Experiment se zápornými úroky končí

Poslední zasedání Evropské centrální banky nepřineslo na první pohled nic převratného. Následné komentáře zástupců ECB si však trh interpretoval jako ohlášení konce záporných úrokových sazeb. Termínové obchody s úrokovými mírami již ukazují kladné úroky na konci letošního roku. Do volného pádu přešly ceny státních i podnikových dluhopisů, a jejich výnosy tedy prudce rostou. Jde o událost bez nadsázky historickou.

Experiment se zápornými úrokovými sazbami trvající od roku 2014 zřejmě již zanedlouho skončí. Podrobnější analýzu této měnové politiky nám s odstupem pár let určitě přinese bezpočet akademických prací na toto téma. Již nyní však lze vážně polemizovat o smysluplnosti tohoto pokusu. Krátkodobě svá pozitiva tato měnová politika určitě přinesla. Po světové finanční krizi v roce 2008, která se metamorfovala do evropské dluhové krize v roce 2011, se Evropa propadla do recese a hrozilo nesplacení dluhu některými slabšími zeměmi. Po zahájení experimentu se růst evropské ekonomiky zvedl a eurozóna se nerozpadla.

Jakou cenu však za toto opatření platíme? Záporné sazby a nákupy dluhopisů na mnoho let zmanipulovaly úrokové míry všech druhů a splatností. V případě státních dluhů vznikl bizarní stav, kdy státy dostávají peníze za to, že se zadlužují. Bylo by divné, kdyby v takovém prostředí nedošlo k do té doby nemyslitelným deficitům rozpočtů. Záporné úroky probublaly na trh podnikových dluhopisů a v některých zemích i do hypoték. Konzervativní výnos zmizel a zodpovědní lidé byli státem dohnáni ke spekulacím s nemovitostmi, akciemi či kryptoměnami. Jaký je výsledek? Nedostupné bydlení, konfiskace úspor lidí skrze inflaci, největší zdražování za posledních několik desetiletí a spekulativní bubliny v řadě aktiv.

Nyní jsme s vysokou pravděpodobností na konci éry, o které se jednou budou učit naše děti. Nemysleme si, že nerovnováhy, které se zde budují od poslední finanční krize v roce 2008 a v určitém smyslu již od roku 2000, zmizí za týden či za měsíc. Ceny mnoha aktiv čeká normalizace na úroveň historicky obvyklejších výnosů.