Kam na jaře za uměním

Tuzemské galerie nabízejí řadu pozoruhodných retrospektiv českých umělců. Jak těch, kteří celoživotně na svých plátnech hledají, jak zachytit člověka, tak těch, kteří naopak chtějí ztvárnit jedinečnost či intimitu v neživém světě, ať už mezi fantaskními architektonickými objekty či na zdánlivě obyčejném zátiší.

Vladimír Skrepl: Flashback

Kalina Gallery, Brno
3. 3. – 8. 8.

Jako by se svými obrazy bojoval. První retrospektiva obtížně zařaditelného malíře, ale také autora objektů a instalací Vladimíra Skrepla zachycuje unikátní, až hmatatelnou energii výtvarníka, který svou tvorbu pojímá jako specifický druh zápasu. Umělec a pedagog, známý svými expresivními obrazy, poprvé vystavoval v roce 1984 a od té doby se jeho dílo rozvíjí s podobně živelnou silou, jaká sálá z jeho maleb. S použitím sprejů či hrubé kaligrafie vytváří deformované figury či monstra odkazující k čemusi primitivnímu, co pochází snad z dávných dob, kdy ještě neexistovala jasná estetická měřítka. Ale jeho malba, která neuznává jasná pravidla, by stejně tak mohla směřovat dopředu, do budoucnosti, k nalezení nedosažitelného ideálu, nějaké konečné figury, bytosti, po níž už žádný další obraz nelze namalovat. Právě díky této naléhavosti zaujímá Skrepl jedinečné místo na tuzemské výtvarné scéně. A díky ní také inspiruje celou nastupující generaci umělců.

Jiří Sopko: Retrospektiva

Museum Kampa
12. 3. – 29. 5.

Už patnáct let uplynulo od poslední velké pražské výstavy umělce, který ke svým figurám celoživotně přistupoval s potměšilostí a svérázným humorem, ale také s melancholií. A který nepříliš rád vystavuje. Prý se tím až moc obnažuje. Bývalý rektor pražské AVU a jeden z nejvýraznějších představitelů tuzemské poválečné malby Jiří Sopko se ve třech patrech Musea Kampa přestavuje stovkou obrazů a několika desítkami kreseb a akvarelů z období let 1969 až 2021.

Rodák z Podkarpatské Rusi vždy maloval především člověka. A už na své první výstavě v roce 1970 se představil jako autor s jasnou výtvarnou koncepcí a osobitým pohledem na svět. Jeho barevné expresivní obrazy neměly daleko ke grotesce, ale vždy sahaly za první plán. Nová výstava, která se koná u příležitosti autorových 80. narozenin, je dalším dokladem, jak nadčasová a současná Sopkova tvorba je, byť jeho groteskní obrazy ze 70. a 80. let minulého století reflektovaly dobovou společenskou a politickou situaci.

Jaroslav Róna: Architektony a stroje

Centrum současného umění DOX, Praha
17. 2. – 8. 5.

Člověk si připadá skoro jako při vstupu do nějakého fantaskního města. Výstava drobných skulptur a architektonických modelů Jaroslava Róny sice sestává především z nevelkých objektů, ale v přítmí výstavních prostor galerie DOX obklopí diváka, jako by se procházel skutečnou metropolí. Tedy skutečnou, ta Rónova spíše sestoupila k nám na zem odkudsi z vědeckofantastické říše.

Rónovy obrazy vysílají varovné signály. Malíř přináší postapokalyptické vize

31. 12. 2021 ▪ 4 min. čtení

Róna je známý především malbami a monumentální sochařskou tvorbou, ale svým architektonům – jak tyto objekty sám s pomocí termínu Kazimira Maleviče nazývá – se věnuje od počátků kariéry v 80. letech. Jsou to modely budov sakrálních i vojenských a největší síla výstavy spočívá v tom, jak se obojí prolíná, jak se divák propadá do podivné dystopie či do světa na prahu apokalypsy. V Rónových modelech staveb je cosi archaického, možná jsou otiskem dávných civilizací nebo naopak tyto objekty zvláštně vyčleněné z času vyprávějí o temné budoucnosti. Atmosféru výstavy doplňují malby, na nichž ožívají podobně zneklidňující vize měst připomínajících spíše pevnosti než místa určená k žití.

Michal Cihlář: Zátiší s hozenou rukavicí

Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
16. 2. – 28. 8.

Investice do umění

Stáhněte si přílohu v PDF

Jeho gorily a další zástupce fauny zná každý Pražan. Byť se výtvarník Michal Cihlář s pražskou zoo, pro niž vytvářel originální vizuální koncepci, už před více než dekádou rozešel ve zlém, dodnes zahrada čerpá z jeho jedinečné image. Aktuální plzeňská monotematická retrospektiva předního grafika se však věnuje specifickému žánru, který dnes takřka vymizel a který se prolíná celou umělcovou tvorbou: zátiší.

Ta Cihlářova jasně odkazují ke klasickému umění minulých staletí, ale mají v sobě také současný nadhled. Mnohá odhalují netušené možnosti linorytu, které výtvarník objevuje už od 80. let. Na soutiscích s mnoha desítkami barev ožívají tradiční motivy, ale expozice plně dostojí svému názvu a bere zátiší také doslova jako hozenou rukavici, jak pomocí zdánlivě zkostnatělého žánru hovořit o dnešku. Vedle grafik se tu vyskytují také suvenýry z cest či objekty pracující například s předměty původně prodávanými v sex‑shopech, které mimo svůj kontext získávají zvláštní intimitu a podněcují imaginaci diváků.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Investice do umění.