřikazuje, kam investovat, ani nebrání investicím do žádného odvětví ekonomiky. Členské státy zůstávají plně odpovědné za rozhodování o svém vlastním energetickém mixu. Každý stát může podporovat jakékoliv činnosti, které uzná za vhodné, samozřejmě v rámci pravidel státní podpory platných v EU a v souladu s platnými právními předpisy, a to bez ohledu na to, co stanovuje taxonomie.

HN: To Evropská komise často zdůrazňuje, že taxonomie je pouze vodítkem pro investory, tedy že je i nadále možné investovat třeba do elektráren či jiných hospodářských činností, které její podmínky nesplní. Ale není to jen teorie? Co když banky už prostě na aktivitu, která v souladu s taxonomií nebude, peníze za rozumný úrok nepůjčí?

Naším projektem udržitelných financí se samozřejmě snažíme podpořit, aby banky a investoři zvýšili financování projektů v souladu s taxonomií, a to v odvětvích, která jsou pro dekarbonizaci obzvláště důležitá, tedy hlavně v energetice, dopravě, stavebnictví, průmyslu a zemědělství. Skutečnost je ovšem taková, že v současné době finanční sektor z velké části stále financuje v těchto odvětvích činnosti, které v souladu s taxonomií nejsou. Podíl udržitelných činností, které v současné době financuje, je naopak stále velmi nízký. To pouze odráží naši výchozí pozici a velkou výzvu, ale zároveň i obrovskou příležitost, kterou proces dekarbonizace nabízí. Očekáváme, že tento podíl se bude zvyšovat a že náklady na financování udržitelných projektů budou klesat, což je samozřejmě nezbytné a žádoucí. Tento proces bude nicméně postupný. Doufáme, že taxonomie zároveň povede k lepšímu životnímu prostředí i v Česku.